Whitefield a Wesleyové připravili se k svému dílu dlouhým přísným osobním přesvědčením se o svém vlastním bez-nadějném stavu; a aby mohli snášeti protivenství jako dobří vojíni Kristovi, museli projiti krutými zkouškami opovržení, výsměchu a pronásledování, jak na koleji Oxfordské, tak při vykonávání úřadu kněžského. Spolu s několika svými přívrženci byli se strany svých nezdárných spolužáků nazýváni ‘methodisty’, — tedy jménem, jež dnes jest považováno za čestné, jednou z největších náboženských společností v Anglii a v Americe. VS 191.4
“Methodisté” oné doby snášeli výsměch i pronásledování od členů církve i od zřejmých bezbožníků, poštvaných pře- krouceným výkladem jejich učení. Byli vláčeni před soudy, kde však spravedlnost byla řídkým hostem v oněch dobách. Často jejich pronásledovatelé počínali si oproti nim násilně. Několikráte Jan Wesley unikl smrti zázrakem Božího milosr-denství. Když zuřivá lůza byla proti němu poštvána a již se zdálo, že nelze uniknouti, anděl, v lidské podobě přispěl mu ku pomoci, lůza couvla, a služebník Kristův byl zachráněn. Lůza táhla od domu k domu, ničíc nábytek i zboží, drancujíc dle libosti, a surově týrajíc muže, ženy i děti. V některých případech byly nalepeny veřejné vyhlášky, vyzývající ty,’ kdož by chtěli rozbijeti okna a vykrádati domy methodistů, aby se shromáždili na určitém místě v určený čas. Toto veřejné porušování lidského i Božského zákona bylo trpěno bez jakéhokoliv zakročení. Soustavně byli pronásledováni lidé, jichž jedinou chybou bylo, že chtěli odvrátiti kroky hříšníků z cesty zkázy na cestu svatosti. VS 191.5