Pomoc v každém utrpení

Žijeme ve světě utrpení. Během putování do nebeského domova na nás číhají nesnáze, zkoušky a žal. Mnozí lidé si však břemeno života dělají dvojnásob těžkým, protože neustále očekávají nějaké těžkosti. Setkají-li se s protivenstvím nebo zklamáním, myslí si, že se všechno hroutí, že jejich úděl je ze všech nejtvrdší, že zcela určitě přijdou o všechno. Tak sami sebe přivádějí k zoufalství a vrhají stín na všechny kolem sebe. Sám život se jim stává břemenem. Nemusí však tomu tak být. Je třeba vynaložit rozhodné úsilí, aby se změnil způsob jejich myšlení. A taková změna může nastat — jejich nynější, ale i budoucí štěstí závisí na tom, že upoutají svou mysl k radostným věcem. Ať se přestanou zabývat temným obrazem, který je v jejich představách, a zahledí se na dobrodiní, jimiž je Bůh obdarovává na cestě životem, a pak dál až na věci neviditelné a věčné.ZNP 129.2

Bůh má připravenou pomoc pro každou zkoušku. Když Izrael na poušti dorazil k hořkým vodám Mary, modlil se Mojžíš k Hospodinu. Bůh mu nedal žádný nový prostředek. Upozornil ho na to, co bylo k dispozici. Dřevo, které stvořil, se mělo hodit do pramene, aby se voda vyčistila a byla sladká. Když to udělali, lidé tuto vodu pili a osvěžili se. V každé zkoušce nám Kristus poskytne pomoc, budeme-li ho hledat. Naše oči se otevřou, abychom rozeznali uzdravující moc zaslíbení, zaznamenaných v jeho slovu. Duch svatý nás poučí, jak si máme vážit každého požehnání, které zaplaší žal. Na každý doušek hořkosti, který je přiložen k našim rtům, najdeme léčivou bylinu.ZNP 129.3

Nesmíme připustit, aby budoucnost s jejími obtížnými problémy a neutěšenými vyhlídkami zbavila naše srdce odvahy, roztřásla naše kolena a přinutila nás svěsit ruce. Všemohoucí říká: “Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj.” Izajáš 27,5. Ti, kdo se odevzdají jeho vedení a jeho službě, se nikdy neoctnou v situaci, pro niž by Bůh neměl řešení. Ať se nacházíme v jakékoli situaci, plníme-li jeho slovo, máme v něm Průvodce, který nás povede naší cestou. Ať jsme se dostali do jakýchkoli nesnází, máme v něm spolehlivého Rádce. Ať prožíváme jakýkoli zármutek nebo ztrátu, ať trpíme pocitem samoty, máme v něm laskavého Přítele.ZNP 129.4

Dopustíme-li se ve své nevědomosti chybných kroků, Spasitel nás neopustí. Nemusíme mít nikdy pocit, že jsme sami. Našimi společníky jsou andělé. Je s námi Utěšitel, kterého Kristus slíbil poslat ve svém jménu. Na cestě, která vede do Božího města, nejsou potíže, které by ti, kdo věří v Boha, nemohli překonat. Neexistují nebezpečí, jimž by nemohli uniknout, a není žal, zármutek ani lidská slabost, na něž by Bůh nepřipravil lék.ZNP 129.5

Nikdo nemusí být bezradný a zoufalý. Může se stát, že k vám přijde satan s krutým tvrzením: “Tvůj případ je beznadějný. Jsi nepolepšitelný.” Avšak v Kristu je pro vás naděje. Bůh nás nevybízí, abychom zvítězili nad hříchem a pokušením vlastní silou. Prosí nás, abychom přišli a přiblížili se k němu. Ať jsou těžkosti, v kterých žijeme, pro nás sebetísnivější, Bůh čeká, aby nás osvobodil.ZNP 130.1

Ten, který vzal na sebe lidskou podobu, soucítí s utrpením lidstva. Kristus nejenže zná každého člověka, jeho zvláštní potřeby a zkoušky, ale zná také všechny situace, které nás dráždí nebo rozčilují a uvádějí do rozpaků. Jeho ruka se laskavě a něžně vztahuje ke každému trpícímu dítěti. Těm, kteří trpí nejvíce, se dostává nejvíce z jeho lásky a soucitu. Kristus cítí s našimi slabostmi. Touží po tom, abychom své zmatky a problémy složili k jeho nohám a nechali je tam.ZNP 130.2

Není moudré pozorovat se a zkoumat své emoce. Jestliže to děláme, nepřítel nám bude předkládat nesnáze a pokušení, které oslabí víru a připraví nás o odvahu. Pečlivě zkoumat svá citová rozpoložení a dávat průchod svým pocitům znamená připravovat půdu pochybnostem a komplikovat si život. Máme odvracet pohled od sebe a upírat svůj zrak na Ježíše.ZNP 130.3

Přepadnou-li vás pokušení ve chvíli, kdy se zdá, že se utopíte v starostech, zmatcích a temnotě, vzhlédněte tam, kde jste naposled viděli světlo. Zklidněte se v Kristově lásce a odpočiňte si v jeho ochraně a péči. Když hřích bojuje o nadvládu v srdci, když pocit viny tíží duši a obtěžkává svědomí, když nevíra zatemňuje mysl, pamatujte, že Kristova milost stačí k tomu, aby zvítězila nad hříchem a zahnala tmu. Navážeme-li spojení se Spasitelem, vstupujeme do oblasti pokoje.ZNP 130.4