V době vážného národního ohrožení, kdy asyrská vojska začala napadat Judsko a kdy se zdálo, že Jeruzalém už nic nemůže spasit před úplnou zkázou, shromažďoval Ezechiáš všechno vojsko svého království a s neochvějnou odvahou odolával svým pohanským utlačovatelům a důvěřoval moci Hospodinově, že ho vysvobodí. “Posilňte se a zmužile sobě počínejte, nebojte se, ani strachujte tváři krále Asyrského, ani všeho množství, kteréž jest s ním,” povzbuzoval Ezechiáš muže judské, “neboť větší jest s námi než s ním. S nímť jest rámě člověka, s námi pak jest Hospodin Bůh náš, ku pomoci naší a k bojování za nás.” 2. Paralipomenon 32,7.8. PK 230.1
Ne bez důvodu mohl Ezechiáš mluvit s jistotou o výsledku. Pyšná Asýrie, kterou Bůh na čas použil za nástroj svého hněvu k potrestání národů, nebude vždy ovládat druhé. Viz Izajáš 10,5. “Neboj se Asyrského,” pravilo se v poselství, jež poslal Hospodin před několika léty skrze Izaiáše těm, kdož žili na Siónu; “po maličkém zajisté času…vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madiánských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak ji pozdvihne na něj, na cestě Egyptské. I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, a zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného.” Izajáš 10,24-27. PK 230.2
V jiném prorockém poselství, poslaném “léta, kteréhož umřel král Achas”, prorok pravil: “Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se: že potřu Asyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde od nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude. Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka, vztažená proti všechněm těm národům. Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?” Izajáš 14,28.24-27. PK 230.3
Moc utiskovatele bude zlomena. V prvních letech svého panování platil Ezechiáš dále poplatek Asýrii podle smlouvy, kterou s Asýrií uzavřel Achas. Později se král “uradil s knížaty a rytíři svými” a učinil vše možné pro obranu svého království. Zajistil dostatečné zásobování Jeruzaléma vodou, když jí za zdmi města bude nedostatek. “A posíliv se, vystavěl všecku zeď zbořenou, a zopravoval věže, a vně zeď druhou. Upevnil i Mello města Davidova, k tomu také nadělal zbraní velmi mnoho i pavéz. Zřídil též hejtmany válečné nad lidem.” 2. Paralipomenon 32,3.5.6. Nic nezůstalo opominuto, co mohlo být vykonáno, aby byli připraveni na obležení. PK 231.1
V době, kdy Ezechiáš nastoupil na judský trůn, bylo již mnoho dítek Izraele ze severního království v zajetí Asyřanů; několik let po tom, co začal vládnout, v době, kdy posiloval obranu Jeruzaléma, Asyřané oblehli a dobyli Samaří a rozehnali deset kmenů do mnoha různých oblastí asyrské říše. Hranice Judy byly odtud vzádleny jen několik kilometrů, Jeruzalém pak necelých osmdesát kilometrů, a bohatství ukryté v chrámě mohlo přilákat nepřítele, aby se tam pro něj vrátil. PK 231.2
Judský král však byl odhodlán učinit vše, aby Judea byla připravena odolat nepříteli. Vykonal vše, na co stačil lidský důmysl a lidská síla, a pak shromáždil své vojáky a povzbudil je, aby měli odvahu. “Veliký jest uprostřed tebe Svatý Izraelský,” znělo poselství proroka Izaiáše k Judským; a král v neochvějné víře pohlásil: “S námi jest Hospodin Bůh náš ku pomoci naší a k bojování za nás.” Izajáš 12,6; 2. Paralipomenon 32,8. PK 231.3
Nic nevyvolává víru rychleji, než když se důvěřuje. Judský král se připravil pro přicházející bouři; a nyní, v důvěře, že proroctví proti Asyřanům se splní, upnul svou duši k Bohu. “I spolehl se lid na slova Ezechiáše.” (2. Paralipomenon 32,8) co na tom záleží, jestli vojska Asýrie, osmělená dobytím velkých národů země a zvítězivší nad Samařím v Izraeli, obrátí nyní své síly proti Judovi? Co na tom záleží, vychloubají-li se: “Jakož nalezla ruka má království bohů, jejichž rytiny převyšují rytiny Jeruzaléma a Samaří, zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho?” Izajáš 10,10.11. Juda se nemusil ničeho obávat, neboť věřil v Hospodina. PK 231.4
Těžká chvíle, tak dlouho očekávaná, konečně přišla. Asyrská vojsa, postupující od vítězství k vítězství, se objevila v Judsku. Jisti si svým vítězstvím, rozdělili vůdcové svá vojska na dvě armády, jedna se měla utkat s egyptským vojskem na jihu, druhá měla oblehnout Jeruzalém. PK 232.1
Jediná naděje Judy byla nyní v Bohu. Veškerá pomoc z Egypta byla přerušena a poblíž nebyl žádný národ, který by mohl poskytnout přátelskou pomoc. PK 232.2
Velitelé asyrského vojska, vědomi si síly svých vycvičených vojsk, pozvali přední muže Judy na schůzku, na níž nestoudně požadovali, aby se město vzdalo. Tento požadavek doprovodili rouhavým hanobením Boha Hebrejů. Pro slabost a odpadnutí Izraele a Judy už nebudilo Jméno Boží bázeň mezi národy, nýbrž se stalo předmětem stálých urážek. (Viz Iz 52,5) PK 232.3
“Povězte Ezechiášovi,” pravil Rabsace, jeden z hlavních velitelů Senacheribových, “že toto praví král veliký, král Asyrský: Jakéž jest to doufání, na kterémž se zakládáš? Mluvíš (ale marná jsou slova rtů tvých), že máš rady i síly k válce dosti. V kohož tedy nyní doufáš, že mi se protivíš?” 2. Královská 18.19.20. PK 232.4
Schůzka velitelů vojsk se konala za hradbami města, avšak v doslechu stráží na hradbách. Proto když zástupci asyrského byli požádáni, aby mluvili raději syrským než židovským jazykem, aby ti na hradbách nevěděli, o čem se na schůzce jedná, Tabsace se však vysmál tomuto návrhu, zvýšil ještě hlas a pravil dále v židovském jazyku: PK 232.5
“Slyšte slova krále velikého, krále Assyrského: Toto praví král: Nechť vás nesvodí Ezechiáš, neboť nebude moci vyprostiti vás. A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina, řka: Zajisté vysvobodí nás Hospodin, a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského.” PK 232.6
“Neposlouchejte Ezechiáše. Nebo takto praví král Assyrský: Učiňte mi to k líbosti, a vyjděte ke mně, i bude moci jísti jeden každý z vinice své, a jeden každý z fíku svého, a píti jeden každý vodu z čisterny své, dokudž nepřijdu, a nepoberu vás do země podobné zemi vaší, do země úrodné, země chleba a vinic.” PK 232.7
“Nechť vás nesvodí Ezechiáš, řka: Hospodin vysvobodí nás. Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského? Kde jsou bohové Emat a Arfad? Kde jsou bohové Sefarvaim? Zdaliž jsou vysvobodili i Samaří z ruky mé? Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí, ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé? Aby pak Hospodin měl vysvoboditi Jeruzalém z ruky mé?” Izajáš 36,13-20. PK 233.1
Na tyto úsměšky synové Judy “neodpověděli jemu slova”. Schůzka skončila. Židovští zástupci se vrátili k Ezechiášovi, “majíce roucha roztržená, a oznámili jemu slova Rabsacova” Izajáš 36,21.22. Když král zvěděl o rouhavé výzvě, “roztrhl roucho své, a oděv se žíní, všel do domu Hospodinova” 2. Královská 19,1. PK 233.2
Byl vyslán posel k Izaiášovi, aby mu oznámil výsledek jednání. “Den úzkosti a úsměšků i rouhání jest den tento,” vzkázal král Izaiášovi. “Ó, by slyšel Hospodin Bůh tvůj všecka slova Rabsacova, jehož poslal král Asyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, aby pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov, kteráž byl slyšel. Protož pozdvihni modlitby své za tento ostatek, kterýž se nalézá.” 2. Královská 19,3.4. PK 233.3
“Tedy modlil se Ezechiáš král, a Izaiáš prorok syn Amosův z příčiny té, a volali k nebi.” 2. Paralipomenon 32,20. PK 233.4
Bůh vyslyšel prosby svých služebníků, Izaiášovi se dostalo poselství pro Ezechiáše: “Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov těch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mi rouhali služebníci krále Asyrského. Aj, já pustím naň vítr, aby uslyše pověst, navrátil se do země své, a učiním to, že padne od meče v zemi své.” 2. Královská 19,6.7. PK 233.5
Když se zástupci Asýrie rozloučili s předními muži Judy, spěchali přímo za svým králem, jenž s částí svého vojska střežil přístup z Egypta. Když mu podali zprávu, napsal Senacherib “listy, rouhaje se Hospodinu Bohu Izraelskému, a mluvě proti němu, řka: Jakož bohové národů zemských nevytrhli lidu svého z ruky mé, tak nevytrhne Bůh Ezechiášův lidu svého z ruky mé.” 2. Paralipomenon 32,17. PK 233.6
Tato chvástavá pohrůžka byla provázena poselstvím: “Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj, v němž ty doufáš, říkaje: Nebudeť dán Jeruzalém v ruku krále Asyrského. Aj, slyšels, co jsou činili králové Assyrští všechněm zemím, pohubivše je, a ty bys měl býti vysvobozen? Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů, kteréž zahladili otcové moji, totiž Gozana, Charana, Resefa a syny Eden, kteříž byli v Telasar? Kde jest král Emat, a král Arfad, a král města Sefarvaim, Ana i Ava?” 2. Královská 19,10-13. PK 233.7
Když král Judy dostal tento uštěpačný list, vzal jej do chrámu, “rozvinul jej před Hospodinem” (2. Královská 19,14) a v silné víře se modlil o pomoc z nebe, aby národy země mohly poznat, že Bůh Hebrejů stále žije a panuje. Čest Hospodinova byla v sázce: jen Hospodin mohl způsobit vysvobození. PK 234.1
“Hospodine Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny,” modlil se Ezechiáš, “ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi. Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému.” PK 234.2
“Takť jest, Hospodine, žeť jsou zkazili králové Assyrští národy ty i země jejich. A uvrhli bohy jejich do ohně. Nebo nebyli bohové, ale dílo rukou lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je. A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.” 2. Královská 19,15-19. PK 234.3
“Ó pastýři Izraelský, pozoruj,
kterýž vodíš Jozefa jako stádo,
kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.
Před Efraimem, Beniaminem a Manasse
vzbuď moc svou,
a přispěj k spasení našemu.
Ó Bože, navrať nás,
a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.” PK 234.4
“Hospodine Bože zástupů,
dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?” PK 234.5
“Nakrmil jsi je chlebem pláče,
a dals jim vypiti slz míru velikou. PK 234.6
Postavils nás k sváru sousedům našim,
a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.
Ó Bože zástupů, navrať nás,
a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.” PK 235.1
“Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl,
vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.
Uprázdnil jsi mu,
a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.
Přikryty jsou hory stínem jeho,
a réví jeho jako nejvyšší cedrové.
Vypustil ratolesti své až k moři,
a až do řeky rozvody své.” PK 235.2
“I pročež jsi rozbořil hradbu vinice,
tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?
Vepř divoký zryl ji,
a zvěř polní spásla ji.
Ó Bože zástupů, obrať se již,
popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,
Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá,
a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě….” PK 235.3
“Zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme.
Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase,
a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.” Žalm 80,1. PK 235.4
Ezechiášovy modlitby, v nichž prosil za Judu a čest jeho Svrchovaného panovníka, našly u Boha zalíbení. Šalomoun se při zasvěcování chrámu modlil k Hospodinu, aby podepřel “při lidu svého Izraelského každého času a dne, aťby poznali všickni národové země, že Hospodin sám jest Bůh, a že není kromě něho žádný” 1. Královská 8,59.60. Zvláště pak se modlil, aby Hospodin projevil svou přízeň tehdy, když v době války nebo útoku cizích vojsk vstoupí přední muži Izraele do chrámu a budou prosit o vysvobození. (viz 1. Královská 8,33.34). PK 235.5
Ezechiáš nebyl ponechán bez naděje. Izaiáš mu poslal vzkaz: “Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, vyslyšel jsem tě. Totoť jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o něm: PK 236.1
Pohrdá tebou, a posmívá se tobě, králi, panna dcera Sionská, potřásá za tebou hlavou dcera Jeruzalémská. Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal? Proti komu jsi povýšil hlasu a pozdvihls vzhůru očí svých? Však proti svatému Izraelskému. Skrze posly své utrhal jsi Pánu, a řekl jsi: Ve množství vozů svých vytáhl jsem na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu do nejdalších příbytků jeho, do lesů a výborných rolí jeho. Já jsem vykopal a pil jsem vody cizí, a vysušil jsem nohama svýma všecky potoky podmaněných.” PK 236.2
“Zdaliž jsi neslyšel, že již dávno jsem jej učinil, a ode dnů starých jej sformoval? Což tedy nyní přivedl bych jej k zkažení a v hromady rumu, jako jiná města hrazená? Jejichž obyvatelé mdlí byli, předěšení a zahanbení, byvše jako bylina polní a zelina vzcházející, jako tráva na střechách, a jako osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo obilí.” PK 236.3
“Sedání pak tvé, vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti mně. Poněvadž jsi se rozzlobil proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá do úst tvých, a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel.” 2. Královská 19,20-28. PK 236.4
Země judská byla vypleněna vojsky vetřelce, Bůh však dal zaslíbení, že svými divy uspokojí potřeby lidu. Ezechiášovi se dostalo poselství: “Toto pak měj, Ezechiáši, za znamení: Že jíte roku prvního to, což se samo rodí, též druhého roku, což samo vzchází, třetího teprv roku sejte a žněte, a štěpujte vinice, a jezte ovoce z nich. Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozůstal, vpustí zase kořeny své hluboce, a vydá užitek nahoru. Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a ti, kteříž jsou zachováni, z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupů učiní to.” PK 236.5
“A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž se ho zmocní pavézníci, aniž udělají u něho náspu. Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto nevejde, praví Hospodin. Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého.” 2. Královská 19,29-34. PK 236.6
A té noci přišlo vysvobození. “Vyšel anděl Hospodinův a zbil v vojště Asyrském sto osmdesát pět tisíců.” “Každého udatného i vývodu i kníže v vojště krále Asyrského” usmrtil. 2. Královská 19,35; 2. Paralipomenon 32,21. PK 237.1
Zprávy o této strašné ráně, která postihla vojsko, jež bylo vysláno, aby se zmocnilo Jeruzaléma, došly záhy k Senacheribovi, který stále střežil přítup do judské země z Egypta. Jat strachem, spěchal asyrský král odtud a “s hanbou velikou navrátil se do země své” 2. Paralipomenon 32,21. Dlouho pak už nevládl. Podle proroctví, vyřčeného o jeho náhlém konci, byl zavražděn členy své vlastní rodiny a “kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho” Izajáš 37,38. PK 237.2
Bůh Hebrejů zvítězil nad asyrskou pýchou. Čest Hospodinova byla obhájena v očích okolních národů. V Jeruzalémě naplnila srdce lidí čistá radost. Jejich opravdové prosby o vysvobození byly provázeny vyznáním hříchů a mnohými slzami. Ve své velké bídě se plně spolehli na spásnou moc Boží a Bůh je neopustil. Chrámovými síněmi se pak rozlehly slavnostní chvalozpěvy: PK 237.3
“Znám jest Bůh v Judstvu,
a v Izraeli veliké jméno jeho.
V Sálem jest stánek jeho,
a obydlé jeho na Sionu.
Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť,
pavézu a meč, i válku.
Slavný jsi učiněn a důstojný
horami loupeže.
V loupež dáni jsou udatní srdcem,
zesnuli snem svým,
aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých.
Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův,
i vůz i kůň tvrdě zesnuli.
Ty jsi, ty velmi hrozný,
a kdo jest, ješto by před tebou ostál
v rozhněvání tvém?
Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou,
země se bojí a tichne,
Když povstává k soudu Bůh,
aby zachoval všecky pokorné na zemi.
Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí,
a ostatek zůřivosti skrotíš.
Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu;
kteřížkoli jste vůkol něho,
přinášejte dary Přehroznému.
Onť odjímá ducha knížatům,
a k hrůze jest králům zemským.” Žalm 76,1. PK 237.4
Vzestup a pád asyrské říše skýtají bohatá poučení dnešním národům země. Písmo svaté přirovnává slávu Asýrie na vrcholu jejího rozmachu k ušlechtilému stromu v zahradě Boží, jenž zastiňuje okolní stromy. PK 238.1
“Asur byl jako cedr na Libánu, pěkných ratolestí, a větvovím zastiňující, a vysokého vzrůstu, jehož vrcholové byli mezi hustými větvemi…V stínu jeho sedali všickni národové velicí. I byl ušlechtilý pro svou velikost, a pro dlouhost větví svých, nebo kořen jeho byl při vodách mnohých. Cedrové v zahradě Boží nepřikryli ho, jedle nevyrovnaly se ratolestem jeho, a stromové kaštanoví nebyli podobni větvím jeho. Žádné dřevo v zahradě Boží nebylo rovné jemu kráse své…Záviděly mu všechny stromy v Edenu, kteréž byly v zahradě Boží.” Ezechiel 31,3-9. PK 238.2
Vládci Asýrie, místo aby mimořádného požehnání, jehož se jim dostalo, využili k blahu lidstva, se stali metlou mnoha zemí. Bez lítosti, aniž pomysleli na Boha nebo své bližní, sledovali svůj vytčený cíl, aby všechny národy uznaly nadvládu ninivských bohů, jež vyvyšovali na Nejvyššího. Bůh k nim vyslal Jonáše s varovným poselstvím a oni se pak po nějakou dobu kořili Hospodinu zástupů a žádali odpuštění. Záhy se však navrátili k uctívání model a k dobývání světa. PK 238.3
Prorok Nahum, když mluvil o modlářích v Ninive, zvolal: PK 239.1
“Běda městu vražednému,
kteréž všecko lži a ukrutenství plné jest,
neodchází z něho loupež.
Praskání bičů a hřmot kol,
a dusání koní, a vozů skákání bude.
Jezdec vyzdvihne třpytící se meč, a blýskající se kopí,
i bude množství zbitých, …
Aj, já proti tobě,
dí Hospodin zástupů.” Nahum 3,1-5. PK 239.2
Přesně a neomylně účttuje Věčný s národy. Nabízí své milosrdenství, volá k pokání a své účtování neuzavírá; když však počet dosáhne určité výše, kterou Bůh stanovil, začne se rozpoutávat hněv Boží. Účet je uzavřen. Božská trpělivost končí. Milost přestává zasahovat. PK 239.3
“Hospodin dlouhočekající jest a velikomocný, však nikoli neospravedlňuje vinného. U vichru a bouři jest cesta Hospodinova, a oblak jest prach noh jeho. Když domlouvá moři, vysušuje je, i všecky řeky vysušuje; chřadne Bázan i Karmel, i květ Libánský chřadne. Hory se třesou před ním, a pahrbkové se rozplývají, země pak hoří před tváří jeho, i okršlek zemský a všickni, kteříž přebývají na něm. Před rozhněváním jeho kdo ostojí? A kdo se postaví proti prchlivosti hněvu jeho? Prchlivost jeho vylévá se jako oheň, a skály vyvracejí se před ním.” Nahum 1,3-6. PK 239.4
Právě proto se Ninive, “město plesající, kteréž sedí bezpečně, říkaje v srdci svém: Já jsem, a kromě mne není žádného více,” stalo pouští “prázdné a vyprázdněné,” “peleš lvů a pastviště lvíčat, kamž chodíval lev, lev a lvíče, a nebylo žádného, kdo by přestrašil.” Sofonjáš 2,15; Nahum 2,10.11. PK 239.5
Pohlížeje do doby, kdy pýcha Asýrie byla potřena, Sofoniáš prorokoval o Ninive: “I budou u prostřed něho léhati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okně, pustina na veřeji, když cedroví jeho obnaží.” Sofonjáš 2,14. PK 239.6
Velká byla sláva asyrské říše, velký byl i její pád. Prorok Ezechiel, používaje stále obrazu ušlechtilého cedru, jasně předpověděl pád Asýrie, zaviněný její pýchou a krutostí. Pravil: PK 240.1
“Protož takto praví Panovník Hospodin: …vypustil vrch svůj mezi husté větvoví, a pozdvihlo se srdce jeho příčinou vysokosti jeho. Protož vydal jsem jej v ruku nejsilnějšího z národů, aby s ním přísně nakládal; pro bezbožnost jeho vyhnal jsem jej. A tak vyťali jej cizozemci, nejukrutnější národové, a nechali ho tu. Po horách i po všech údolích opadly větve jeho, a slomeny jsou ratolesti jeho na všecky prudké potoky té země. Pročež vystoupili z stínu jeho všickni národové země, a opustili jej. Na němž padlém bydlí všelijaké ptactvo nebeské, a na ratolestech jeho jsou všelijací živočichové polní, proto aby se nevyvyšovalo v zrostu svém žádné dříví při vodách, a aby nevypouštělo vrchů svých mezi hustými větvemi, a nevypínalo se nad jiné vysokostí svou žádné dřevo zapojené vodami, proto že všickni ti oddáni jsou k smrti, dolů do země mezi syny lidské s těmi, kteříž sstupují do jámy. PK 240.2
Takto praví Panovník Hospodin: Toho dne, v kterýž on sstoupil do hrobu, přivedl jsem k kvílení,… a všecko dříví polní příčinou jeho aby umdlelo. Od hřmotu pádu jeho učinil jsem, že se třásli národové, když jsem jej svedl do hrobu s těmi, kteříž sstupují do jámy. Nad čímž se potěšila na zemi dole všecka dříví Eden, což výborného a dobrého jest na Libánu, vše což zapojeného jest vodou.” Ezechiel 31,10-16. PK 240.3
Pýcha Asýrie a její pád mají sloužit jako poučení až do konce času. Národů, které dnes žijí na zemi a které se ve zpupnosti a pýše chtějí vyrovnat Bohu, se Bůh ptá: “Kterému ze stromů Eden podoben jsi tak v slávě a velikosti? Však svržen budeš s dřívím Eden dolů na zem.” Ezechiel 31,18. PK 240.4
“Dobrýť jest Hospodin, silou jest v den soužení, a zná ty, kdož v něho doufají. Protože povodní prudkou konec učiní” všem, kdož se pokoušejí vyvyšovat se nad Nejvyššího. Nahum 1,7.8. PK 240.5
“Budeť snížena i pýcha Asýrie a berla Egypta odjata bude.” Zacharjáš 10,11. To se vztahuje nejen na národy, které se vypínaly proti Bohu v dávných dobách, nýbrž i na dnešní národy, které neplní božský záměr. V den konečného zúčtování, až spravedlivý Soudce vší země bude “tříbit národy” (Izajáš 30,28) a až těm, kdož zachovávají pravdu, bude dovoleno vstoupit do města Božího, budou klenbami nebes znít vítězoslavné zpěvy vykoupených. “Budete zpívati,” praví prorok, “jako když se v noci zasvěcuje slavnost, a veseliti se srdečně, jako ten, kterýž jde s píšťalkou, bera se na horu Hospodinovu, ke skále Izraelově. A dá slyšeti Hospodin hlas důstojnosti své…Hlasem Hospodinovým potřín bude Assur, kterýž jiné kyjem bijíval. Každé udeření holí, kterouž doloží na něj Hospodin, silně dolehne, a stane se tak s bubny a harfami.” Izajáš 30,29-32.) PK 240.6