Třikrát v roce se celý Izrael shromáždil u svatostánku k bohoslužbám. (viz 2. Mojžíšova 23,14-16) Místem těchto shromáždění bylo po určitou dobu Sílo; později se však stal střediskem národních bohoslužeb Jeruzalém a tam se pak kmeny sjížděly k výročním slavnostem. PP 401.1
Izraelští byli obklopeni divokými, bojovnými kmeny, které dychtily po tom zmocnit se jejich země. Přesto však bylo třikrát do roka nařízeno všem bojeschopným mužům a všem, kteří byli schopni cesty, aby vyšli ze svých domovů a odebrali se na místo shromáždění, ležící poblíž středu země. Co mohlo bránit jejich nepřátelům, aby nevtrhli do jejich nechráněných příbytků a nezpustošili je ohněm a mečem? Co mohlo bránit jejich vpádu do země, jenž by uvrhl Izrael do područí cizího nepřítele? Bůh zaslíbil, že bude ochráncem svého národa. “Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.” Žalm 34,8. Když se Izraelští odebrali na místo bohoslužeb, zadržovala jejich nepřátele božská moc. Zaslíbení Boží znělo: “Vyvrhnu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.” 2. Mojžíšova 34,24. PP 401.2
První z těchto slavností, přesnice, slavnost nekvašených chlebů, se konala v měsíci abib, prvním měsíci židovského roku, což odpovídá konci března a počátkem dubna. Byl konec zimy, skončilo období dešťů a celá příroda se radovala ze svěžesti a krásy jara. Na pahorcích a v údolích se zelenala tráva a pole krášlilo polní kvítí. Měsíc se blížil úplňku a večery byly nádherné. Bylo to roční období, které tak krásně opěvuje svatý pěvec: PP 401.3
“Zima pominula,
prška přestala a odešla.
kvítečko se ukazuje po zemi,
čas prozpěvování přišel,
a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
fík vypustil holičky své,
a réví rozkvetlé vydalo vůni.” Píseň písní 2,11-13. PP 401.4
Po celé zemi putují skupiny poutníků do Jeruzaléma. Ovčáci od svých stád, pastýři z hor, rybáři od jezera Galilejského, rolníci od svých polí a synové proroků ze svatých škol — všichni zaměřují své kroky k místu, kde se zjevuje přítomnost Boží. Postupují po krátkých úsecích, neboť mnozí putují pěšky. Karavany se během cesty stále početně rozrůstají a než dospějí do svatého města, jsou často až nepřehledné. PP 402.1
Utěšený stav přírody probouzel radost v srdcích Izraelských a jejich vděčnost k dárci všeho dobrého. Pustili se do prozpěvování velkolepých hebrejských žalmů, které velebí slávu a majestát Hospodinův. Na znamení troubou začnou stovky hlasů za doprovodu cimbálů pět písní díkuvzdání: PP 402.2
“Veselím se z toho, že mi říkáno bývá:
pojďme do domu Hospodinova.
A že se postavují nohy naše
v branách tvých, ó Jeruzaléme...
Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova...
Aby oslavovali jméno Hospodinovo...
Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce:
Dejž se pokojně těm, kteříž tě milují.” Žalm 122,1-69. PP 402.3
Když cestou narazili na pahorky, na nichž pohané pálívali ohně na svých oltářích, zapěli Izraelští píseň: PP 402.4
“Pozdvihuji očí svých k horám,odkudž by mi přišla pomoc.
Pomoc má jest od Hospodina,
kterýž učinil nebe i zemi.” Žalm 121,1-2. PP 402.5
“Ti, kteříž doufají v Hospodina,podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje,
ale na věk zůstává.
Okolo Jeruzaléma jsou hory,
Hospodin jest vůkol lidu svého,
od tohoto času až na věky.” Žalm 125,1-2. PP 402.6
Když vystoupili na hory v dohledu svatého města, patřili s úctou a bázní na zástupy vyznavačů, svěřující ke chrámu. Viděli dým kadidla stoupající vzhůru, a když zazněly trouby Levitů, ohlašující bohoslužbu, s pohnutím zapěli, uchváceni kouzlem okamžiku: PP 402.7
“Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný
v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.
Ozdoba krajiny, útěcha vší země
jestiť hora Sion, k straně půlnoční,
město krále velikého.” Žalm 48,1-2. PP 402.8
“Budiž pokoj v předhradí tvém,
a upokojení na plácích tvých.” PP 403.1
“Otevřtež mi brány spravedlnosti,
a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.” PP 403.2
“Sliby své Hospodinu splním,
teď přede vším lidem jeho,
v síňcích domu Hospodinova,
u prostřed tebe, Jeruzaléme.Halelujah.” Žalm 122,7;Žalm 118,19;Žalm 116,18.19. PP 403.3
Všechny domy v Jeruzalémě byly poutníkům otevřeny, v jejich místnostech se mohli ubytovat. Pro tak velké množství lidí to však nemohlo stačit, a tak byly na každém volném místě v městě a na blízkých pahorcích postaveny stany. Čtrnáctého dne v měsíci byl k večeru zahájen svátek přesnic slavnostním a dojemným obřadem, jenž měl všem připomenout vysvobození z egyptské poroby naznačit budoucí oběť, která přinese osvobození z poroby hříchu. Když Spasitel položil svůj život na Golgotě, ztratily přesnice svůj smysl a byl zaveden obřad večeře Páně jako upomínka na tuto událost, jejímž byly přesnice předobrazem. PP 403.4
Po přesnicích se slavil svátek nekvašených chlebů, trvající sedm dní. První a sedmý den byly dny svatého shromáždění a nesměla se v nich vykonávat žádná těžká práce. Druhého dne slavností byly Bohu obětovány první plody roční sklizně. Nejranějším obilím v Palestině byl ječmen, který v době zahájení slavností začínal právě dozrávat. Kněz položil snop tohoto obilí na oltář Boží v uznání, že vše patří Bohu. Dokud nebyl vykonán tento obřad, nesmělo se přikročit ke sklizni. PP 403.5
Padesát dní po obětování prvních plodů nastaly letnice, nazývané také slavnost žní a slavnost týdnů. Jako výraz vděčnosti za pokrm připravovaný z obilí byly Bohu obětovány dva bochníky chleba upečené s kváskem. Letnice trvaly pouze jeden den, který byl zasvěcen bohoslužbě. PP 403.6
V sedmém měsíci se slavil svátek stánků neboli svátek sklizně. Tento svátek byl uznáním, že Bůh je velkomyslný, když uštědřil bohatou úrodu v sadech, olivových hájích a na vinicích. Bylo to největší slavnostní shromáždění v roce. Země vydala své plody, úroda byla uložena do stodol, ovoce, olej a víno byly uskladněny a lid přicházel se svými dary, aby vzdal díky Bohu, který mu tak štědře požehnal. PP 403.7
Tento svátek měl být především příležitostí k projevu radosti. Konal se hned po velkém dni smíření, kdy se lidu dostalo ujištění, že jeho nepravostí již nebude vzpomenuto. Usmířeni s Bohem přicházeli před něho, aby uznali jeho dobrotivost a velebili ho za jeho milosrdenství. Nové práce byly skončeny, dřina příštího roku dosud nezačala, lid netížily starosti a mohl se poddat svatým a radostným pocitům této chvíle. Ačkoli příkaz o účasti na slavnostech se týkal jen otců a synů, účastnily se jich pokud možno celé rodiny a byli na nich pohostinsky vítáni i služebníci, levité cizinci a chudí. PP 403.8
Stejně jako přesnice byla i slavnost stánků svátkem vzpomínkovým. Na památku svého poutnického života na poušti opouštěl lid své domovy a bydlel ve stanech nebo v loubích, zhotovených ze zelených větví “z stromů krásných, a ratolestí palmových, a větvoví z stromů hustých, a vrbí od potoku”. 3. Mojžíšova 23,40. PP 404.1
Prvního dne se konalo svaté shromáždění a k sedmi svátečním dnům se přidával osmý den, který se slavil stejným způsobem. PP 404.2
Na těchto výročních shromážděních se při bohoslužbách posilovala srdce starých i mladých a setkání lidí z různých částí země utužovalo svazky, jež je poutaly k Bohu a k sobě navzájem. Jak blahodárně by působilo na lid Boží, kdyby se i v dnešní době konal svátek stánků — radostná připomínka požehnání, jehož se mu dostává od Boha. Jako dítky Izraele oslavovaly osvobození, jež Bůh vybojoval pro jejich otce, a zázračné zachování při životě, když putovaly pouští z Egypta, tak bychom měli i my vděčně vzpomenout různých cest, jež Bůh uvážil, aby nás vyvedl z světa, z bloudění ve tmách do nádherného světla své milosti a pravdy. PP 404.3
Ti, kdož přebývali daleko od stánku úmluvy, museli každoročně obětovat celý měsíc, aby se mohli zúčastnit výročních slavností. Tento příklad oddanosti měl podtrhnout význam bohoslužeb a nutnost podřízení našich sobeckých, světských zájmů zájmům duchovním a věčným. Zanedbáváme-li možnost scházet se s druhými; abychom se posilovali a povzbuzovali ve službě Bohu, ztrácíme. Pravdy slova Božího pozbývají v naší mysli svou živost a svůj význam. Na naše srdce přestává působit světlo, přestává je oblažovat posvěcující vliv a my duchovně upadáme. Projevuje-li se v našem styku nedostatek účastenství s druhými, pak jako křesťané velice ztrácíme. Kdo se uzavírá sám v sebe, neplní poslání, jež mu Bůh svěřil. Všichni jsme dítkami jednoho Otce a štěstí jednoho každého z nás závisí na druhých. Musíme dbát požadavků Božích i našich bližních. Správným pěstováním sklonu k družnosti v naší povaze vzbudíme v sobě účastenství s našimi bratry a snaha oblažit druhé nám poskytne štěstí a spokojenost. PP 404.4
Svátek stánků měl smysl vzpomínkový a vedle toho byl také předobrazem. Jednak měl připomenout pobyt na poušti, jednak jako slavnost žní měl oslavit sklizeň plodů na zemi a naznačit velký den konečné sklizně, až Pán úrody vyšle své žence, aby koukol svázali do snopů a spálili a pšenici sklidili do sýpky Boží. Tehdy zahynou všichni bezbožníci. Budou “jako by jich nebylo”. Abdijáš 1,16. A všechny hlasy celého vesmíru svorně budou v radosti velebit Boha. Ve Zjevení se praví: “Všecko stvoření, kteréž jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků.” Zjevení 5,13. PP 405.1
Národ izraelský velebil Boha o svátku stánků, když si připomínal, jak byl Bůh milosrdný při jejich vysvobození s egyptského otroctví a jak o ně starostlivě pečoval při jejich putování pouští. Radovali se také proto, že si uvědomovali, že právě skončenou bohoslužbou v den smíření jim Bůh odpustil a přijal je. Až však ti, které Hospodin vykoupil, budou bezpečně shromážděni v nebeském Kanaánu, navždy vysvobozeni z otroctví kletby, pod níž “všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až doposavad” (Římanům 8,22), pak se budou radovat v plné slávě radostí nevýslovnou. Kristovo velké dílo smíření pro člověka bude pak dovršeno a hříchy jeho budou provždy vyhlazeny. PP 405.2
“Veseliti se budou z toho poušť a pustina,
plésati, pravím, bude poušť, a zkvetne jako růže.
Ušlechtile zkvetne,
ano i radostně plésati bude s prozpěvováním.
Sláva Libánská dána jí bude,
okrasa Karmelská a Sáronská.
Tyť věci uzří slávu Hospodinovu,
důstojnost Boha našeho...
Tehdáž otevrou se oči slepých,
otevrou se též i uši hluchých.
Tehdáž poskočí kulhavý jako jelen,
a jazyk němého prozpěvovat bude:
Nebo se vyprýští vody na poušti,
a potokové na pustinách.
A obrátí se místo vyprahlé na jezero,
a žíznivé v prameny vod..
Bude také tam silnice a cesta,
kteráž cestou svatou slouti bude.
Nepůjde po ní nečistý,
ale bude samých těchto:
Tou cestou jdoucí i nejhloupější nezbloudí. PP 405.3
Nebude tam lva,
a litá zvěř nebude choditi po ní,
aniž tam nalezena bude,
ale půjdou po ní ti, jenž budou vysvobozeni.
Vykoupení, pravím, Hospodinovi navátí se,
a přijdou na Sion s prozpěvováním,
a veselé věčné bude na hlavě jejich;
radosti a veselé dojdou, zármutek pak a úpění uteče od nich.” Izajáš 35,1.2.5-10. PP 406.1