Když se Danielův život blížil ke konci, došlo k velkým změnám v zemi, do níž byli před více než šedcesáti lety odvlečeni on a jeho hebrejští druzi do zajetí. Nabuchodonozor, “nejukrutnější z národů” (Ezechiel 28,7), zemřel a Babylón, “chvála vší země” (Jeremjáš 51,41), se dostal pod nemoudrou vládu jeho následovníků a postupně ale jistě se rozpadal. PK 343.1
Pošetilostí a slabostí Balsazara, vnuka Nabuchodonozorova, se pyšný Babylón zakrátko rozpadne. Balsazar se již ve svém mládí podílel na královské moci, pyšnil se jí a pozdvihl své srdce proti Bohu nebeskému. Dostalo se mu mnoha příležitostí, aby poznal božskou vůli a pochopil svou odpovědnost být jí poslušen. Věděl, že jeho děd byl z nařízení Božího vyloučen z lidské společnosti, a bylo mu známo, že se Nabuchodonozor obrátil a zázračně uzdravil. Balsazar však dovolil, aby láska k radovánkám a touha po proslavení zatlačila do pozadí poučení, na něž neměl nikdy zapomenout. Promarnil příležitosti, jež mu byly milostivě poskytnuty, a nevyužil prostředků, které se mu naskytly, ay se blíže seznámil s pravdou. To, co Nabuchodonozor nakonec získal za cenu nevýslovného utrpení a pokoření, nechal Balsazar minout bez povšimnutí. PK 343.2
Bylo to krátce před tím, než nastal pronikavý zvrat. Babylón byl obležen Cýrem, synovcem Daria Médského a velitelem spojených vojsk Médů a Peršanů. Avšak v zdánlivě nedobytné pevnosti s jejími pevnými zdmi a železnými branami, chráněné řekou Eufratem a opatřené bohatými zásobami, cítil se rozmařilý král v bezpečí a trávil svůj čas v radovánkách a hodech. PK 343.3
Ve své pýše a nadutosti, cítě se bezpečný, uspořádal bezstaroststný král “hody veliké tisíci knížatům svým, a před nimi víno pil” Daniel 5,1. Velkolepost hostiny zvyšovaly všechny krásné věci, které může opatřit bohatství a moc. Mezi pozvanými hosty u královského stolu byly krásné ženy se svými půvaby. Byli tam i věhlasní mužové a mudrci. Knížata a správci země pili víno jako vodu a hýřili pod jeho omamujícím vlivem. PK 343.4
Se soudností zastřenou bezuzdným pitím ujal se král, u něhož vystoupily do popředí nizší hnutí a vášně, vedení v těchto prostopášných orgiích. Během hostiny “rozkázal přinésti nádobí zlaté a stříbrné, kteréž vynesl Nabuchodonozor…z chrámu Jeruzalémského, aby z něho pili král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho”. Král chtěl dokázat, že mu není nic příliš svaté, aby to nemohl užívat. “I přineseno jest nádobí zlaté,…a pili z něho král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho. Pili víno a chválili bohy zlaté i stříbrné, měděné, železné, dřevěné a kamenné.” Daniel 5,2-4. PK 344.1
Balsazar ani nepomyslil na to, že jeho modloslužebnému hýření je přítomen nebeský Svědek, že božský Strážce, nepoznán, přihlíží tomuto znesvěcování, slyší rouhavé veselí, patří na modloslužbu. Záhy však nepozvaný Host projeví svou přítomnost. Když hýření vyvrcholilo, objevila se bezkrevná ruka a psala na stěně paláce písmena, jež žhnula jako oheň — slova, jimž nerozuměl nikdo ze všech přítomných, ale jež byla předzvěstí osudu náhle zkrušeného krále a jeho hostí. PK 344.2
Ztichlo divoké veselí, muži i ženy jati nevýslovnou hrůzou sledovali ruku pomalu píšící záhadná pásmena. Před nimi míjely jako na obrovském obraze skutky jejich neřestných životů; zdálo se jim, jako by se octli před soudnou stolicí věčného Boha, proti jehož moci se stavěli. Kde před několika málo okamžiky vládlo veselí a rouhavé vtipkování, bylo teď vidět bledé tváře a slyšet výkřiky strachu. Když Bůh poděsí lidi, nemohou skrýt svůj strach. PK 344.3
Nejvíce ze všech byl poděšen Balsazar. On to byl, jenž více než ostatní byl odpovědný za vzpouru proti Bohu, která té noci dosáhla vrcholu v Babylónské říši. V přítomnosti neviditelného Strážce, zástupce toho, jehož moci vzdorovali a jehož jménu se rouhali, byl král ochromen strachem. Probudilo se v něm svědomí. “Pasové beder jeho rozpásaly se, i kolena jeho jedno o druhé se tlouklo.” Daniel 5,6. Balsazar se bezbožně podzvihl proti nebeskému Bohu, věřil ve svou vlastní moc a nepředpokládal, že by se někdo odvážil říci: “Co tu děláš?” Daniel 4,32. Nyní si však uvědomil, že musí skládat účty z panování, jež mu bylo svěřeno, a že za promrhané příležitosti a za svůj opovážlivý postoj nemá omluvy. PK 344.4
Marně se král pokoušel přečíst plamenná písmena. Bylo to tajemství, jež nemohl proniknout, byla to síla, již nemohl pochopit, ani jí odporovat. V zoufalství se obrátil na mudrce své říše, aby mu pomohli. Shromážděním zazněl jeho silný výkřik, vyzývající hvězdáře, kaldejské a hadače, aby nápis přečetli. “Kdokoli přečte psaní toto,” sliboval, “a výklad jeho mi oznámí, šarlatem odín bude, řetěz zlatý na hrdlo jeho, a třetím v království po mně bude.” Avšak jeho výzva k poradcům, kterým věril, doprovázená nabídkou bohaté odměny, neměla odezvu. Nebeskou moudrost nelze koupit ani prodat. “Všickni mudrci královští…nemohli písma toho čísti, ani výkladu oznámiti králi.” Daniel 5,7.8. Nemohli přečíst záhadná písmena, právě tak jako mudrci předchozího pokolení nemohli vyložit sen Nabuchodonozorův. PK 345.1
Pak si králova matka vzpomněla na Daniela, který před více než půl stoletím oznámil králi Nabuchodonozorovi sen o velké soše a jeho výklad. “Králi, na věky živ buď,” pravila. “Nechť tě neděsí myšlení tvá, a jasnost tvá nechť se nemění. Jest muž v království tvém, v němž jest duch bohů svatých, v kterémž za dnů otce tvého osvícení, rozumnost a moudrost, jako moudrost bohů, nalezena, jehož král Nabuchodonozor…knížetem mudrců, hvězdářů, Kaldejských a hadačů ustanovil, otec tvůj, ó králi, proto že duch znamenitý, i umění a rozumnost vykládání snů a oznámení pohádek, i rozvázání věcí nesnadných nalezeno při Danielovi, jemuž král jméno dal Baltazar. Nechať nyní zavolán jest Daniel, a oznámíť výklad ten.” PK 345.2
“Tedy přiveden jest Daniel před krále.” Pokoušeje se znovu nabýt svého klidu, pravil Balsazar prorokovi: “Ty-li jsi ten Daniel, jeden z synů zajatých Judských, kteréhož přivedl král otec můj z Judstva? Slyšel jsem zajisté o tobě, že duch bohů svatých jest v tobě, a osvícení i rozumnost a moudrost znamenitá nalezena jest v tobě. A nyní přivedeni jsou přede mne mudrci a hvězdáři, aby mi písmo toto přečtli, a výklad jeho oznámili, a však nemohli výkladu věci té oznámiti. Já pak slyšel jsem o tobě, že můžeš to, což jest nesrozumitelného, vykládati, a což nesnadného, rozvázati. Protož nyní, budeš-li moci písmo to přečísti, a výklad jeho mně oznámiti, v šarlat oblečen budeš, a řetěz zlatý na hrdlo tvé, a třetím v království po mně budeš.” Daniel 5,10-16. PK 345.3
Daniel, na kterého sliby krále nazapůsobily, stál před vyděšeným zástupem s klidnou důstojností služebníka Nejvyššího, ne aby pochleboval, nýbrž aby vyložil poselství soudu. “Darové tvoji nechť zůstávají tobě,” pravil, “a odplatu svou dej jinému, a však písmo přečtu králi, a výklad oznámím jemu.” Daniel 5,17. PK 346.1
Prorok nejprve připomněl Balsazarovi věci, které mu byly známé, avšak které ho nenaučily pokoře, jež ho mohla spasit. Mluvil o Nabuchodonozorově hříchu a pádu a o tom, jak s ním Hospodin jednal — o vládě a slávě, jíž byl obdařen, o božském trestu za jeho pýchu a jeho následném uznání moci a milosti Boha Izraele; a pak smělými a důraznými slovy pokáral Balsazara za jeho velkou hříšnost. Ukázal králi jeho hřích a poukázl na poučení, které si měl vštípit, avšak nevštípil. Balsazar správně nepochopil to, co se stalo jeho dědovi, ani nedbal varovných úkazů, jež měli pro něho tak velký význam. Byla mu dána příležitost poznat pravého Boha a být mu poslušen, nevyužil ji však, a tak bude sklízet následky své vzpoury. PK 346.2
“Ty…Balsazaře,” pravil prorok, “neponížil jsi srdce svého, ačkolis o tom o všem věděl. Ale pozdvihls se proti Pánu nebes; nebo nádobí domu jeho přinesli před tebe, a ty i knížata tvá, ženy tvé i ženiny tvé pili jste víno z něho. Nadto bohy stříbrné a zlaté, měděné, železné, dřevěné a kamenné, kteříž nevidí, ani slyší, aniž co vědí, chválil jsi, Boha pak, v jehož ruce jest dýchání tvé i všecky cesty tvé, neoslavoval jsi. Protož nyní od něho poslána jest částka ruky této, a písmo to napsáno jest.” Daniel 5,22-24. PK 346.3
Pak obrátiv se k posestlví seslanému nebem a napsanému na stěně, prorok četl: “MENE, MENE, TEKEL, UFARSIN.” Ruka, která napsala písmena, už nebyla viditelná, avšak tato čtyři slova dále žhnula strašně a zřetelně; a se zatajeným dechem poslouchal lid, když starý prorok pravil: PK 346.4
“Tento pak jest výklad slov: Mene, zčetl Bůh království tvé, a k konci je přivedl. Tekel, zvážen jsi na váze, a nalezen jsi lehký. Peres, rozděleno jest království tvé, a dáno jest Médským a Perským.” Daniel 5,26-28. PK 346.5
V této poslední noci ztřeštěného bláznovství naplnil Balsazar a jeho knížata míru své viny a vinu Kaldejského království. Déle již nemohla ochrnná ruka Boží zadržovat hrozící zlo. Rozličnými způsoby snažil se Bůh naučit je úctě k svému zákonu. “Hojili jsme Babylón,” pravil Bůh o těch, jejichž soudy dosáhly nyní až k nebi, “ale není zhojen.” Jeremjáš 51,9. Pro neobyčejnou zvrácenost lidského srdce uznal Bůh konečně za nutné vynést neodvolatelný rozsudek. Balsazar padne a jeho království přejde do jiných rukou. PK 347.1
Když prorok skončil, přikázal král, aby mu odevzdali slíbené odměny; proto, “oblékli Daniele v šarlat, a řetěz zlatý dali na hrdlo jeho, a rozhlašovali o něm, že má býti pánem třetím v království.” Daniel 5,29. PK 347.2
Před více než sto lety předpovědělo Písmo svaté, že noc radovánek, v níž král a jeho rádci budou se navzájem předhánět v rouhačství proti Bohu, bude náhle změněna v noc strachu a zkázy. A pak v rychlém sledu přijdou převratné události, tak jak byly vylíčeny v prorockých písmech léta před tím, než se hlavní postavy tohoto dramatu narodily. PK 347.3
Ještě ve slavnostní síni, obklopen těmi, jejichž osud byl již zpečetěn, dostal král zprávu od posla, že “vzato jest město jeho” nepřítelem, před jehož zbraněmi se cítil tak bezpečný, “že brodové jeho vzati…a muži bojovní předěšeni.” Jeremjáš 51,31.32. Ještě když on a jeho knížata pili z posvátných nádob Hospodinových a chválili své bohy stříbrné a zlaté, překročili Médové a Peršané Eufrat a vpochodovali do nestřeženého města. Vojska Cýrova stála již před zdmi paláce; město bylo plné nepřátelských vojáků, “jako brouků” (Jeremjáš 51,14), a jejich vítězný křik přehlušoval zoufalé volání překvapených hodovníků. PK 347.4
“V touž noc zabit jest Balsazar, král Kaldejský” (Daniel 5,30) a na trůn dosedl cizí panovník. PK 347.5
Jasně mluvili hebrejští proroci o tom, jakým způsobem Babylón padne. Když ve vidění zjevil jim Bůh budoucí události, volali: “Jakž by dobyt býti mohl Sesák? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy?” “Jakž by posekáno a polámáno býti mohlo kladivo vší země? Jak by k užasnutí Babylon býti mohl mezi národy?” “Od zvuku při dobývání Babylona třásti se bude ta země, a křik mezi národy slyšán bude.” PK 347.6
“Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude.” “Přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí. Opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest Hospodin zástupů.” PK 348.1
“Polékl jsem na tě, ó Babylone, pročež vzat budeš, než zvíš. Nalezen, ano i polapen budeš, proto že jsi směl potýkati se s Hospodinem. Otevřel Hospodin poklad svůj, a vynesl nástroje hněvu svého; nebo dílo toto jest Panovníka Hospodina zástupů v zemi Kaldejské.” PK 348.2
“Takto praví Hospodin zástupů: Utištěni jsou synové Izraelští, i s syny Judskými, a všickni, kteříž je zjímali, drží je, nechtí propustiti jich. Ale vykupitel jejich silný, jehož jméno jest Hospodin zástupů, jistotně povede při jejich, aby pokoj způsobil této zemi, a pohnul obyvateli Babylonskými.” Jeremjáš 51,41; 50,23.46; 1,8.56.57; 50,24.25.33.34 PK 348.3
Tak “zeď Babylónská velmi široká…zbořena bude, a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou”. Tak Hospodin zástupů přikázal “přestati pýše pyšných” a pokořil “velkomyslnost tyranů”. Tak stal se “Babylón, někdy ozdoba království a okrasa důstojnosti Kaldejské” Sodomou a Gomorou, místem navždy prokletým. “Nebudou se v něm usazovati na věky,” praví se v Písmu, “ani bydliti od pokolení až do pokolení, aniž rozbije tam stanu svého Arab, ani pastýři tam odpočívat budou. Ale lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou; bydliti budou tam i sovy, a příšery tam skákati budou. Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich, a dravci na hradích rozkošných” “A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů.” Jeremjáš 51,58; Izajáš 13,11.19-22; 14,23. PK 348.4
Na posledního vládce Babylóna jako na prvního představitele země dopadl rozsudek božského Strážce: “Králi,…toběť se praví, že království odešlo od tebe.” Daniel 4,28. PK 348.5
“Sstup a seď v prachu, panno dcero Babylonská,
seď na zemi, a ne na trůnu, …
Sediž mlče,
a vejdi do tmy, dcero Kaldejská;
nebo nebudou tě více nazývati paní království.
Rozhněval jsem se na lid svůj,
v lehkost jsem uvedl dědictví své,
a vydal jsem je v ruku tvou,
a neprokázalas k nim milosrdenství. …
A říkalas: Na věky budu paní,
a nikdy jsi nesložila těch věcí v srdci svém,
aniž jsi pamatovala na cíl jeho.
Protož nyní slyšiž toto,
ó rozkošná,
(kteráž sedíš bezpečně,
a říkáš v srdci svém:
Já jsem, a není kromě mne žádné;
nebuduť vdovou,
aniž zvím o sirobě),…
Obé to přijde na tě pojednou dne jednoho,
i siroba i vdovství.
Všecko zúplna přijde na tě,
i na množství kouzlů tvých,
va na velikou moc čárů tvých.
Nebo doufáš v zlost svou,
a říkáš: Žádný mne nevidí.
Moudrost tvá a umění tvé, to tě převrátilo,
abys říkala v srdci svém:
Já jsem, a není kromě mne žádné.
A protož přijde na tě zlé,
jehož východu neznáš,
a připadne na tě bída,
kteréž nebudeš moci se odžehnati,
a přijde na tě pojednou hrozné zpuštění, než zvíš.
Postav se nyní s čáry svými,
a s množstvím kouzlů svých,
jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své,
budeš-li moci co prospěti,
aneb snad zmocniti se.
Ustáváš s množstvím rad svých.
Nechať se nyní postaví hvězdáři,
kteříž spatřují hvězdy, a oznamují na každý měsíc,
a vysvobodí tě z toho, což přijíti má na tě.
Aj, jako pleva jsou, …nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene; …
aniž bude, kdo by tě vysvobodil.” Izajáš 47,1-15. PK 349.1
Každému národu, který přichází na jeviště dějin, je dopřáno zaujmout místo na zemi, aby se mohlo poznat, zda plní záměr Strážce a Svatého. Proroctví předpovídá vznik a rozkvět největších říší světa — Babylóna, Médo-Perské říše, Řecka a Říma. U každé z nich, právě tak jako u národů méně mocných, se historie opakuje. Každá z nich má své období zkoušky, každá upadá, její sláva uvadá a její moc mizí. PK 350.1
Zatímco národy zavrhují zásady Boží a tímto odmítáním upadají do vlastní zkázy, projevuje se v celých dějinách zřetelně působení Božského záměru. Je to patrné z toho, co prorok Ezechiel spatřil v podivuhodném vidění, jehož se mu dostalo za jeho vyhnanství v zemi Kaldejské, kdy se před jeho užaslými zraky objevily symboly, zjevující vševládnou Moc, která zasahuje do počínání pozemských vládců. PK 350.2
Na březích řeky Chebar spatřil Ezechiel větrný vír, který jakoby přicházel ze severu, “oblak veliký a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost”. Koly protínajícími se nazvájem pohybovaly čtyři živoucí bytosti. Vysoko nad tím vším “bylo podobenství trůnu, na pohledění jako kámen safírový, a nad podobenstím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka”. “A ukazovalo se na cherubínech podobenství ruky lidské pod křídly jejich.” Ezechiel 1,4.26; 10,8. Uspořádání kol bylo tak složité, že se na první pohled zdálo chaotické; přesto se pohybovala v dokonalém souladu. Nebeské bytosti, řízené rukou pod křídly cherubína, uváděly tato kola do pohybu; nad nimi, na safírovém trůně, byl Věčný; a kolem trůnu byla duha, znamení božské milosti. PK 350.3
Jak složeté bylo soukolí pro řízením ruky zpod křídla cherubína, tak složitá je hra událostí, které prožívá ldistvo pod božským řízením. Nad spory a hemžením národů sleduje ten, jenž sedí nad cherubíny, záležitosti této země. PK 351.1
Historie národů k nám dnes promlouvá. Každému národu a každému jednotlivci určuje Bůh místo ve svém velkém plánu. Lidé a národové jsou dnes zkoušeni olůvkem v ruce toho, jenž je neomylný. Všichni si vlastní volbou určují svůj osud a Bůh řídí vše k splnění svého záměru. PK 351.2
Proroctví, která dává velké JSEM ve svém slově, se spojují článek za článkem v řetěz událostí, z uplynulé věčnosti do věčnosti budoucí; říkají nám, kde se nacházíme dnes ve sledu věků a co je možno očekávat v budoucnu. Všechno, co proroctví předpovídalo, že se stane až do současné doby, je zaznamenáno na stránkách dějin, a můžeme být jisti, že vše, co má ještě přijít, se splní ve svém pořádku. PK 351.3
Znamení časů dnes ukazují, že stojíme na prahu velkých a vážných událostí. Všechno je v našem světě v pohybu. Před našima očima se splňuje Spasitelovo proroctví o událostech, jež budou předcházet jeho příchodu: “Uslyšíte o bojích a válečných zprávách…Povstane národ proti národu, království proti království, nastane hlad a zemětřesení na rozličných místech.” Matouš 24,6.7. PK 351.4
Současná doba je dobou, o níž mají všichni lidé hlavní zájem. Panovníci a státníci, muži, kteří zaujímají odpovědná a významná místa, uvažující muži i ženy všech vrstev lidé upírají svou pozornost na události, které se dějí kolem nás. Sledují vztahy, jež se vytvářejí mezi národy. Pozorují, jak každý pozemský živel nabývá na síle, a poznávají, že se chystá něco velkého a rozhodného — že svět je na pokraji nějaké úžasné rozhodné chvíle. PK 351.5
Bible, a jen bible, podává přesné vysvětlení těchto věcí. Jsou v ní zjeveny velké závěrečné výjevy dějin našeho světa, události, které již začínají vrhat své stíny; zvuk jejich příchodu způsobuje, že se země třese a lidská srdce se zastavují strachem. PK 352.1
“Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou učiní; promění zajisté způsbo její, a rozptýlí obyvatele její….nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou. Protože prokletí zžíře zemi, a vypleněni budou obyvatelé její.” Izajáš 24,1.5.6. PK 352.2
“Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází...Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé. Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou…Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských.” Jóel 1,15-16.12. PK 352.3
“Kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské. Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé.” Jeremjáš 4,19.20. PK 352.4
“Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakť koli čas jest ssoužení Jákobova, předceť z něho vysvobozen bude.” Jeremjáš 30,7 PK 352.5
“Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest,
a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
Nepřihodí se tobě nic zlého,
aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.” Žalm 91,9.10. PK 352.6
“Ó dcero Siónská…vykoupí tě Hospodin z ruky nepřátel tvých. Sbírajíť se nyní sic proti tobě národové mnozí, říkající: Nechť jest poškvrněn Sion, a nechť se podívají na to oči naše. Však oni neznají myšlení Hospodinových, aniž rozumějí radě jeho.” Micheáš 4,10-12. Bůh nedopustí, aby jeho církev selhala v hodině největšího nebezpečí. Slibuje vysvobození. “Já zase přivedu zajaté stánků Jákobových,” praví Bůh, “a nad příbytky jeho slituji se.” Jeremjáš 30,18. PK 352.7
Tehdy bude splněn záměr Boží; zásady království Božího budou ctít všichni pod sluncem. PK 353.1