Velkolepé dílo stvoření bylo uskutečněno během šesti dnů. “Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.” 1. Mojžíšova 2,2.3. Všechno bylo dokonalé, hodno svého božského Tvůrce. A Bůh odpočinul. Ne proto, že by byl unaven, ale aby se těšil z výsledků své moudrosti a dobroty. NUD 16.5
Bůh sedmého dne odpočinul a poté ho oddělil jako den odpočinku. Člověk měl po vzoru Stvořitele v tento svatý den odpočinout a uvažovat o Božím díle stvoření, aby bylo jeho srdce naplněno láskou a úctou k jeho Tvůrci. NUD 16.6
Sobota byla dána celému lidstvu, aby lidé jejím zachováváním vděčně uznávali, že Bůh je jejich Stvořitelem a právoplatným Vládcem. Jsou dílem jeho rukou, podřízeni jeho autoritě. NUD 16.7
Bůh věděl, že sobota je pro člověka nezbytná, a to dokonce i v ráji. Člověk potřeboval v jeden ze sedmi dnů odložit své vlastní zájmy. Potřeboval sobotu, aby mu připomínala Boha a probouzela v něm vděčnost, neboť všechno, z čeho se radoval, pocházelo z ruky Stvořitele. NUD 16.8
Podle Božího úmyslu má sobota usměrňovat mysl lidí k jeho stvořitelskému dílu. Krása, která obestírá zemi, je důkazem Boží lásky. Věčné pahorky, stromy pnoucí se do výše, rozvíjející se poupata a křehké květy — to vše k nám promlouvá o Bohu. Sobota, která ukazuje na Toho, kdo to vše stvořil, vybízí lidi, aby otevřeli knihu přírody a hledali v ní moudrost, moc a lásku Stvořitele. NUD 17.1