Bůh se jako osobní bytost zjevil ve svém Synu. Ježíš, “odlesk Otcovy slávy a výraz Boží podstaty” (viz Židům 1,3), přišel k nám v lidském těle. Sestoupil na zem jako osobní Spasitel a jako osobní Spasitel vystoupil na nebesa. Před Božím trůnem se za nás přimlouvá “někdo jako Syn člověka” Zjevení 1,13. RPC 68.7
Kristus, Světlo světa, skryl oslnivou krásu svého božství a žil mezi námi jako člověk, abychom mohli my, aniž by nás zahubila Boží sláva, navázat vztah se svým Stvořitelem. “Boha nikdy nikdo neviděl: jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.” Jan 1,18. RPC 69.1
Kristus přišel lidem sdělit to, co si Bůh přeje, abychom věděli. Na nebi, na zemi i v hlubinách oceánů se setkáváme s Božím dílem. Celé stvoření vydává svědectví o jeho moci, moudrosti a lásce. Z hvězd, oceánů ani vodopádů se však nedozvíme nic o jeho osobnosti, jak ji zjevuje Kristus. RPC 69.2
Bůh věděl, že je nutné, aby lidem mnohem jasněji představil svou osobnost a charakter. Proto poslal na svět svého Syna, aby v takové míře, jakou lidé budou schopni snést, zjevil jeho přirozenost a vlastnosti neviditelného Boha. RPC 69.3
Kdyby si Bůh přál, abychom jej vnímali jako bytost, která je přítomná ve všech stvořených věcech — v květinách, stromech, stéblech trávy — Kristus by s tím učedníky při svém pobytu na zemi určitě seznámil. V Kristově učení však žádnou takovou zmínku nenajdeme. Ježíš a apoštolové jasně učili o existenci osobního Boha. RPC 69.4
Kristus nám o Bohu řekl vše, co jsme jako hříšné bytosti schopni snést, aniž by nás to zničilo. On je božský Učitel, Vychovatel. Kdyby Bůh usoudil, že je třeba seznámit nás s něčím jiným, než co zjevil skrze Krista a své slovo, určitě by to udělal. RPC 69.5