Vpád mohamedánských Turků do Evropy po pádu Konstantinopolu r. 1453 byl tak prudký, jako byly katastrofální výboje mohamedánských saracénů proti východní části římské říše v období 150 let po Mohamedově smrti. V období reformace bylo Turecko stálou hrozbou u východní brány evropského křesťanstva. Spisy reformátorů často odsuzují otomanskou moc. Od té doby se křesťanští dějepisci stále zabývali úlohou Turecka v budoucích událostech a vykladači prorockých spisů poznali, že Písmo předpovídá tureckou moc i její pád. VDV 456.6
Později vypracoval Josiah Litch výklad časových údajů obsažených v proroctví na zánik turecké nezávislosti, který stanovil na srpen 1840, a to podle principu “hodina, den, měsíc, rok”. Litchovy názory lze najít zevrubně vyložené v jeho knize: The Probability of the Second Coming of Christ About A. D. 1843 (vydáno v červnu 1838), v knize: An Address to the Clergy (uveřejněno na jaře 1840) a v článku v časopise Signs of the Times and Expositor of Prophecy z 1. srpna 1840 a z 1. února 1841. Viz též J. N. Loughborough, The Great Advent Movement, 1905; Uriah Smith, Thoughts on Daniel and the Revelation, 1944. VDV 456.7
Ranější dějiny otomanské říše a úpadek turecké moci viz také William Miller, The Ottoman Empire and Its Successors, 1801—1927, Cambridge 1936; George G. S. L. Eversley, The Turkisch Empire From 1288 to 1814, Londýn 1923; Joseph von Hammer-Purgstall, Geschichte des Osmanischen Reiches, Pesth 1834—36; Herbert A. Gibbons, Foundation of the Ottoman Empire; 1300—1403, Oxford 1916; Arnold J. Toynbee and Kenneth B. Kirkwood, Turkey, Londýn 1926; J. W. Zinkeisen, Geschichte des Osmanischen Reiches in Europa. VDV 457.1