Josef byl zatím se svými otrokáři na cestě do Egypta. Když karavana putovala na jih k hranicím Kanaánu, spatřil chlapec v dáli pahorky, u nichž stály otcovy stany. Hořce zaplakal při pomyšlení na svého milujícího otce, který tam žije opuštěn a nešťasten. Ve svých myšlenkách znovu prožíval to, co prožil v Dothain. Viděl své rozzuřené bratry a cítil na sobě jejich nenávistné pohledy. V uších mu stále zněla jejich posměšná, urážlivá slova, jimiž odpovídali na jeho úpěnlivé prosby. S tlukoucím srdcem hleděl do budoucnosti. Jaká to změna — z hýčkaného syna stal se bídný, bezmocný otrok, opuštěný a bez přátel! Jaký ho čeká osud v cizí zemi, do níž se ubírá? Josefa zmocnil se nesmírný strach a zármutek. PP 151.1
Prozíravostí Boží byl však i tento zážitek pro Josefa požehnáním. Poznal v několika hodinách to, co by byl jinak nepoznal za léta. Jeho otec, který ho tak silně a něžně miloval, mu vlastně svým nadržováním a svou shovívavostí ubližoval. Toto nadržování popudilo jeho bratry a jejich hněv vedl až ke krutému činu, který spáchali a který Josefa připravil o domov. Otcovo nadržování mělo vliv i na Josefovu povahu. Bylo příčinou jeho nedostatků, které teď musel napravovat. Stal se samolibým a domýšlivým. Uvykl něžné péči svého otce a nyní cítil, že je nepřipraven čelit potížím, které ho čekají v budoucím jeho trpkém, nejistém životě otroka. PP 151.2
Pak se jeho myšlenky obrátily k Bohu jeho otce. Ve svém dětství se naučil milovat Boha a bát se ho. V otcovském stanu často naslouchal vyprávění svého otce o vidění, které měl při svém útěku z domova. Slyšel vyprávět o tom, jak Hospodin dal Jákobovi zaslíbení a jak je vyplnil, jak ve chvíli nouze přišli k němu andělé Boží, aby mu radili, utěšovali ho a ochraňovali. A zvěděl, že Bůh ve své lásce dá lidstvu Vykupitele. Všechna tato vzácná poučení před ním nyní ožila. Josef uvěřil, že Bůh jeho otce bude i jeho Bohem. Odevzdal se zcela do rukou Hospodinových a modlil se, aby ho Ochránce Izraele neopouštěl v zemí jeho vyhnanství. Jeho duše se naplnila pevným odhodláním dokázat Bohu svou věrnost a jednat za všech okolností tak, jak se sluší poddanému Krále nebes. Bude sloužit Hospodinu celým svým srdcem, bude statečně čelit zkouškám, jež mu osud připraví, a všem povinnostem věrně dostojí. Tento jediný den přinesl obrat v Josefově životě. Nešťastná situace, v níž se octl, změnila Josefa ze zhýčkaného dítěte v muže, přemýšlivého, odvážného a odhodlaného. PP 151.3
Když karavana přijela do Egypta, byl Josef prodán Putifarovi, veliteli královské stráže, a v jeho službách strávil deset let. Po celou tu dobu byl vystaven mimořádným pokušením. Žil tam mezi modloslužebníky. Uctívání falešných bohů se tu pěstovalo ve vší nádheře královského dvora, k níž přispívalo bohatství a kultura nejvzdělanějšího národa, jimž tehdy egyptský národ byl. Přesto Josef vytrval ve své prostotě a věrnosti Bohu. Všude kolem něho bylo vidět plno neřesti a slyšet o nich. Josef však je neviděl, a ni o nich neslyšel. Nedovolil svým myšlenkám, aby se obíraly zapovězenými věcmi. Chtěl získat přízeň Egypťanů, ale nesnížil se proto k tomu, aby skrýval své zásady. Kdyby to byl zkusil, byl by podlehl pokušení. Josef se však nestyděl za náboženství svých otců a nepokoušel se zatajit, že je ctitelem Hospodinovým. PP 152.1
“Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského. PP 152.2
3 A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho.” 1. Mojžíšova 39,2.3. Putifar měl v Josefa den ze dne větší důvěru a nakonec ho ustanovil plnomocným správcem nad veškerým svým majetkem. “Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl.” 1. Mojžíšova 39,6. PP 152.3
Výrazné výsledky, které provázely všechno, co bylo svěřeno Josefově péči, nebyly způsobeny nějakým zázrakem. Byly to plody píle, pečlivosti a pracovitosti, které Josefu přinesly Boží požehnání. Josef vykládal si své úspěchy působením Boží milosti a také jeho modloslužebný pán v tom viděl tajemství jeho nevídaných úspěchů. Bez pevného, cílevědomého úsilí byl by však Josef úspěchů nedosáhl. Věrnost služebníka Božího přispěla k větší slávě Boží. Bylo úmyslem Božím ukázat modloslužebníkům nápadný rozdíl, jímž se od nich svou čistotou a poctivostí liší služebník Boží, aby tak světlo nebeské milosti zazářilo i v temnotě pohanství. PP 152.4
Josef si svou ochotou a věrností získal srdce Putifarovo, který ho za čas pokládal spíše za svého syna než za otroka. Mládenec přicházel do styku s hodnostáři a učenci a naučil se jazykům, vzdělával se ve vědě i v praktickém řízení — zkrátka nabyl znalostí, potřebných pro budoucího prvního ministra Egypta. PP 152.5
Přišly však ještě kruté zkoušky Josefovy víry a poctivosti. Manželka jeho pána se pokoušela svést jinocha, aby přestoupil zákon Boží. Až dosud byl neposkvrněn zkažeností, jíž byla tato pohanská země zaplavena. Jak měl však čelit tomuto pokušení, tak nenadálému, tak silnému a svůdnému? Josef si byl dobře vědom následků, kdyby se zpěčoval uposlechnout. Na jedné straně ho čekal život plný předstírání a přetvářky, avšak také plný přízně a blahobytu, na druhé straně pak život v nemilosti, uvěznění nebo i smrt. Celý jeho další budoucí život závisel na okamžitém rozhodnutí. Zvítězí jeho zásada? Setrvá dále ve své věrnosti k Bohu. S nevýslovnou úzkostí sledovali výjev nebeští andělé. PP 153.1
Josefova odpověď je důkazem síly náboženských zásad. Nezradí důvěru svého pozemského pána a za všech okolností zůstane věrný svému nebeskému Pánu. Před vševidoucím okem Božím a před zraky svatých andělů si mnozí dovolují to, čím by se neprovinili před svými bližními. Josefova první myšlenka patřila však Bohu. Pravil: “Jak bych učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu.” 1. Mojžíšova 39,9. Kdybychom si stále uvědomovali, že Bůh vidí a slyší všechno, co děláme a říkáme, a věrně zaznamenává všechna naše slova a činy, a že se jednou budeme ze všeho zodpovídat, báli bychom se hřešit. Připomínejme stále mladým lidem, že jsou vždy v přítomnosti Boží, ať jsou kdekoli a ať dělají cokoli. Pozornosti Boží neujde žádný náš skutek. Lidské zákony, ač jsou někdy přísné, bývají porušovány, aniž je pachatel někdy odhalen a potrestán. Ne tak zákony Boží. Nejhlubší noc neskryje viníka. Může si myslit, že je sám, avšak každý jeho čin sleduje neviditelný svědek. I pouhé pohnutky jeho srdce sleduje Boží oko. Každý jeho čin, každé slovo, každou myšlenku přesně sleduje, jako by byl jediný na světě a jako by veškerá pozornost nebes byla upřena na něho. PP 153.2
Josef si zachoval svou počestnost, musel však za to trpět. Jeho pokušitelka se mu pomstila tím, že ho obvinila z ohavného zločinu a přivedla tak Josefa do vězení. Kdyby byl Putifar uvěřil žalobě své ženy proti Josefovi, byl by mladý Žid přišel o život; jeho skromnost a přímost, jíž se stále vyznačovalo jeho chování, byly však důkazem jeho neviny. Aby však zachránil dobrou pověst svého domu, dal ho Putifar uvěznit. PP 153.3
Zpočátku zacházeli žalářníci s Josefem velmi tvrdě. Žalmista praví: “Jeho nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil; až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.” Žalm 105,18. Ryzí povaha Josefova však zářila i v temnu žaláře. Zůstal pevný ve víře a neztratil trpělivost. Za léta věrné služby dostalo se mu kruté odměny, nezviklalo ho to však ve víře, ani se pro to nemrzel. Měl v sobě klid, který pochází z vědomí neviny, a svěřil svůj osud do rukou Božích. Nezabýval se svou situací, nemyslel na své starosti, nýbrž snažil se zmírnit starosti jiných. Ani ve vězení neztratil svou činorodost. Školou utrpení připravoval ho Bůh pro větší úkoly a Josef neodmítal tuto potřebnou zkoušku. Ve vězení byl svědkem útlaku a týrání, viděl na vlastní oči následky spáchaných zločinů, naučil se spravedlnosti, soucitu a milosrdenství. Tyto znalosti mu pomohly k tomu, že mohl později vládnout moudře a shovívavě. PP 153.4
Postupně získával Josef důvěru vrchního žalářníka, který mu nakonec svěřil dozor nad všemi vězni. Jeho chování v žaláři — poctivost v každodenním životě a soucit s těmi, kteří jsou v nesnázích — mu otevřelo cestu k budoucímu blahobytu a k poctám. Každý paprsek světla, který vrhneme na druhé, vrací se k nám a obráží se v nás. Každé laskavé a soucitné slovo, jímž potěšíme zarmouceného, každý skutek, jímž ulehčíme utlačovanému, každý dar, jímž obšťastníme potřebného, vychází-li ze správných pohnutek, přinese dárci požehnání. PP 154.1
Nejvyšší pekař a nejvyšší číšník králův byli pro jakési provinění uvrženi do vězení a octli se pod Josefovým dozorem. Jednoho rána vstoupil Josef do jejich kobky a zjistil, že jsou oba velmi smutní, a ptal se jich vlídně po příčině. Řekli mu, že měli podivné sny a že by rádi znali jejich význam. “Zdaliž Boží nejsou výkladové?” řekl Josef. “Pravte mi medle.” 1. Mojžíšova 40,8. Každý z nich mu pak vyprávěl svůj sen a Josef jim vyložil jejich význam: do tří dnů bude vrchní číšník zase dosazen ve svůj úřad a podá opět faraónovi číši, jako dříve vždy dělával; nejvyšší pekař však bude na králův rozkaz popraven. V obou případech se splnilo to, co Josef předpověděl. PP 154.2
Králův číšník byl Josefovi nesmírně vděčný jak za zdařilý výklad svého snu, tak i za mnohé laskavosti, které mu Josef ve vězení prokázal. Josef mu jímavě vylíčil příčiny svého nespravedlivého uvěznění a žádal ho oplátkou, aby jeho případ přednesl králi. “Ale mějž mne v své paměti,” pravil, “kdyžť se dobře povede; a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys zmínku učinil o mně před faraónem, a vysvobodil mne z domu tohoto. Nebo kradmo jsem vzat z země Židovské; a zde jsem ničeho neučinil, pročež by mne do tohoto vězení dali.” 1. Mojžíšova 40,14.15. Vrchní číšník viděl, že se jeho sen splnil do všech podrobností, když však opět získal královu přízeň, na svého dobrodince už ani PP 154.3
nepomyslil. A Josef zůstal ve vězení další dva roky. Vzbuzená naděje postupně odumřela a ke všem zkouškám přibyla trpkost nevděčnosti. PP 154.4
Ruka Boží se však již chystala otevřít bránu žaláře. Egyptský král měl jedné noci dva sny. Oba zřejmě naznačovaly stejnou událost a pravděpodobně předvídaly nějaké velké neštěstí. Král nemohl poznat smysl těchto snů, které ho ustavičně znepokojovaly. Vědci a mudrci jeho říše je nedovedli vyložit. Král byl stále rozmrzelejší a popudlivější a po jeho paláci se šířilo ovzduší strachu. Za všeobecného vzrušení vzpomněl si vrchní číšník na svůj vlastní sen a na Josefa a začaly ho sužovat výčitky svědomí, že na Josefa zapomněl a že se k němu zachoval tak nevděčně. Hned oznámil králi, jak jeho sen a sen nejvyššího pekaře vyložil jeden židovský vězeň a jak se jeho předpovědi splnily. PP 155.1
Bylo to pro faraóna ponižující odvrátit se od věštců a mudrců své říše a radit se s cizincem a otrokem, avšak faraón byl ochoten se snížit, jen když najde úlevu ve svém rozrušení. Hned dal poslat pro Josefa. Josef odložil svůj vězeňský šat a ostříhal se, neboť za léta vězení narostl mu dlouhý vlas. Pak ho uvedli před krále. PP 155.2
“I řekl faraón Josefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti. Odpověděl Josef faraónovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci faraónovi.” 1. Mojžíšova 41,15.16. Josefova odpověď králi prozrazuje jeho pokoru a jeho víru v Boha. Ve skromnosti odmítl tvrzení, že by sám byl poctěn vyšší moudrostí. “Není to má věc,” jen Bůh může vysvětlit taková tajemství. PP 155.3
Faraón pak vyprávěl své sny: “Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka. A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách. A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské. A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých. A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem. Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných. A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.” 1. Mojžíšova 41,17-24. PP 155.4
“Sen faraónův jednostejný jest,” odpověděl Josef. “Což Bůh činiti bude, to ukázal faraónovi.” Má nastat sedm let velké hojnosti. Pole a zahrady poskytnou mnohem větší užitek než kdykoli před tím. A po tomto období má přijít sedm let hladu. “Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.” Opakování snu bylo důkazem toho, že se sen jistě vyplní a že se vyplní brzy. “Protož nyní,” pokračoval Josef, “ať vyhledá faraón muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou. To ať učiní faraón, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země egyptské, po sedm let hojných. Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce faraónovi; a potravy v městech ať se chovají pilně. A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu.” 1. Mojžíšova 41,33-36. PP 155.5
Výklad byl tak rozumný a ucelený a doporučená opatření byla tak moudrá a prozíravá, že o jejich správnosti nemohlo být pochyb. Koho však pověřit provedením plánu? Na správnosti této volby závisel další osud národa a jeho zachování. Král stál před nesnadným úkolem. Dlouho uvažoval o tom, koho ustanovit. Od nejvyššího číšníka se dozvěděl, jak moudře a rozšafně spravoval Josef věznici, a bylo mu jasné, že Josef má vynikající schopnosti pro řízení. Číšník, trápen výčitkami svědomí, snažil se odčinit svou dřívější nevděčnost k svému dobrodinci a chválil ho co nejvřeleji; a další šetření, které král nařídil, potvrdilo pravdivost jeho zpráv. V celé říši byl Josef jediný, kdo moudře poukázal na nebezpečí, jež hrozí říši, a naznačil, jaké přípravy nutno učinit, aby mu bylo možno čelit. A král byl přesvědčen, že Josef je nejvhodnějším k provedení plánů, které navrhl. Bylo jasné, že s ním je Božská moc a že žádný z královských úředníků není tak schopný řídit záležitosti národa v tak kritické době. Skutečnost, že je Židem a otrokem, ustoupila zcela do pozadí, převážena jeho zjevnou moudrostí a zdravým úsudkem. “Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?” (1. Mojžíšova 41,38) pravil král svým rádcům. PP 156.1
Král se rozhodl ustanovit Josefa a oznámil mu své jmenování slovy: “Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi. Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.” Král odevzdal pak Josefovi odznaky jeho vysokého úřadu. “A sňav faraón prsten svůj z ruky své, dal jej na ruku Josefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho. A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se!” 1. Mojžíšova 41,39-43. PP 156.2
“Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vladařství svého; aby vládl i knížaty jeho podle své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.” Žalm 105,21.22. Ze žaláře vyšel a povýšen byl na vládce celé země egyptské. Bylo to velmi vysoké postavení, bylo však spojeno s potížemi a nebezpečím. Nikdo totiž nemůže stát ve velké výšce bez nebezpečí. Tak jako bouře ušetří skromnou květinku v údolí, kdežto mohutný strom na vrcholu hory vyrve z kořenů, tak ty, kdož si zachovávají svou počestnost ve skrovných podmínkách, může do propasti strhnout pokušení, které provází světský úspěch a pocty. Povaha Josefova však obstála ve všech zkouškách, ať byl v neštěstí, anebo žil v blahobytu. Byl stejně věrný Bohu, ať žil v paláci faraónově, anebo v žalářní kobce. Žil jako cizinec v pohanské zemi, daleko od svých příbuzných, vyznavačů Boha, nepozbyl však víry, že jeho kroky řídí božská ruka, a všechny své povinnosti věrně plnil, opíraje se stále o Boha. Příklad Josefův způsobil, že král i významní Egypťané obrátili svou pozornost k pravému Bohu, a přestože zůstali modloslužebníky, naučili se vážit si zásad, které se projevovaly v životě i v povaze vyznavačů Hospodinových. PP 156.3
Jak mohl Josef dosáhnout takové povahové pevnosti, přímosti a moudrosti? Ve svých jinošských letech věnoval se spíše svým povinnostem než svým zálibám; a poctivost, bezelstnost a ušlechtilost, jimiž se vyznačovalo jeho mládí, přinesly plody v jeho mužném věku. Čistý a prostý život byl dobrou živnou půdou pro mocný rozvoj tělesných i duševních sil. Obcování s Bohem, sledování díla Božího a hloubání o velkých pravdách, které Bůh svěřil dědicům víry, povznášelo a zušlechťovalo jeho povahu, rozšiřovalo a obohacovalo jeho rozhled tak jako žádné jiné studium. Poctivé plnění povinností na kterémkoli místě, od nejnižšího až po tu nejvyšší, rozvine všechny schopnosti každého člověka k nejvyššímu bodu. Ten, kdo žije v souladu s vůlí Stvořitelovou, zajistí sám sobě nejpříznivější rozvoj své povahy. “Bázeň Páně jest moudrost, a odstoupit od zlého rozumnost.” Jób 28,28. PP 157.1
Je málo takových, kteří si uvědomují vliv životních maličkostí na vývoj povahy. Ve skutečnosti není nic, s čím přijdeme do styku, maličkostí. Rozmanité příhody, které prožíváme každý den, mají za úkol vyzkoušet naši věrnost a prověřit nás k vyšším úkolům. Dodržováním zásad ve všedním životě si zvykáme klást povinnost nad zábavu a záliby. Takto vycvičená mysl nezakolísá při volbě mezi dobrem a zlem jako třtina, třesoucí se ve větru; přidrží se povinnosti, protože navykla věrnosti a pravdě. Zachováváním věrnosti v maličkostech získává mysl sílu zachovat věrnost i ve velkých věcech. PP 157.2
Poctivost má mnohem větší cenu než zlato Ofiru. Bez poctivosti nemůže nikdo dosáhnout čestného postavení. Povaha se však nedědí. Nelze ji koupit. Vysoká mravní úroveň a vynikající duševní schopnosti nejsou dílem náhody. Nejvzácnější dary nemají ceny, jestliže se stále nezdokonalují. Utváření ušlechtilé povahy je celoživotním dílem, výsledkem pilného a vytrvalého úsilí. Bůh poskytuje příležitost; úspěch závisí na tom, jak ji kdo využije. PP 157.3