Kristus řekl: “Chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře.” Marek 14,7. “Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.” Jakubův 1,27. ZNP 104.3
Tím, že mezi námi žijí bezmocní a chudí lidé, kteří jsou závislí na naší péči, zkouší Kristus ty, kdo se prohlašují za jeho následovníky. Svou láskou a službou potřebným Božím dětem dokazujeme opravdovost své lásky ke Kristu. Zanedbávat je znamená projevit se jako falešní učedníci, kterým je Kristus a jeho láska cizí. ZNP 104.4
I když bylo podniknuto všechno pro to, aby sirotci dostali domovy v rodinách, zůstává stále ještě mnoho takových, kteří potřebují péči. Mnoho dětí má dědičnou náklonnost ke zlému. Mohou se nám jevit jako beznadějný případ, možná jsou nehezké a zvrhlé. Přesto jsou vykoupeny Kristovou krví a v jeho očích jsou stejně vzácné jako naše vlastní děti. Nebude-li jim podána pomocná ruka, vyrostou v nevědomosti a bez povšimnutí a budou vehnány do neřesti a zločinu. Mnohé z těchto dětí by mohly být zachráněny zásluhou sirotčinců. ZNP 104.5
Aby byly tyto ústavy co nejúčinnější, měly by být pokud možno vedeny přesně podle vzoru křesťanského domova. Místo velkých zařízení, v nichž je soustředěn velký počet dětí, zřizujte na různých místech malé ústavy. Neměly by být umístěny ve městech nebo v jejich blízkosti, ale raději na venkově, kde by jim mohla být přidělena půda k obdělávání. ZNP 104.6
Tam budou děti přicházet do styku s přírodou a mohou se vyučit nějakému řemeslu. ZNP 105.1
Ti, kdo vedou takový domov, by měli být laskaví, vzdělaní a obětaví. Měli by to být muži a ženy, kteří konají tuto práci z lásky ke Kristu a kteří vychovávají děti pro něho. Za takové péče se mohou mnohé zanedbané děti a děti bez domova připravit pro to, aby se z nich stali užiteční členové společnosti. Takto budou žít Kristu ke cti a budou pomáhat druhým. ZNP 105.2