Pokrok nápravy závisí na tom, jak jasně poznáme základní pravdu. Nebezpečí číhá na jedné straně v úzkoprsé filozofii a v přísné, chladné ortodoxii, na druhé straně však je velké nebezpečí i v lehkomyslném liberalizmu. Základem veškeré trvalé nápravy je Boží zákon. Musíme jasně a zřetelně ukazovat, že tento zákon je třeba poslouchat. Lidem je nutno předkládat Boží zásady, které jsou věčné a neúprosné jako Bůh sám. ZNP 59.6
Jedním z nejpolitováníhodnějších dopadů prvního přestoupení byla pro člověka ztráta schopnosti sebeovládání. Skutečný pokrok může nastat jedině za podmínky, že člověk tuto schopnost znovu získá. ZNP 60.1
Rozum a duševní schopnosti se rozvíjejí a utvářejí povahu pouze prostřednictvím těla. To je důvod, proč nepřítel člověka směruje svá pokušení k tomu, aby oslabil a ochromil naše tělesné síly. Dosáhne-li zde úspěchu, znamená to, že celá bytost se podřizuje zlu. Nejsou-li sklony naší tělesné přirozenosti ovládány vyšší mocí, vedou jistě ke zkáze a smrti. ZNP 60.2
Tělo je nutno podřídit — mají mu vládnout vyšší síly bytosti. Vášně je třeba ovládat vůlí, která sama je pod Boží vládou. V našem životě má vládnout královská moc rozumu, posvěcená Boží milostí. ZNP 60.3
Do svědomí je třeba vštípit Boží požadavky. Muži i ženy si musí uvědomit, že jsou povinni ovládat se, že potřebují být čistí a že se musí osvobodit od všech zvrácených choutek a špatných návyků. Je třeba jim vštípit pravdu, že všechny jejich duševní i tělesné síly jsou Božím darem a že je mají uchovávat v nejlepším možném stavu pro jeho službu. ZNP 60.4
Ve starověkém obřadu, který symbolizoval evangelium, se na Boží oltář nesměla přinášet oběť s nějakou vadou. Oběť, která měla představovat Krista, musela být bez poskvrny. Tímto obrazem Boží slovo znázorňuje, čím mají být Boží děti — “obětí živou”, “slavnou”, “bez poskvrny”, “Bohu milou”. Římanům 12,1; Efezským 5,27. ZNP 60.5