Mezi těmi, kdož věřili, že náprava prováděná Joziášem bude mít za následek tvalé duchovní ozdravění, byl Jeremiáš, jenž byl povolán Bohem k prorockému úřadu, když byl ještě chlapcem, v třináctém roce Joziášova panování. Jako Levita, předurčený ke kněžství, byl Jeremiáš vychováván od dětství ke svaté službě. V těch radostných letech příprav si Jereiáš sotva uvědomoval, že je od narození určen k tomu, aby byl “za proroka národům”; a když přišlo božské povolání, pocítil svou nehodnost. “Ach, Panovníče Hospodine!” zvolal, “Aj, neumím mluviti, nebo dítě jsem.” Jeremjáš 1,5.6. PK 269.1
V mladistvém Jeremiášovi viděl Bůh toho, jenž zůstane věrný svému úkolu a jenž bude stát za správnou věcí proti všemu protivenství. V dětství prokázal věrnost a nyní měl podstoupit svízele jako dobrý voják kříže. “Neříkej, dítě jsem,” přikázal Hospodin svému vyvolenému poslu, “Nýbrž k čemuž tě koli pošlu, jdi, a vše, cožť přikáži, mluv. Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval.” “Přepaš bedra svá, a vstana, mluv k nim cožkoli já přikazuji tobě. Nelekej se jich, abych tě nepotřel před obličejem jejich. Nebo aj, já postavuji tě dnes jako město hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi měděné proti vší této zemi, proti králům Judským, proti knížatům jejím, proti kněžím jejím a lidu země této. A ti bojovati budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Hospodin, abych tě vysvobozoval.” Jeremjáš 1,7.8.17-19. PK 269.2
Po čtyřicet let bude Jeremiáš stát před národem jako svědek pravdy a spravedlnosti. V době bezpříkladného odpadlictví měl být životem i povahou za vzor a příklad uctívání jediného pravého Boha. Za hrozného obležení Jeruzaléma měl být ústy Hospodinovými. Měl předpovědět pád domu Davidova a zkázu překrásného chrámu vystavěného Šalomounem. A až bude uvězněn pro PK 269.3
269 PK 269.4
své neohrožené výroky, bude stále mluvit otevřeně proti hříchu, páchanému na výsostech. Posmíván, nenáviděn, zavrhován lidmi, bude nakonec svědkem doslovného splnění svých vlastních proroctví o hrozícím soudu a bude také truchlit a bědovat, až odsouzené město bude zničeno. PK 269.5
Uprostřed všeobecné zkázy, do níž se národ rychle řítil, bylo však Jeremiášovi často dopřáno, aby pohlédl za bolestné výjevy současné doby na světlé výjevy budoucnosti, až lid Boží bude vykoupen ze země nepřítele a přesazen znovu na Sión. Předvídal dobu, kdy Hospodin obnoví svůj smluvní vztah k nim. “Duše jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více.” Jeremjáš 31,12. PK 269.6
O svém povolání k prorockému poslání Jeremiáš sám napsal: PK 269.7
“Vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých, a řekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá. Hle, ustanovuji tě dnešního dne nad národy a nad královstvími, abys plenil a kazil, a hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval.” Jeremjáš 1,9.10. PK 269.8
Díky Bohu za slova “stavěl a štěpoval”. Tato slova Jeremiáše ujistila, že úmyslem Božím je uzdravovat a léčit. Vážná budou poselství, jež přinese v budoucích letech. Bude nebojácně hlásat poselství o rychlých soudech. Od rovin Sineár “to zlé” “přivalí se na všecky obyvatele této země”. “Vypovím úsudky své proti nim,” prohlásil Hospodin, “pro všelikou nešlechetnost těch, kteříž opustili mne.” Jeremjáš 1,14.16. Avšak tato proroctví bude prorok provázet ujištěními o odpuštění pro všechny, kdož se odvrátí od svého zlého počínání. PK 269.9
Jako moudrý stavitel snažil se Jeremiáš od samého začátku svého životního díla povzbuzovat muže Judy, aby budovali široké a hluboké základy svého duchovního života tím, že se dokonale pokoří. Dlouho stavěli z materiálu, který apoštol Pavel přirovnal k dřevu, senu a slámě, a sám Jeremiáš ke strusce. “Stříbrem falešným nazvou je,” pravil Jeremiáš o zatvrzelém národu, “nebo Hospodin zavrhl je.” Jeremjáš 6,30. Nyní byli vyzváni, aby začali stavět moudře a na věky, odhodili smetí odpadlictví a nevěry a za materiál ke stavbě základů použili ryzí zlato, čisté stříbro a drahé kameny — víru a poslušnost a dobré skutky — jež jediné jsou libé v očích svatého Boha. PK 269.10
Skrze Jeremiáše dostalo se lidu Božímu slova Hospodinova: “Navrať se, vzpurná dcero Izraelská,….a neoboří se tvář má zuřivá na vás, nebo já dobrotivý jsem, dí Hospodin, aniž držím hněvu na věčnost. Jen toliko poznej nepravost svou, že jsi od Hospodina Boha svého odstoupila…navradťte se, synové vzpurní, dí Hospodin, nebo já jsem manžel váš.” “Budete mne vzývati, řka: Otče můj, a nebudete se odvraceti ode mne.” “Navraťte se, synové vzpurní, a uzdravím odvrácení vaše.” Jeremjáš 3,12-14.19-22. PK 271.1
A k těmto podivuhodným prosbám oznámil Hospodin svému zbloudilému lidu slova, s nimiž se k němu mohou vrátit. Mají říci: “Aj, my jdeme k tobě, nebo ty, Hospodine, jsi Bůh náš. Právě marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání; zajisté v Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo...Ležíme v hanbě své, a přikrývá nás pohanění naše, že jsme proti Hospodinu Bohu svému hřešili, my i otcové naši, od dětinství svého až do dne tohoto, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého.” Jeremjáš 3,22-25. PK 271.2
Náprava, prováděná Joziášem, vyčistila zemi od modloslužebných oltářů, avšak srdce mnohých nebyla přetvořena. Semeno pravdy vzešlo a daný příslib bohaté žně byl udušen trním. Další takové odpadnutí by bylo osudné; a Hospodin se snažil vyburcovat národ, aby si uvědomil toto nebezpečí. Jen osvědčí-li, že jsou věrní Hospodinu, mohou doufat, že se jim dostane božské přízně a blahobytu. PK 271.3
Jeremiáš je znovu a znovu upozorňoval na rady, obsažené v páté knize Mojžíšově. Více než všichni ostatní proroci kladl důraz na učení Mojžíšova zákona a ukazoval, jak mohou přinést nejvyšší duchovní požehnání národu a každému jednotlivci. “Vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní,” zapřísahal, “a naleznete odpočinutí duši své.” Jeremjáš 6,16. PK 271.4
Jednou se na příkaz Hospodinův postavil Jeremiáš k jednomu z hlavních vchodů do města a tam upozorňoval na význam svěcení svaté soboty. Obyvatelům Jeruzaléma hrozilo, že zapomneou na svatost soboty, a proto se jim dostalo vážného varování, by v ten den upustili od všeho světského konání. Bylo jim zaslíbeno požehnání, uposlechnou-li. “Jestiže s ochotností mne uposlechnete,” pravil Hospodin, “abyste….světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla, poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost.” Jeremjáš 17,24.25. PK 271.5
Toto zaslíbení zdaru jako odměna za věrnost bylo provázeno proroctvím o strašných soudech, jež stihnou město, budou-li jeho obyvatelé nevěrní Bohu a zákonu Božímu. Nebude-li dbáno napomenutí, aby poslouchali Hospodina Boha svých otců a světili svatou sobotu, bude město se svými paláci zničeno požárem. PK 272.1
Tak stál prorok pevně za zásadami spravedlivého žití, tak jasně zapsanými v knize zákona. Avšak poměry panující v zemi Judy byly tak neutěšené, že jen nejrozhodnější opatření mohla přivodit změnu k lepšímu; proto se Jeremiáš tak opravdově staral o zatvrzelé. “Zořte sobě ouhor,” volal, “a nerozsívejte do trní.” “Obmej od nešlechetnosti srdce své, ó Jeruzaléme, abys vysvobozen byl.” Jeremjáš 4,3.14. PK 272.2
Velmi mnoho lidí však výzvy k pokání a nápravě nedbalo. Po smrti dobrého krále Joziáše zpronevěřili se ti, kdož vládli národu, svému úkolu a svedli mnohé na scestí. Joachaz, sesazený zásahem krále Egypta, byl vystřídán Joakimem, starším synem Joziášovým. Od začátku Joakimova panování měl Jeremiáš jen nepatrnou naději, že zachrání svou milovanou zemi před zkázou a lid před zajetím. Přesto si nedopřával klidu, když království hrozila úplná zkáza. Těm, kdož zůstali věrní Bohu, se musí dostat povzbuzení, aby vytrvali ve svém spravedlivém konání; hříšníky pak je třeba přesvědčit, aby se odvrátili od nepravosti. PK 272.3
Rozhodná chvíle si žádala velkého veřejného vystoupení. Hospodin přikázal Jeremiášovi, aby vystoupil na nádvoří chrámu a promluvil ke všemu lidu, který se na nádvoří vejde. Z poselství, jichž se mu dostalo, nesmí vypustit ani slovo, aby se hříšníkům na Siónu dostalo plné možnosti uposlechnout a odvrátit se od zlých cest. PK 272.4
Prorok uposlechl; postavil se před dveře do domu Páně a pozdvihl svůj hlas, aby varoval a prosil. Vnuknutím Všemohoucího prohlásil: “Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž vcházíte do bran těchto, abyste se klaněli Hospodinu. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Polepšte cest svých i předsevzetí svých, a způsobím to, abyste bydlili na místě tomto. Neskládejte naděje své v slovích lživých, říkajíce: Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jest. Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých, a předsevzetí svých, jestliže spravedlivě soud konati budete mezi mužem a mezi bližním jeho; Přichozího, sirotka a vdovy neutisknete, a krve nevinné nevylejete na místě tomto, a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému: Tedy způsobím, abyste bydlili na místě tomto, v zemi, kterouž jsem dal otcům vašim, od věků až na věky.” Jeremjáš 7,2-7. PK 272.5
Zde je jasně ukázáno, jak Hospodin nerad trestá. Odkládá své soudy, aby mohl poshovět nekajícímu. Ten, jenž činí “milosrdenství, soud a spravedlnost na zemi” (Jeremjáš 9,24), touží po svých zbloudilých dítkách a všemožně se snaží naučit je cestě života věčného. Vyvedl Izraelské z otroctví, aby mohli sloužit jemu, jedinému pravému, živému Bohu. Ačkoli dlouho bloudili, ačkoli podlehli modlářství a pohrdli jeho výstrahami, přesto nyní prohlašuje, že je ochoten odložit trest a posytnout jim další příležitost k pokání. Praví jasně, že jen nejdůkladnější obrodou srdce může být odvrácen hrozící soud. Marná bude jejich víra v chrám a bohoslužby. Obřady a obětování nemohou smazat hřích. Přestože jsou vyvoleným lidem Božím, může je před nevyhnutelným následkem stálého hřešení spasit jen náprava v srdci a v každodenním životě. PK 273.1
Tak se stalo, že “po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských” bylo slyšet Jeremiášovo poselství Judovi: “Slyšte slova smlouvy této” — jasná přikázání Hospodinova, jak jsou zaznamenána v Písmě svatém — “a čiňte je.” Jeremjáš 11,6. Takové bylo poselství, jež vyhlásil, když stál na nádvoří chrámu na začátku Joakimova panování. PK 273.2
Bylo v něm obsaženo ve zkratce vše, co Izrael prožil od chvíle, kdy vyšel z Egypta. Smlouva Boží s Izraelem zněla: “Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterouž jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo.” Tuto smlouvu znovu a znou beze studu porušovali. PK 273.3
Vyvolený národ “chodil po radách a podle zdání srdce svého zlého, kráčejíce nazad, a ne vpřed” Jeremjáš 7,23-24. PK 274.1
“Proč,” tázal se Hospodin, “se odvrátil lid tento Jeruzalémský odvrácením věčným?” (Jeremjáš 8,5) To proto, jak pravil prorok, že neuposlechli hlasu Hospodina Boha svého a odmítali se napravit. (Viz Jeremjáš 5,3) Zhynula pravda, lkal prorok, “a vymizela z úst jejich.” “Čáp v povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i jeřáb i vlastovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova.” “Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?” Jeremjáš 7,28; 8,7; 9,9. PK 274.2
Nastala doba hlubokého zpytování duše. Když byl ještě Joziáš jejich vládcem, měl lid nějaký důvod k naději. Nyní však se už za ně nemůže přimlouvat, neboť padl v bitvě. Hříchy národa byly takové, že lhůta pro přímluvu málem prošla. “Byť se postavil Mojžíš i Samuel před obličejem mým,” pravil Hospodin, “Nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč. A řeknou-liť: Kam bychom šli? Tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí.” Jeremjáš 15,1.2. PK 274.3
Odmítnutí milostivého pozvání, které jim nyní Bůh nabízí, uvalí na zatvrzelý národ soudy, jež stihly severní království Izrael před sto lety. Poselství k nim znělo: “Neuposlechnete-li mne, abyste chodili v zákoně mém, kterýž jsem předložil vám, poslouchajíce slov služebníků mých proroků, kteráž já posílám k vám, jakož jste, když jsem je, ráno přivstávaje, posílal, neposlouchali, jistě žeť naložím s domem tímto jako s Sílo, a město toto vydám v proklínání všechněm národům země.” Jeremjáš 26,4-6. PK 274.4
Ti, kdož stáli na nádvoří chrámu, naslouchajíce Jeremiášově řeči, dobře porozuměli této zmínce o Sílo a o době, kdy žil Elí, když Filištínští přepadli Izrael a ukořistili truhlu úmluvy. PK 274.5
Hřích Elího spočíval v tom, že přehlížel nepravosti svých synů ve svatém úřadě a bral na lehkou váhu zla, jež panovala v zemi. Jeho liknavost napravit tato zla přivolala na Izrael strašnou pohromu. Jeho synové padli v boji, Elí sám přišel o život, truhla Boží byla vyvezena ze země Izrael, třicet tisíc lidí bylo zabito — to všechno proto, že bylo dovoleno, aby se hřích rozmáhal bez pokárání a zábran. Hříšný Izrael marně věřil, že přítomnost truhly jim zajistí vítězství nad Filištínskými. Podobně za dnů Jeremiášových věřili obyvatelé Judy, že přísné doržování božsky ustanovených služeb v chrámě je ušetří před spravedlivým trestem za jejich hříšnost. PK 274.6
Jaké poušení z toho pro ty, kdož dnes zastávají odpovědná postavení v církvi Boží! Jaké vážné varování, aby věrně napravovali nepravosti, jež zneucťují věc pravdy! Nechť si nikdo, kdo chce být strážcem zákona Božího, nenamlouvá, že úcta, kterou veřejně prokazuje přikázáním, ho uchrání před zásahem Božské spravedlnosti. Nechť nikdo neodmítá, je-li kárán za zlo, nechť nikdo neobviňuje služebníky Boží, že jsou příliš horliví ve své snaze vyčistit tábor od zla. Bůh, jenž si oškliví hřích, volá ty, kdož chtějí zachovávat jeho zákon, aby odstoupili od vší nepravosti. Neochota kát se a být poslušným přivodí i dnes na lidi tak vážné následky, jaké přivodila na starý Izrael. Je mez, za níž soudy Hospodinovy již nemohou být odloženy. Zpustošení Jeruzaléma za dnů Jereiášových je vážným varováním pro současný Izrael, že rady a napomínání, jež jsou udíleny skrze vyvolené nástroje, nemohou být opomíjeny beztrestně. PK 275.1
Jeremiášovo poselství ke kněžím a k lidu vzbudilo u mnohých odpor. Bouřlivě volali: “Proč jsi prorokoval ve jménu Hospodinovu, řka: Stane se jako Sílo domu tomuto, a město toto tak spustne, že nebude v něm žádného obyvatele? Shromažďoval se pak všecken lid k Jeremiášovi do domu Hospodinova.” Jeremjáš 26,9. Kněží, falešní proroci a lidé se v hněvu obrátili proti tomu, jenž k nim nechtěl mluvit o příjemných věcech nebo falešně prorokovat. Tak se poselství Boží setkalo s pohrdáním a služebník Boží byl ohrožen na životě. PK 275.2
Zprávy o Jeremiášově řeči se donesly ke knížatům Judy a ti hned přispěchali z královského paláce do chrámu, aby se o věci dozvěděli na vlastní uši. “I řekli kněží a proroci těm knížatům a všemu lidu, řkouce: Hoden jest smrti muž tento; nebo prorokoval proti městu tomuto, jakž jste slyšeli v své uši.” Jeremjáš 26,11. Jeremiáš se však směle postavil před knížata a lid a pravil: “Hospodin poslal mne, abych prorokoval o domu tomto i o městě tomto všecky ty věci, kteréž jste slyšeli. Protož nyní polepšte cest svých a předsevzetí svých, a poslouchejte hlasu Hospodina Boha svého, i bude litovati Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti vám. Já pak aj, v rukou vašich jsem, učiňte mi, což se vám za dobré a spravedlivé vidí. Ale však jistotně vězte, usmrtíte-li mne, že krev nevinnou na sebe uvedete, i na město toto, i na obyvatele jeho; nebo v pravdě poslal mne Hospodin k vám, abych mluvil v uši vaše všecka slova tato.” Jeremjáš 26,12-15. PK 275.3
Kdyby se byl prorok dal zastrašit výhružným postojem mocných, bylo by jeho poselství zůstalo bez účinku a sám by byl přišel o život; avšak odvaha, s níž pronášel vážná varování, vynutila si úctu lidu a knížata Izraele se mu naklonila. Začali se dohadovat s kněžími a falešnými proroky a dokazovat jim, jak nemoudré by bylo krajní opatření, které prosazovali, a jejich slova měla odezvu v myslích lidu. Tak Bůh způsobil, že vyvstali obhájci jeho služebníka. PK 276.1
Také starší provevili shodný odpor proti rozhodnutí kněží o osudu Jeremiášově. Upozornili na případ Micheášův, který předpovídal soud nad Jeruzalémem slovy “Sión jako pole orán bude, a Jeruzalém jako hromady, hora pak domu tohoto jako lesové vysocí.” A ptali se: “Zdaliž hned proto usmrtili jej Ezechiáš král Judský a všecken Juda? Zdaliž neulekl se Hospodina, a nemodlil se Hospodinu? I litoval Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti nim. Protož my činíme velmi zlou věc proti dušem svým.” Jeremjáš 26,18.19. PK 276.2
Zásahem těchto vlivných mužů byl prorokův život zachráněn, ačkoli mnozí z kněží a falešných proroků, kteří nemohli snést odsuzující pravdy, jež vyslovil, by ho rádi poslali na smrt pro pobuřování. PK 276.3
Od chvíle svého povolání až do konce svého působení stál Jeremiáš před Judou, “jako věž a jako bašta”, proti níž hněv lidský nic nezmůže. “Bojovati budou proti tobě,” upozornil Hospodin svého služebníka, “ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin. Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků” Jeremjáš 6,27; 15,20.21. PK 276.4
Od přírody plachý a ostýchavý, toužil Jeremiáš po klidu a pokoji života v ústraní, kde by nemusel být svědkem stálé nekajícnosti svého milovaného národa. Jeho srdce bylo stísněno úzkostí nad zkázou, kterou způsobil hřích. “Ó, kdo mi to dá, aby hlava byla vodou, a oči mé pramenem slzí,” lkal, “abych dnem i nocí oplakávati mohl zmordovaných dcerky lidu svého! Ó, kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj a odešel od nich!” Jeremjáš 9,1.2. PK 277.1
Kruté byly posměšky, jež musel vytrpět. Jeho citlivá duše byla skrz naskrz probodávána šípy výsměchu, jež po něm házeli ti, kdo pohrdali jeho poselstvím a zlehčovali jeho břímě, jímž bylo jejich obrácení. “Jsem v posměchu se vším lidem svým,” prohlásil, “a písničkou jejich přes celý den.” “Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá.” “Všichni, kteří by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někdy podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.” Pláč 3,14; Jeremjáš 20,7.10. PK 277.2
Avšak věrný prorok byl každodenně posilován, aby obstál. “Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný,” pravil ve víře, “protož ti, kteříž mne stíhají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude.” “Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných.” Jeremjáš 20,11.13. PK 277.3
Zkušenosti, kterých Jeremiáš nabyl ve dnech své mladosti a také v pozdějších letech svého působení, ho naučily, že “není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj”. Naučil se prosit: “Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.” Jeremjáš 10,23.24. PK 277.4
Když byl nucen pít z poháru strastí a starostí a když byl ve své bídě pokoušen, aby řekl: “Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu,” připomněl si, co pro něho učinila prozřetelnost Boží a vítězoslavně zvolal: “Veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, ale nová jsou každého jitra, převeliká PK 277.5
jest pravda tvá. Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.” Pláč 3,18.22-26. PK 278.1