Marie si plně neuvědomovala význam svého činu. Na výtky, které proti ní lidé vznášeli, nedokázala odpovědět. Neuměla vysvětlit, proč pomazala Ježíše právě při této příležitosti. Uposlechla hlasu Ducha svatého a jednala pod jeho vedením. Vnuknutí se nijak neospravedlňuje. Jeho neviditelná přítomnost k člověku promlouvá a vybízí jej k činu. V tom je jeho smysl. TV 355.5
Kristus Marii objasnil význam jejího skutku, a tím jí dal víc, než od ní dostal. “Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.” Matouš 26,12. Marie rozbila alabastrovou nádobu a vůně, která se z ní šířila, naplnila celý dům. Podobně měl zemřít i Kristus, jeho tělo mělo být rozbito. Měl však také vstát z hrobu a vůně jeho života měla naplnit celou zem. “Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.” Efezským 5,2. TV 355.6
Ježíš řekl: “Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.” Marek 14,9. Při pohledu do budoucna Spasitel hovořil o svém evangeliu s jistotou. Viděl, jak bude kázáno po celém světě. Spolu s ním se bude všude šířit vůně Mariina daru a její nezištný čin bude pro mnoho lidí zdrojem požehnání. Království vznikají a zanikají, jména vládců a dobyvatelů upadají v zapomnění, čin této ženy však bude navždy zapsán v knize dějin. Až do konce času bude rozbitá alabastrová nádoba svědčit o nekonečné Boží lásce k padlému lidstvu. TV 356.1