Apoštol Pavel ve své druhé epištole k Tessalonicenským prohlásil, že onen den Kristův nepřijde dříve, “leč až prve přijde odstoupení a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení; protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, neb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě jako by byl Bůh.”12 Tes 2:3,4. A dále apoštol varuje své bratry, že “již tajemství nepravosti působí.”22 Tes 2:7. Již v oné době viděl, jak loudí se do církve bludy, jež připraví cestu k vývoji papežství. VS 37.1
Krok za krokem, z počátku pomalu a tiše, potom však, když se sesílilo a ovládlo duše lidské, otevřeněji tajemství nepravosti pokračovalo ve svém klamajícím a rouhavém díle. Téměř nepozorovatelně vnikaly pohanské zvyky do křesťanské církve. Duch ústupků a přizpůsobování byl na čas utlumen krutým pronásledováním, jež církev snášela od pohanů. Ale když pronásledování ustalo, a křesťanství vstoupilo do dvorů a paláců královských, odložilo pokornou prostotu Kristovu a Jeho apoštolů, a přijímalo za ni nádheru a pýchu pohanských kněží a vládců; a místo přikázání Božích zavádělo lidské učení a pověsti. Pohanství, zdánlivě již přemožené, stalo se takto víťězem. Jeho duch ovládal církev. Jeho učení, obřady a pověry byly vtělovány do víry a bohoslužby vyznavačů Kristových. VS 37.2