1 Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat. CzeCEP — Píseňpísní 6:1
2 Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie. CzeCEP — Píseňpísní 6:2
3 Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích. CzeCEP — Píseňpísní 6:3
4 Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci. CzeCEP — Píseňpísní 6:4
5 Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu. CzeCEP — Píseňpísní 6:5
6 Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. CzeCEP — Píseňpísní 6:6
7 Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. CzeCEP — Píseňpísní 6:7
8 Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu, CzeCEP — Píseňpísní 6:8
9 ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu. CzeCEP — Píseňpísní 6:9
10 “Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?” CzeCEP — Píseňpísní 6:10
11 Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy. CzeCEP — Píseňpísní 6:11
12 Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů. CzeCEP — Píseňpísní 6:12