Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Velké drama věků - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Ve službách krále

    Král povolal Viklefa, aby hájil práva anglické koruny proti zásahům Říma. Jako královský velvyslanec strávil dva roky v Nizozemí vyjednáváním s papežovými pověřenci. Tam se setkal s duchovními z Francie, Itálie a Španělska, měl možnost nahlédnout do zákulisí a poznat mnoho věcí, které by v Anglii nikdy nepoznal. Naučil se mnohému, co mu posloužilo při jeho dalším působení. V představitelích papežského dvora poznal pravou povahu a cíle římské hierarchie. Po návratu do Anglie hlásal své dřívější názory ještě otevřeněji a horlivěji. Tvrdil také, že hrabivost, pýcha a klam jsou bohové Říma.VDV 59.3

    V jednom ze svých traktátů napsal o papeži a jeho výběrčích: “Vydírají z naší země živobytí chudých a z královské pokladny každoročně mnoho tisíc marek za svátosti a duchovní služby. Je to zlořečený blud svatokupectví; vedou všechny křesťany, aby toto kacířství schvalovali a pěstovali. Ačkoli naše říše má zajisté velké zásoby zlata a až na výběrčího vyslaného pyšným papežem z něho nikdo nikdy nevzal, musí se tato hora zlata v průběhu doby vyčerpat, neboť stále jen odváží peníze z naší země a neposílá za ně nic než Boží prokletí pro své svatokupectví.” (John Lewis, Život a utrpení J. Viklefa, str. 37)VDV 59.4

    Krátce po návratu do Anglie dostal Viklef od krále faru v Lutterworthu. Král ho tím ujistil, že jeho výroky nevzbudily panovníkovu nelibost. Viklef měl vliv jak u dvora, kde působil na rozhodování o dalších opatřeních, tak mezi lidem při utváření jejich víry.VDV 59.5

    Brzy se však na jeho hlavu sneslo hromobití. Papež do Anglie poslal tři buly — univerzitě, králi a církevním hodnostářům —, v nichž nařizoval, aby byl tento učitel kacířství neprodleně a rozhodně umlčen (Augustus Neander, Všeobecné dějiny křesťanského náboženství a církve, díl 6, odd. 2, část 1, odst. 8). Ještě než buly do Anglie dorazily, předvolali biskupové ve své horlivosti Viklefa, aby ho soudili. K soudu ho doprovázeli dva z nejmocnějších šlechticů v království. Lidé obklopili soudní budovu, tlačili se dovnitř, a tak postrašili soudce, kteří jednání na čas odložili a Viklefovi dovolili v pokoji odejít. Krátce nato zemřel Eduard III., kterého se ke konci jeho života preláti pokoušeli poštvat proti hlasateli pravdy, a správcem království se stal Viklefův dřívější ochránce.VDV 60.1

    Zanedlouho byly doručeny papežské buly, ve kterých se celé Anglii naléhavě přikazovalo, aby byl kacíř zatčen a uvězněn. Tato opatření naznačovala, že ho čeká hranice. Zdálo se, že Viklef brzy padne za oběť pomstě Říma. Avšak Pán, který kdysi prohlásil: “Neboj se, já jsem tvůj štít” (1. Mojžíšova 15,1), vztáhl opět svou ruku a ochránil svého služebníka. Smrt udeřila, nezasáhla však reformátora, ale papeže, který nařídil jeho zničení. Řehoř XI. zemřel a duchovní, kteří se shromáždili, aby Viklefa soudili, se rozešli.VDV 61.1

    Boží prozřetelnost řídila běh událostí ve prospěch reformace. Po smrti Řehoře byli zvoleni dva papežové, kteří vedli vzájemný spor. Každý z nich tvrdil, že je neomylný, a vyžadoval poslušnost. Jeden i druhý vyzýval věřící, aby mu pomáhali v boji proti jeho soupeři. Každý se snažil prosadit své požadavky hrozbami na adresu odpůrců, že je stihnou strašná prokletí, zatímco svým přívržencům sliboval odměny v nebi. To značně oslabilo moc papežství. Soupeřící strany se stačily jen vzájemně napadat a Viklef měl na určitý čas klid. Jeden papež dával druhého do klatby, obě strany se navzájem obviňovaly; na podporu jejich protichůdných nároků tekly potoky krve. Církví zmítaly zločiny a skandály. Reformátor v té době v tichém ústraní fary v Lutterworthu pilně pracoval, aby odvedl lid od soupeřících papežů k Ježíši Kristu, Knížeti pokoje.VDV 61.2

    Papežské schizma se všemi svými důsledky — rozkolem, sváry a zkázou — připravilo cestu reformaci, protože přiblížilo lidem pravou tvář papežství. V pojednání “O schizmatu papežů” Viklef vyzýval k zamyšlení nad tím, zda tito dva velekněží nemluví pravdu, když označují jeden druhého za antikrista. “Bůh déle nestrpí, aby satan vládl v jediném takovém knězi, a … způsobil rozštěpení mezi dva, aby je lidé ve jménu Kristově mohli snáze přemoci oba.” (R. Vaughan, Život a názory Jana Viklefa, sv. 2, str. 6)VDV 61.3

    Viklef, podobně jako jeho Mistr, hlásal evangelium chudým. Nestačilo mu však působit pouze ve skromných domovech svých svěřenců v Lutterworthu; jeho přáním bylo seznámit s evangeliem celou Anglii. Pro uskutečnění tohoto záměru ustanovil skupinu kazatelů, prostých oddaných mužů, kteří milovali pravdu a nepřáli si nic víc, než aby ji mohli šířit. Tito muži se dostali všude, učili na tržištích, na ulicích velkých měst i na venkovských cestách. Navštěvovali staré lidi, nemocné a chudé a seznamovali je s dobrou zprávou o Boží milosti.VDV 61.4

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents