Žárlivost a hledání chyb

S bolestí v srdci musím říct, že v církvi je mnoho těch, kdo neovládají svůj jazyk. Živí se zlem. Jejich jazyk je lstivý a vemlouvavý. Ze sborů se ozývá breptání, nemístné tlachání a klevetění. Některé lidi vede k takovému jednání zvědavost, jiné žárlivost a další nenávist vůči těm, které Bůh posílá, aby je napomenuli. Všechny tyto pohnutky lidi ovládají. Někteří je skrývají, ale jiní bez uzardění veřejně rozhlašují vše, co vědí a co je vede k nenávisti vůči druhým.RPC 150.2

Viděla jsem, že duch křivého svědectví, který z dobra dělá zlo a z nevinnosti hřích, nyní působí. Satan nad stavem Božího lidu jásá. Mnozí zanedbávají svůj vlastní duchovní stav, ale dychtivě upozorňují na chyby druhých a odsuzují je. Všichni máme nějaké nedostatky, a proto není těžké na každém z nás najít něco, co lze zneužít v náš neprospěch. “Právě teď,” říkají tito samozvaní soudci, “jsme objevili nezvratné důkazy. Použijeme je k odsouzení druhých a nedáme jim příležitost, aby se očistili.” Když se naskytne vhodná příležitost, vytáhnou svá obvinění a zahájí dílo zkázy.RPC 150.3

Lidé s přirozeně barvitou fantazií jsou při prosazování svých názorů v nebezpečí, že obelžou sami sebe i druhé. Používají výroky jiných a vůbec neuvažují o tom, že tato slova mohou být unáhlená a nemusejí odrážet skutečné pohnutky toho, kdo je vyslovil. Tyto neuvážené poznámky, které jsou často naprosto bezvýznamné, dokáže satan patřičně nafouknout a rozšířit mezi lidmi, až se z komára stane velbloud.RPC 150.4

Myslíte, že to je projev křesťanské lásky, když člověk sbírá různé klepy, vynáší na světlo všechno, co by mohlo pošpinit pověst druhých, a raduje se, když tyto informace může využít k tomu, aby někomu ublížil? Satan jásá, podaří-li se mu pomluvit či ranit Kristova následovníka. On je “žalobce bratří” (viz Zjevení 12,10). Máme mu s tím snad ještě pomáhat?RPC 150.5

Bůh ve své vševědoucnosti zná chyby a vášně všech lidí, a přesto je k našim nedostatkům a slabostem shovívavý. Chce, abychom jako jeho děti byli stejně citliví a soucitní jako on. Praví křesťané si nelibují v poukazování na chyby a nedostatky druhých. Odvracejí se od pohoršujících a ohavných věcí a svou mysl zaměřují na to, co je přitažlivé a příjemné. Křesťanovi působí projevy nespokojenosti, kritická slova a odsuzování neuvěřitelnou bolest. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 94-96)RPC 150.6