Miller začíná působit na veřejnosti

Jen na naléhání svých spoluvěřících, v jejichž slovech rozpoznal Boží volání, se Miller nechal přimět, aby se svými názory vystoupil před širším okruhem posluchačů. Bylo mu tehdy padesát let, nebyl zvyklý mluvit a vystupovat na veřejnosti. Tížil ho pocit, že se pro tento úkol nehodí. Jeho působení, které napomáhalo druhým k záchraně, však od první chvíle provázelo požehnání. Už jeho první vystoupení vyvolalo náboženské probuzení, při němž se obrátili s výjimkou dvou osob všichni členové třinácti rodin. Okamžitě dostal pozvání, aby promluvil i na jiných místech a téměř všude přispěla jeho vystoupení k rozvoji a oživení Božího díla. Hříšní lidé se obraceli, křesťané se probouzeli k většímu posvěcení, deisté a bezvěrci přijímali Písmo a křesťanské náboženství. Lidé, mezi nimiž působil, potvrzovali: “Získal mnohé, na něž jiní nezapůsobili.” (Bliss, str. 138) Ve svých kázáních ukazoval lidem na velké pravdy křesťanství a snažil se zmírnit rostoucí smyslnost a poživačnost oné doby.VDV 220.3

Téměř v každém městě byly desítky, v některých i stovky lidí, které přivedl k obrácení. Na mnoha místech se mu otevíraly protestantské kostely skoro všech vyznání, aby v nich kázal, a pozvání přicházela obvykle od kazatelů několika sborů najednou. Přijal zásadu, že bude mluvit jen tam, kam ho pozvou. Brzy však zjistil, že nemůže vyhovět ani polovině pozvání. Mnozí z těch, kdo nepřijali jeho výpočet přesného data druhého příchodu, dospěli k přesvědčení, že Kristův příchod se blíží a je třeba se na něj připravit. V některých velkých městech zanechalo jeho působení velký vliv. Obchodníci s lihovinami přestávali prodávat alkohol a proměňovali výčepy na shromažďovací místnosti; hazardní herny byly rušeny; bezvěrci, deisté, univerzalisté, ale i lidé bez jakýchkoli zásad, z nichž někteří nenavštívili celá léta žádný kostel, měnili svůj způsob života. Některé církve konaly modlitební shromáždění v různých čtvrtích téměř každou hodinu, pracující lidé se shromažďovali v poledne, aby se modlili a oslavovali Boha. Nedošlo k nějakému mimořádnému vzrušení, ale všeobecně mysl lidí opanovala vážnost. Millerovo působení — podobně jako činnost dřívějších reformátorů — mělo lidi přesvědčit, vyburcovat jejich svědomí, nikoli vzbuzovat nějaké citové vzrušení.VDV 220.4

V roce 1833 dostal Miller od baptistické církve, jejímž byl členem, povolení kázat. Mnoho kazatelů tohoto vyznání schvalovalo jeho činnost, takže Miller mohl ve svých aktivitách i nadále pokračovat. Bez ustání cestoval a kázal, i když jeho osobní práce se zaměřovala především na Novou Anglii a státy Středozápadu. Po několik let hradil všechny náklady sám a ani později nepřijal nikdy tolik, aby to plně pokrylo náklady spojené s cestou na místo, kam byl pozván. Veřejná činnost tedy silně zatěžovala jeho rozpočet, takže v tomto období života jeho majetek postupně mizel. Měl početnou rodinu, a vlastně jen díky tomu, že všichni byli skromní a pracovití, je stačila rodinná farma uživit.VDV 221.1