Zlí andělé v době Ježíše Krista

Dnešní padlé duchovní bytosti stvořil na počátku Bůh jako bezhříšné tvory, povahově, mocí a slávou na stejné úrovni jako jsou i nyní Boží andělé. Zhřešili, a tím padli, spojili se, aby zneuctili Boha a zničili člověka. Připojili se k satanovi v jeho vzpouře proti Bohu, spolu s ním byli vyhnáni z nebe a poté s ním spolupracovali v boji proti Boží svrchovanosti. Písmo mluví o jejich spojenectví, o jejich vládě, jejich různých řádech, o jejich schopnostech i jejich prohnanosti, o tom, jak zákeřně ničí pokoj a štěstí člověka.VDV 334.4

Přestože se i Starý zákon příležitostně zmiňuje o existenci padlých andělů a o jejich působení, zlí duchové projevovali svou moc nejvýrazněji v době, kdy na zemi žil Pán Ježíš. Kristus přišel, aby uskutečnil plán připravený pro záchranu člověka, a satan byl odhodlán prosadit své domnělé právo na ovládnutí světa. Podařilo se mu zavést modloslužbu ve všech částech světa — kromě Palestiny. Do této jediné země, která se nepodrobila plně vládě nepřítele, přišel Ježíš Kristus, aby lidem přinesl “světlo z nebe”. Tyto soupeřící strany se tu utkaly o nadvládu. Ježíš otevřel svou náruč lásky a pozval k sobě všechny, kdo hledají odpuštění a pokoj. Padlé duchovní bytosti viděly, že nemají neomezenou moc, a pochopily, že jejich vláda brzy skončí, pokud se Kristovo poslání zdaří. Satan běsnil jako spoutaný lev a demonstroval svou moc nad lidským tělem i duší.VDV 334.5

Nový zákon jednoznačně svědčí o tom, že démoni některé lidi úplně ovládli. Takto postižení lidé netrpěli jen nemocemi z přirozených příčin — a Ježíš velmi dobře rozuměl případům, s nimiž se setkával a v nichž nejednou rozpoznal bezprostřední přítomnost zlých duchovních bytostí.VDV 335.1

Mimořádným svědectvím o jejich počtu, moci a zlomyslnosti, ale také o moci a milosti Ježíše Krista je biblický záznam popisující uzdravení posedlého muže v Gerase. Postižený ztratil všechny zábrany, svíjel se a běsnil s pěnou u úst, řval, bil se kamením a ohrožoval všechny, kdo se k němu přiblížili. Jeho krvácející, zmrzačené tělo a pomatený rozum nabízely knížeti temnosti příjemnou podívanou. Jeden ze zlých duchů, kteří toho ubožáka ovládali, tvrdil: “Mé jméno je legie, poněvadž je nás mnoho.” Marek 5,9. V římském vojsku tvořilo legii 3000 až 5000 mužů. Také satanovy zástupy jsou rozděleny do skupin, a zástup, k němuž patřili tito zlí duchové, nebyl méně početný než legie.VDV 335.2

Na příkaz Ježíše Krista zlí duchové opustili svou oběť. Uzdravený muž si klidně sedl k Spasitelovým nohám, byl mírný, rozumný a pokojný. Zlí duchové vstoupili do stáda vepřů, kteří se pak utopili v jezeře. Pro obyvatele Gerasy převýšila ztráta vepřů požehnání, které jim Ježíš přinesl, a proto nebeského Lékaře požádali, aby od nich odešel. Takový výsledek si satan přál. Vinu za ztrátu vepřů, kterou utrpěli, svalil na Ježíše, vyvolal v lidech sobecké obavy, a zabránil jim, aby poslouchali Ježíšova slova. Satan stále obviňuje křesťany, že jsou příčinou nezdarů, neštěstí a utrpení, aby vina nepadla na skutečného původce — na satana a jeho pomocníky.VDV 335.3

Kristův záměr však nebyl zmařen. Dovolil, aby zlí duchové zničili stádo vepřů, a tak pokáral Židy, kteří pěstovali tato nečistá zvířata pro zisk. Kdyby byl Kristus zlé duchy neomezil, vehnali by do jezera nejen vepře, ale i jejich pastýře a majitele. Právě oni mohli za záchranu života děkovat Ježíšově moci, která se milostivě zasadila za jejich vysvobození. K této příhodě došlo také proto, aby učedníci mohli sledovat, jak krutě satan vládne nad lidmi i zvířaty. Spasitel chtěl, aby jeho následovníci znali nepřítele, s nímž se budou muset setkat, aby nebyli podvedeni a přemoženi jeho úskoky. A přál si i to, aby obyvatelé gerasenské krajiny viděli, že má moc zlomit satanovo otroctví a osvobodit jeho zajatce. I když Ježíš z toho kraje odešel, zůstal tam člověk, kterého tak podivuhodným způsobem vysvobodil, aby vyprávěl o milosrdenství svého Dobrodince.VDV 335.4

Písmo zaznamenává ještě další podobné příklady. Dceru syrofenické ženy trápil nečistý duch a Ježíš ho vyhnal svým slovem (Marek 7,26-30). Posedlého, který byl “slepý a němý” (Matouš 12,22), mládence, kterého zlý duch “často srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil” (Marek 9,17-27), muže, který byl “posedlý nečistým duchem” (Lukáš 4,33-36) a rušil sobotní ticho synagógy v Kafarnaum — ty všechny uzdravil soucitný Spasitel. Téměř v každém případě Ježíš zlého ducha oslovil jako rozumnou bytost a poručil mu, aby svou oběť opustil a přestal ji trápit. Když účastníci shromáždění v Kafarnaum zjistili, jak velkou mocí Kristus disponuje, “na všechny padl úžas a říkali si navzájem: Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!”. Lukáš 4,36.VDV 335.5

O lidech posedlých ďáblem se zpravidla říká, že velmi trpěli. Toto pravidlo však má také výjimky. Někteří lidé satanův vliv vítali, protože jim dodával nadpřirozenou moc. Ti ovšem se zlými duchy nebojovali. K této skupině patřili rovněž lidé s věšteckým duchem, jako Šimon ze Samaří, kouzelník Elymas a otrokyně, která chodila za Pavlem a Silasem ve Filipis.VDV 336.1