Ježíšovi učedníci dospěli ve svých zkušenostech k rozhodnému okamžiku. Pod moudrým vedením apoštolů, poslů evangelia, kteří svorně pracovali v moci Ducha svatého, se dílo, jímž byli pověřeni, rychle rozvíjelo. Církev se neustále zvětšovala a přírůstek členů kladl na ty, kdo za ni zodpovídali, stále větší nároky. A nést i nadále takovou zátěž, aniž by tím byl ohrožen budoucí růst církve, nebylo v moci žádného člověka ani skupiny lidí. Povinnosti, které v raných dobách církve tak věrně plnilo jen několik lidí, bylo třeba dále rozdělit. Apoštolové museli nyní učinit důležitý krok a zavést v církvi řád odpovídající evangeliu. Ten spočíval v přenesení některých povinností, které až dosud plnili sami, na další spolupracovníky. PNL 50.6
Apoštolové svolali věřící, aby pod vedením Ducha svatého vypracovali plán, jehož cílem bylo lepší uspořádání sil, které byly v církvi k dispozici. Přišla doba, prohlásili apoštolové, aby byli duchovní vůdcové dohlížející na církev zproštěni povinnosti rozdělovat dary chudým a podobných úkolů a mohli pokračovat v díle hlásání evangelia. Řekli: “Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.” (Sk 6,3.4) Věřící uposlechli této rady a po modlitbě a vkládání rukou bylo sedm zvolených mužů slavnostně odděleno k diakonské službě. PNL 51.1
Pověření sedmi osob dohledem nad určitou oblastí díla se stalo pro církev velkým požehnáním. Tito služebníci pečlivě dbali na potřeby jednotlivců i na všeobecné finanční zájmy církve. Svým moudrým jednáním a příkladem zbožnosti se stali nepostradatelnými pomocníky svých bratří při slučování různých zájmů církve do jednotného celku. PNL 51.2
Z bezprostředních dobrých výsledků bylo zřejmé, že tento krok byl v souladu s Boží vůlí. “Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.” (Sk 6,7) Tato žeň byla důsledkem jednak větší svobody, kterou získali apoštolové, jednak horlivosti a moci, která se projevovala v působení sedmi diákonů. Skutečnost, že tito bratři byli ustanoveni zvláště k péči o potřeby chudých, je nezbavovala možnosti vyučovat ve víře. Naopak, byli plně schopni vyučovat druhé v pravdě a věnovali se tomuto úkolu s velkou vážností a úspěchem. PNL 51.3