Jan Kalvín

Bůh i nadále připravoval pracovníky, kteří měli šířit jeho poselství. V jedné pařížské škole tehdy studoval tichý, přemýšlivý mladík, který vynikal inteligencí a bystrostí úsudku, mravní čistotou a bezúhonností. Byl také velice horlivý v náboženských věcech. Díky své píli a nadání se brzy stal chloubou celé školy a všeobecně se očekávalo, že Jan Kalvín se stane jedním z nejschopnějších a nejváženějších obhájců církve. Nicméně “paprsek Božího světla” pronikl i za hradby filozofické scholastiky a pověr, které Kalvína obklopovaly. Zprávy o novém učení ho zprvu vyděsily; vůbec nepochyboval, že kacíři zaslouží smrt na hranici. Náhodné setkání s kacířstvím ho však přimělo změřit sílu římské teologie s protestantským učením.VDV 147.2

V Paříži žil jeden z Kalvínových bratranců, který se přidal k reformátorům. Kalvín s ním často diskutoval o otázkách vzrušujících křesťanstvo. Olivetan, který přijal protestantismus, tvrdil: “Existují pouze dva druhy náboženství. První skupinu tvoří náboženství vymyšlená člověkem; podle nich se člověk může zachránit sám pomocí obřadů a dobrých skutků. Ve druhé skupině je jediné náboženství — zjevené v Bibli —, které vede člověka, aby spasení hledal pouze v nezasloužené Boží milosti.”VDV 147.3

Kalvín na to zareagoval slovy: “Nechci žádné z tvých nových učení, myslíš si, že jsem žil celý život v bludu?” (Wylie, sv. 13, kap. 7)VDV 147.4

V hlavě se mu však začaly rojit myšlenky, kterých se nedokázal zbavit. Když zůstal v pokoji sám, musel přemýšlet o tom, co mu říkal bratranec. Vědomí hříchu ho svazovalo. Představoval si, jak stojí bez přímluvce před svatým a spravedlivým Soudcem. Přímluvy svatých, dobré skutky ani církevní obřady nemohly odčinit hřích. Před sebou viděl jen “tmu věčného zoufalství”. Marně se mu snažili pomoci učitelé teologie, marná byla i zpověď a pokání, jež nemohly smířit jeho duši s Bohem.VDV 147.5

V době, kdy takto vnitřně bez úspěchu zápasil, dostal se jednoho dne náhodně na veřejné prostranství, kde se stal svědkem upálení kacíře. Velice ho překvapil výraz pokoje, který bylo možno vyčíst ve tváři mučedníka. Ve smrtelném utrpení a v děsivém područí církevní klatby projevoval víru a odvahu. Mladý student ji bolestně srovnával s temnou beznadějí vlastního života, jež na něj doléhala i přesto, že co nejpřísněji poslouchal církev. Věděl, že kacíři odvozují svou víru z Bible, a rozhodl se, že ji bude studovat, aby odhalil tajemství jejich radosti.VDV 147.6

Když pak v Bibli našel Krista, zvolal: “Otče, Kristova oběť usmiřuje tvůj hněv. Jeho krev smývá mou nečistotu. Jeho kříž snímá moje hříchy. Jeho smrt odčinila moji vinu. Vymysleli jsme si mnoho zbytečných pošetilostí, ty jsi však přede mne postavil své slovo jako pochodeň a dotýkáš se mého srdce, abych mohl odmítnout všechny zásluhy kromě zásluh Ježíše Krista.” (Martyn, díl 3, kap. 13)VDV 148.1

Kalvín se připravoval na dráhu kněze. Už ve dvanácti letech byl ustanoven kaplanem malého kostela a biskup mu ostříhal hlavu podle církevních předpisů. Nebyl vysvěcen, ani neplnil povinnosti kněze, počítali ho však k duchovenstvu, měl oficiální titul a dostával plat.VDV 148.2

Protože cítil, že se nemůže stát knězem, věnoval se nějaký čas studiu práv; i odtud však odešel a rozhodl se zasvětit svůj život evangeliu. Váhal ale, zda se má stát učitelem. Byl přirozeně plachý a ostýchavý a tížil ho pocit odpovědnosti, spojený s tímto povoláním. Navíc se chtěl dále věnovat studiu. Nakonec však dal na naléhání svých přátel. Prohlásil: “Je podivuhodné, že člověk tak nízkého původu může být povýšen do tak vysokého postavení.” (Wylie, sv. 13, kap. 9)VDV 148.3

Kalvín začal své dílo tiše a nevzrušeně — jeho slova působila jako rosa osvěžující zemi. Odešel z Paříže a usadil se v malém městě, které chránila kněžna Markéta. Ta si oblíbila evangelium a poskytovala ochranu i jeho učedníkům. Kalvín byl tehdy mladý muž, měl skromné a laskavé vystupování. Své působení začal tím, že navštěvoval lidi v jejich domovech. Když se kolem něho shromáždila celá rodina, četl jim z Bible a vysvětloval pravdu o spasení. Lidé, kteří slyšeli toto poselství, je předávali dalším, a tak zanedlouho rozšířil své působení z města do okolních městeček a vesnic. Navštěvoval zámky i chudé chaloupky, a budoval základy pro sbory, které později měly vydat svědectví o pravdě.VDV 148.4

Po několika měsících se vrátil do Paříže. Mezi učenci to nezvykle vřelo. Studium starých jazyků je přivedlo k Bibli, a mnozí, na které její pravdy dosud nezapůsobily, o nich vášnivě diskutovali, a dokonce se přeli se stoupenci římské církve. Kalvín by sice dokázal dobře vést teologické spory, měl však splnit vyšší poslání než se účastnit hlučných rozprav učenců. Mysl lidí byla probuzena a nastal čas, kdy jim měl někdo ukázat pravdu. A tak zatímco na univerzitách zněly rušné teologické rozpravy, chodil Kalvín dům od domu, otevíral s lidmi Bibli a vyprávěl jim o ukřižovaném Kristu.VDV 148.5