Kristus se ponížil a stal se jedním z lidí, aby mohl projít pokušeními a zkouškami, jimiž prochází celé lidstvo. Chtěl zjistit, co všechno musí lidé od padlého nepřítele vytrpět, aby jim v pokušeních dokázal pomoci. RPC 220.5
Naším soudcem je Kristus. Otec ani andělé nás soudit nebudou. Naším soudcem je ten, kdo se stal člověkem a vedl dokonalý život. On jediný nás může soudit. Chápete to, bratři? Chápete to, kazatelé? Chápete to, otcové a matky? Kristus se stal člověkem, aby mohl být naším soudcem. Nikdo z vás nebyl ustanoven, aby soudil druhé. Jediné, co se po vás chce, je, abyste na sobě pracovali. Jménem Ježíše Krista vás prosím, abyste uposlechli nařízení, které vám dává, a nikdy se neposadili na soudný stolec. Každý den slyším tuto výzvu: “Sestupte ze soudného stolce. Sestupte a pokořte se.” (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 185,186) RPC 220.6
Pro Boha nejsou všechny hříchy stejně závažné; rozlišuje různé úrovně viny podobným způsobem, jako to dělá hříšný člověk. Na rozdíl od člověka však žádný přestupek nepovažuje za bezvýznamný. Je docela možné, že právě hříchy, které člověku připadají nevinné, jsou v Božích očích velmi závažné. Pohrdáme opilci a tvrdíme o nich, že kvůli hříchu nevstoupí do nebe, ale pýcha, sobectví a žádostivost nám nevadí. Tyto hříchy se však Bohu nesmírně protiví. On “se staví proti pyšným” (1. Petrův 5,5) a Pavel prohlašuje, že žádostivost je modlářství. A každému, kdo ví, jak Boží slovo modlářství tvrdě odsuzuje, je hned jasné, jak závažné je to provinění. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 337) RPC 220.7