Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Velké drama věků - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Trojandělské poselství

    Toto výstražné poselství je obsaženo ve 14. kapitole knihy Zjevení; sestává ze tří částí a jeho symbolickými hlasateli jsou nebeské bytosti. Poté následuje popis návratu Ježíše Krista, který přichází, aby sklidil “žeň světa”. První varovné poselství ohlašuje začátek Božího soudu. Apoštol Jan viděl anděla letícího “středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.” Zjevení 14,6.7.VDV 208.1

    Bible uvádí, že toto poselství je součástí “věčného evangelia”, jehož hlásání Bůh nesvěřil andělům, ale lidem. Boží andělé mají řídit toto dílo, mají na starosti velká hnutí pro záchranu lidí; evangelium však ve skutečnosti hlásají Kristovi služebníci na zemi.VDV 208.2

    Věrní lidé, kteří se řídili hlasem Božího Ducha a učením Božího slova, měli hlásat varovné poselství světu. Byli to lidé, kteří přijali pevné “prorocké slovo” a stáli “jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci”. 2. Petrův 1,19. Usilovali o poznání Boha více než o všechny poklady světa. Byli přesvědčeni, že “získat ho je lepší nežli nabýt stříbra, jeho výnos je nad ryzí zlato”. Přísloví 3,14. A Pán jim zjevil velké věci svého království. “Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.” Žalm 25,14.VDV 208.3

    Nebyli to učení teologové, kdo porozuměli této pravdě a pak ji hlásali. Kdyby byli věrnými strážci, kdyby usilovně a s modlitbou studovali Písmo, poznali by, že přichází noc; proroctví by jim odhalila události, ke kterým mělo brzy dojít. Nebyli takoví, a proto poselství světu ohlásili mnohem skromnější lidé. Pán Ježíš řekl: “Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma.” Jan 12,35. Lidé, kteří odmítají Bohem nabízené světlo, nebo ti, kdo se je nesnaží hledat, i když je mají na dosah, zůstávají “ve tmě”. Spasitel však prohlásil: “Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.” Jan 8,12. Kdo se upřímně snaží konat Boží vůli a řídí se přesně světlem, které už obdržel, dostane větší světlo. Takovému člověku Bůh pošle “hvězdu nebeské záře”, aby ho uvedla do celé pravdy.VDV 208.4

    V době prvního Kristova příchodu mohli jeruzalémští kněží a zákoníci, kteří měli k dispozici Písmo, poznat znamení doby a ohlásit příchod slíbeného Mesiáše. Micheášovo proroctví uvádí jeho rodiště, kniha Daniel určuje dobu jeho příchodu (Micheáš 5,2; Daniel 9,25). Bůh svěřil tato proroctví židovským vůdcům. Ničím nemohou omluvit to, že nevěděli a neoznámili lidu blížící se příchod Mesiáše. Jejich nevědomost byla důsledkem hříšné netečnosti. Stavěli pomníky popraveným Božím prorokům, ale nerespektováním velkých Božích mužů uctívali vlastně služebníky satana. Zaujati vlastními ambicemi a bojem o pozice a moc nad lidmi, zapomněli na Boží pocty, které jim nabízel Král nebes.VDV 208.5

    Představitelé izraelského národa měli s hlubokým zájmem a úctou studovat kdy, kde a za jakých okolností dojde k největší události v dějinách světa — příchodu Božího Syna, který měl přijít, aby zachránil člověka. Všichni ho měli očekávat a vyhlížet, aby mohli jako první uvítat Vykupitele světa. Co se však nestalo: Betlémem prošli dva unavení poutníci z Nazareta — celou úzkou uličkou až na východní konec města —, aniž by našli místo, kde by si mohli odpočinout a přenocovat. Neotevřely se žádné dveře, aby je přijaly. Nakonec našli útulek v chatrném chlévě, připraveném pro dobytek. Tam se také narodil Spasitel světa.VDV 209.1

    Andělé znali slávu, kterou sdílel Boží Syn s Otcem, dříve než byl stvořen svět. S velkým zájmem sledovali, jak se Pán Ježíš objeví na zemi a jak tato událost všechny lidi potěší. Někteří andělé byli určeni, aby donesli radostnou zvěst lidem, kteří byli ochotni ji přijmout a předat ji ostatním. Kristus sestoupil z nebe, aby přijal lidskou přirozenost. Vzal na sebe nekonečné břemeno zla, aby svůj život vydal jako oběť za hřích. Andělé si však přáli, aby se Syn Nejvyššího i ve svém ponížení představil lidem s důstojností a slávou, jaká odpovídá jeho podstatě. Shromáždí se v hlavním městě Izraele světové celebrity, aby uvítali jeho příchod? Představí ho zástupům lidí, kteří ho očekávají?VDV 209.2

    Jeden anděl navštívil zemi, aby se přesvědčil, kdo je připraven uvítat Pána Ježíše. Nikde nenašel známky toho, že Mesiáše někdo očekává. Nezaslechl žádné chvalozpěvy a fanfáry ohlašující Mesiášův příchod. Nějakou dobu zůstal nad vyvoleným městem a nad chrámem, kde se po staletí projevovala Boží přítomnost, ale i tady zaznamenal stejnou lhostejnost. Pyšně a okázale obětovali kněží v chrámě poskvrněné oběti. Farizeové mluvili k lidu a modlili se na nárožích ulic. V palácích králů, ve shromážděních filozofů, ve školách rabínů se Kristovým příchodem nikdo nezabýval, přestože pro celá nebesa to byla příležitost k chvále a radosti.VDV 209.3

    Nikde nenašel důkaz, že Mesiáše očekávají, nikde neviděl přípravy na uvítání Knížete života. Překvapený Boží posel už pomýšlel na návrat do nebe, když znenadání objevil několik pastýřů hlídajících v noci stáda. Pozorovali hvězdnou oblohu, přemýšleli o proroctvích, která předpovídala příchod Mesiáše na zem, a toužili po tom, aby Vykupitel světa už přišel. Byla to malá skupinka lidí připravených přijmout nebeské poselství. Náhle se jim ukázal Boží anděl a oznámil jim tu radostnou dobrou zprávu. Nebeská sláva ozářila celou rovinu, ukázal se nespočetný zástup andělů a jako by to pro jednoho posla byla příliš velká radost, množství hlasů propuklo v chvalozpěv, který budou jednou zpívat zástupy spasených lidí: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.” Lukáš 2,14.VDV 209.4

    Jaké poučení nabízí tato zvláštní událost z Betléma. Jak se v ní ukazuje také naše nevěra, pýcha i samolibost. Je pro nás varováním, abychom nebyli lhostejní ke znamením doby a nepropásli den, kdy se k nám Bůh skloní.VDV 209.5

    Andělé našli ty, kteří čekali na Mesiášův příchod, nejenom na judských kopcích a nejen mezi prostými pastýři. Také v pohanské zemi žili lidé, kteří očekávali Zachránce. Byli to mudrci, bohatí a urození — filozofové Východu. Protože zkoumali přírodu, poznali tito mudrci Boha z jeho díla. Z hebrejských Písem se dověděli o hvězdě, která má vzejít z Jákoba, a napjatě očekávali příchod toho, který má být nejen “potěšením Izraele”, ale také “světlem, jež bude zjevením pohanům” a spásou “až na sám konec země”. Lukáš 2,25.32; Skutky 13,47. Hledali světlo a světlo z Božího trůnu osvětlovalo cestu, po níž kráčeli. Zatímco jeruzalémští kněží a rabíni, ustanovení strážci a vykladači pravdy tonuli ve tmě, vedla tyto cizince hvězda seslaná nebem k místu, kde se právě narodil Král.VDV 210.1

    Kristus se “po druhé zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají”. Židům 9,28. Podobně jako zvěst o narození Spasitele nebylo ani poselství o druhém příchodu Ježíše Krista svěřeno náboženským vůdcům. Ti totiž přestali udržovat spojení s Bohem a odmítli Boží světlo. Proto nebyli zahrnuti mezi lidi, o nichž apoštol Pavel napsal: “Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.” 1. Tesalonickým 5,4.5.VDV 210.2

    Strážci na hradbách Božího města měli být první, kdo zaslechnou zvěst o druhém příchodu Spasitele; měli být první, kdo pozvednou hlas a oznámí, že se blíží; měli být první, kdo upozorní lid, aby se připravil na jeho příchod. Byli však pohodlní, snili o pokoji a jistotě, zatímco lid “spal” ve svých hříších. Pán Ježíš viděl svou církev jako neplodný fíkovník, pokrytý sice zeleným listím, ale bez hodnotného ovoce. Dodržují se okázalé náboženské formy a obřady, schází však skutečná pokora, pokání a víra, díky nimž by jedině mohly být bohoslužby pro Boha přijatelné. Místo plodů Ducha se projevuje pýcha, formalismus, okázalost, sobectví a útlak. Upadající církev zavírá oči před znameními doby. Bůh na ni však nezapomněl, ani nepřestal být věrný. Křesťané se ovšem vzdálili od Boha a odloučili se od jeho lásky. Protože odmítli plnit podmínky, nenaplnily se na nich ani Boží sliby.VDV 210.3

    To je neodvratný následek toho, když člověk přehlíží výsady a neváží si poznání, které mu Bůh dává. Jestliže církev nebude plnit záměr, který Bůh sledoval jejím založením, nepřijme-li každý paprsek světla a přestane-li plnit všechny povinnosti, které jí Bůh uložil, zákonitě se celá její bohoslužba zvrhne v pouhé zachovávání forem a vytratí se skutečná zbožnost. Dějiny křesťanské církve tuto skutečnost ilustrují několika názornými příklady. Bůh vyžaduje od svého lidu projevy víry a poslušnosti — úměrné požehnání a výsadám, které jim propůjčil. Poslušnost vyžaduje oběť a je v ní obsažen kříž. Proto tolik Kristových následovníků odmítlo přijmout Boží světlo a jako kdysi Židé nepoznali “čas, kdy se k nim Bůh sklonil”. Lukáš 19,44. Pán je pominul, protože byli pyšní a nevěřili, a zjevil svou pravdu lidem, kteří podobně jako betlémští pastýři a mudrci z Východu brali vážně světlo, které jim Bůh seslal.VDV 210.4

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents