Ježíš náhle obrátil řeč jinam. Dříve než může žena přijmout dar, který jí chce dát, musí si uvědomit svůj hřích a poznat svého Spasitele. Ježíš jí tedy řekl: “Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.” Jan 4,16. Ona mu odpověděla: “Nemám muže.” Doufala, že se tak vyhne dalším otázkám na toto téma. Ale Spasitel pokračoval: “Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.” Jan 4,17.18. TV 114.2
Žena se zachvěla. Tajemná ruka obracela stránky jejího života a odkrývala věci, o kterých si myslela, že zůstanou navždy skryty. Kdo je ten muž, který zná tajemství jejího života? Začala přemýšlet o věčnosti a o posledním soudu, kde bude všechno skryté odhaleno. Pod vlivem těchto úvah se v ní pohnulo svědomí. TV 114.3
Nic nemohla zapřít. Jakákoli zmínka o tomto tématu však pro ni byla velmi nepříjemná, a proto se jí snažila vyhnout. S velkou úctou řekla: “Pane, vidím, že jsi prorok.” Jan 4,19. Nechtěla se dočkat odsouzení, a proto obrátila řeč k náboženským sporům. Pokud je ten muž prorok, jistě jí vysvětlí otázky, o kterých se Židé již tak dlouho přou. TV 114.4
Ježíš ji trpělivě dovolil, aby zavedla hovor jinam. Čekal přitom na vhodnou příležitost, aby jí mohl znovu ukázat pravdu. Žena řekla: “Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!” Jan 4,20. Před nimi se tyčila hora Gerizím. Z chrámu, který na ní stával, zbyl jen oltář, všechno ostatní bylo zničeno. Židé a Samařané se dlouho přeli o tom, na kterém místě by se měly konat bohoslužby. Někteří předkové Samařanů kdysi patřili k Izraeli, ale Pán Bůh pro jejich hříchy dopustil, aby je ovládl modlářský národ. Po mnoho generací žili společně s modloslužebníky a postupně přejímali do své víry i jejich náboženské zvyklosti. Modly měli sice jen proto, aby jim připomínaly živého Boha a Vládce vesmíru, ale lidi to přece jen svádělo k jejich uctívání. TV 114.5
Když Židé za Ezdráše znovu budovali jeruzalémský chrám, chtěli jim Samařané se stavbou pomoci. Byli však odmítnuti a mezi oběma národy vzniklo veliké nepřátelství. TV 114.6
Samařané si ze vzdoru postavili svůj vlastní chrám na hoře Gerizím. Tam konali bohoslužby podle mojžíšovského rituálu, i když se zcela nevzdali svých modlářských zvyků. Stihlo je však několik pohrom. Jejich chrám zničili nepřátelé a zdálo se, že jsou prokletí. Přesto však stále lpěli na svých tradicích a obřadech. Neuznávali jeruzalémský chrám jako dům Boží, ani nepřipouštěli, že by židovské náboženství bylo lepší než jejich. TV 114.7
Ježíš ženě odpověděl: “Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.” Jan 4,21.22 Ježíš ukázal, že nemá vůči Samařanům žádné židovské předsudky. Chtěl, aby se i Samařanka zbavila svých předsudků vůči Židům. Poukázal na to, že víra Samařanů byla poskvrněna modlářstvím, a vysvětlil jí, že pravdy o vykoupení byly svěřeny Židům a že právě z nich povstane Mesiáš. Ve svatých Písmech bylo jasně napsáno, jaký je Bůh a na jakých zásadách je založena jeho vláda. Ježíš se zařadil mezi Židy, neboť jim se dal Bůh poznat. TV 115.1
Chtěl, aby se žena povznesla nad formy, obřady a další sporné otázky. Řekl: “Přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.” Jan 4,23.24. TV 115.2
Řekl jí vlastně totéž, co před tím Nikodémovi: “Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.” Jan 3,3. Společenství s Bohem nespočívá v hledání svaté hory či chrámu. Náboženství se nemá omezovat na vnější formy a obřady. Náboženství, které pochází od Boha, je jediným náboženstvím, které k Bohu vede. TV 115.3
Chceme-li Bohu správně sloužit, musíme se narodit z Božího Ducha. Potom dostaneme čisté srdce a novou mysl a budeme schopni Boha dále poznávat a milovat. Budeme ochotni poslouchat všechna jeho přikázání. To je pravá bohoslužba, ovoce působení Ducha svatého. Boží Duch vede člověka k upřímné modlitbě a právě takovou modlitbu Bůh přijímá. Vždy, když člověk touží po Bohu, znamená to, že na něho působí Duch svatý, a Bůh se mu dává poznat. Takové věřící totiž vyhledává. Chce je přijmout za své děti. TV 115.4