1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? CzeCEP — Žalm 2:1
2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: CzeCEP — Žalm 2:2
3 “Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.” CzeCEP — Žalm 2:3
4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. CzeCEP — Žalm 2:4
5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: CzeCEP — Žalm 2:5
6 “Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!” CzeCEP — Žalm 2:6
7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: “Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. CzeCEP — Žalm 2:7
8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. CzeCEP — Žalm 2:8
9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.” CzeCEP — Žalm 2:9
10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! CzeCEP — Žalm 2:10
11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. CzeCEP — Žalm 2:11
12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají! CzeCEP — Žalm 2:12