“… poučí tě i křoviska země.” Jób 12,8. Vy 62.1
Pán Ježíš jako velký učitel často odkazoval své posluchače na přírodu, kde mohli naslouchat hlasu, který promlouvá prostřednictvím stvořených věcí. Když se pak jejich srdce stalo citlivější a myšlení vnímavější, pomáhal jim správně pochopit duchovní význam toho, co viděli. Podobenství, která tak rád používal pro znázornění pravdy, dokládají, jak byl otevřený vůči působení přírody a s jakým potěšením vyvozoval duchovní naučení ze známých věcí každodenního života. Vy 62.2
Ptáci v povětří, polní lilie, rozsévač a zrno, pastýř a ovce — to všechno byly obrazy, kterými Kristus znázornil nesmrtelné pravdy. Příklady čerpal také z událostí běžného života, ze skutečností, které jeho posluchači znali. Proto mluvil o kvasu, ukrytém pokladu, perle, rybářské síti, ztracené minci, marnotratném synu nebo o domech postavených na skále a na písku. V jeho naučeních bylo něco, co zaujalo každou mysl a zapůsobilo na každé srdce. Všední povinnosti, které pro většinu lidí byly jen opakující se námahou bez jakéhokoliv vyššího smyslu, prozářil a povznesl tím, že je spojil s trvalou připomínkou neviditelného a duchovního. Vy 62.3
Tak bychom měli učit i my. Pomozme dětem, aby se naučily vidět v přírodě projevy Boží lásky a moudrosti. Pohled na ptáky, květiny a stromy se pak v jejich mysli spojí s myšlenkou na Stvořitele. Díky viditelným věcem budou chápat i ty neviditelné a všechny události života pro ně budou prostředkem Boží výuky. Vy 62.4
Až se naučí být vnímavé ke stvořeným věcem a k životním zkušenostem, ukažte jim, že stejnými zákony, které ovládají přírodu a události našeho života, se máme řídit i my. Jsou dány pro naše dobro. Pravé štěstí a úspěch najdeme v životě pouze tehdy, budeme-li tyto zákony respektovat. Vy 62.5