Spasitel pokračoval ve své řeči a vytýkal farizeům a zákoníkům: “Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‘Kdo by přísahal při chrámu, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při chrámovém zlatu, je vázán.’ Blázni a slepci, co je větší: zlato nebo chrám, který to zlato posvěcuje? Nebo: ‘Kdo by přísahal při oltáři, nic to neznamená; ale kdo by přísahal při oběti na něm, je vázán.’ Slepci, co je větší: oběť nebo oltář, který tu oběť posvěcuje?” Matouš 23,16-19. Kněží vykládali Boží požadavky podle svých zkreslených a omezených představ. Troufali si rozlišovat hříchy podle závažnosti. Některé se jim jevily jako lehká přestoupení a přehlíželi je, jiné, někdy snad i méně významné, považovali za neodpustitelné. Za peníze osvobozovali lidi od slibů, kterými se zavázali. Za vysoké částky často zavírali oči i nad těžkými zločiny. Na druhé straně však zároveň vynášeli přísné rozsudky nad drobnými přestupky. TV 392.1
“Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.” Matouš 23,23. Ježíš zde znovu odsuzuje zneužívání svaté povinnosti. Samu povinnost ovšem neruší. Odevzdávání desátků ustanovil Bůh a lidé toto nařízení dodržovali od nejstarších dob. Abraham, otec věrných, platil desátky ze všeho, co měl. Vůdcové židovského národa uznávali platnost povinnosti odevzdávat desátky, a to bylo správné. Nedovolili však lidem, aby je platili z vlastního přesvědčení. Pro každý případ stanovili přísná pravidla. Požadavky byly nakonec tak složité, že je ani nebylo možné plnit. Člověk si nikdy nebyl jist, zda jim zcela vyhověl. Bůh vydal rozumná a spravedlivá nařízení, ale kněží a rabíni z nich udělali těžká břemena. TV 392.2
Všechna Boží ustanovení mají svůj význam. Kristus uznával povinnost platit desátky, ale poukazoval na to, že není možné pro jednu povinnost zanedbávat jiné. Farizeové velice pečlivě odváděli desátky ze zahradních bylin, jako je máta, anýz a routa. To je nic nestálo a lidé jejich důslednost a svatost obdivovali. Jejich nesmyslná omezení však lidi zároveň nadměrně zatěžovala a narušovala úctu ke svatým Božím nařízením. Zaměstnávala mysl malichernostmi a odváděla pozornost od životně důležitých pravd. Mnohem podstatnější otázky zákona, spravedlnosti, milosti a pravdy byly opomíjeny. Kristus řekl: “Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.” Matouš 23,23. TV 392.3
Rabíni podobným způsobem překrucovali i jiné zákony. Nařízení, která dal Bůh Izraelcům prostřednictvím Mojžíše, zakazovala jíst vše, co bylo nečisté. Nesmělo se jíst maso vepřů a ještě některých dalších zvířat, pravděpodobně proto, aby si lidé neznečišťovali krev a nezkracovali život. Farizeům však tato Boží ustanovení nestačila. Zacházeli do neopodstatněných krajností. Nutili lidi, aby cedili všechnu používanou vodu, aby v ní nebyl ani ten nejmenší hmyz, který by mohl patřit mezi nečisté živočichy. Ježíš stavěl tyto malicherné požadavky do protikladu se závažností jejich skutečných hříchů. Řekl: “Slepí vůdcové, cedíte komára, ale velblouda spolknete!” Matouš 23,24. TV 393.1
“Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.” Matouš 23,27. Stejně jako obílený a vyzdobený hrob skrýval rozkládající se ostatky, zakrývala vnější svatost kněží a předních mužů jejich nepravost. Ježíš pokračoval: “Běda vám zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: ‘Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.’ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kdo zabíjeli proroky.” Matouš 23,29-31. Židé chtěli dát najevo svoji úctu k mrtvým prorokům, a proto horlivě zdobili jejich hroby. Neřídili se však jejich učením a nedbali na jejich varování. TV 393.2
V Kristově době věnovali lidé hrobům přehnanou pozornost a na jejich výzdobu vynakládali obrovské částky. V Božích očích to bylo modlářství. Nepatřičným uctíváním mrtvých dávali najevo, že láska k Bohu není v jejich životě na prvním místě a že své bližní nemilují jako sami sebe. Toto modlářství do značné míry přetrvává i v dnešní době. Mnozí zanedbávají vdovy a sirotky, nemocné a chudé, jen aby mohli mrtvým postavit nákladné pomníky. Věnují tomu čas, peníze i značné úsilí, zatímco povinnosti k živým, které jim uložil Kristus, zanedbávají. TV 393.3
Farizeové stavěli hrobky prorokům, zdobili jejich náhrobky a říkali si: Kdybychom my žili v době našich otců, nebyli bychom s nimi prolévali krev Božích služebníků. Zároveň však usilovali o život Božímu Synu. Měli bychom si z toho vzít poučení. Je třeba si uvědomit, jak satanova moc působí na lidskou mysl a jak ji odvrací od světla pravdy. Mnoho lidí jde ve stopách farizeů. Uctívají mrtvé, kteří zemřeli pro svoji víru. Diví se zaslepenosti Židů, nechápou, jak mohli zavrhnout Krista. Prohlašují: Kdybychom my žili v Ježíšově době, s radostí bychom přijali jeho učení. Nikdy bychom se nepřidali k těm, kdo Spasitele odmítli. Když však poslušnost Bohu vyžaduje sebezapření a pokoru, skrývají své přesvědčení a poslušnost odmítají. Projevují se stejně jako farizeové, které Kristus odsuzoval. TV 393.4