1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: “Nemám v nich zalíbení”; CzeCEP — Kazatel 12:1
2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. CzeCEP — Kazatel 12:2
3 V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota, CzeCEP — Kazatel 12:3
4 a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně. CzeCEP — Kazatel 12:4
5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými. CzeCEP — Kazatel 12:5
6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. CzeCEP — Kazatel 12:6
7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. CzeCEP — Kazatel 12:7
8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. CzeCEP — Kazatel 12:8
9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá. CzeCEP — Kazatel 12:9
10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy. CzeCEP — Kazatel 12:10
11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená. CzeCEP — Kazatel 12:11
12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. CzeCEP — Kazatel 12:12
13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. CzeCEP — Kazatel 12:13
14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. CzeCEP — Kazatel 12:14