33. kapitola — Vliv domova

Domov by měl být pro děti nejpřitažlivějším místem na světě. Nejvíc by je měla přitahovat maminčina přítomnost. Děti mají citlivou a milou povahu. Hned se radují a hned jsou nešťastné. Vlídnou kázní a laskavými slovy a činy mohou maminky připoutat své děti ke svým srdcím.ZNP 205.1

Malé děti mají rády společnost a mohou si jen zřídka hrát samy. Touží po lásce a něžnosti. Myslí si, že to, co je baví, potěší i maminku. Proto je přirozené, že za ní chodí se svými malými radostmi a starostmi. Maminka by neměla zraňovat jejich citlivá srdce tím, že bude reagovat bez zájmu na to, co je pro ni zcela malicherné, co však má pro děti velký význam. Maminčina láska a uznání mají velkou cenu. Uznalý pohled a slovo povzbuzení nebo pochvaly budou jako sluneční paprsek, který zasvítí v jejich srdcích a často způsobí, že jsou pak celý den šťastné.ZNP 205.2

Maminka by své děti neměla od sebe odhánět, aby ji nerušily svým hlukem nebo ji neobtěžovaly svými drobnými přáními. Místo toho by pro ně měla vymýšlet zábavu nebo lehkou práci, aby zaměstnala jejich čiperné ruce a hlavy.ZNP 205.3

Tím, že citově zaujme své děti a že bude řídit jejich hry, zábavy a drobná zaměstnání, získá si maminka důvěru svých dětí. Pak může s větším úspěchem napravovat zlozvyky nebo potlačovat projevy sobeckosti a vášně. Slovo výstrahy nebo pokárání, pronesené v pravou chvíli, má velkou cenu. Trpělivostí a bdělou láskou může správně usměrnit mysl dětí a vypěstovat v nich krásné a sympatické povahové rysy.ZNP 205.4

Maminky by se měly vystříhat toho, aby své děti vychovávaly k závislosti a soběstřednosti. Nikdy je neveďte k tomu, aby si myslely, že jsou středem a že se všechno musí točit kolem nich. Někteří rodiče věnují mnoho času a námahy tomu, aby své děti bavili. Avšak děti mají být vedeny k tomu, aby si hrály samy, aby používaly svůj vlastní důmysl a šikovnost. Tak se naučí spokojovat se s velice prostými zábavami. Měly by se naučit statečně snášet malá zklamání a zkoušky. Nevěnujte pozornost každé bolístce nebo nepatrnému škrábnutí. Raději odvraťte jejich mysl a učte je, aby přecházely malé mrzutosti nebo nezdary. Snažte se přijít na způsob, jak dítě naučit, aby myslelo na druhé.ZNP 205.5

Avšak nezanedbávejte děti. Maminky jsou mnohdy přetížené starostmi. Cítí, že nemohou vyšetřit čas na to, aby trpělivě učily své maličké a daly jim všechnu svou lásku a city. Měly by si však uvědomit, že nenajde-li dítě u svých rodičů a ve svém domově to, co by uspokojilo jeho touhu po lásce a přátelství, bude to hledat jinde. A tam by jeho mysl a povaha mohly být ohroženy.ZNP 206.1

Z nedostatku času a rozmyslu odpírá mnoho maminek svým dětem nějakou nevinnou radost. Na druhé straně samy pilně a dlouho do noci pracují na něčem, co je určeno jen pro ozdobu jejich dětí a co přinejlepším poslouží jen k tomu, aby to v jejich mladých srdcích povzbudilo marnivost a touhu po výstřednosti. Až se pak děti přiblíží dospělému věku, přinesou tato naučení své ovoce v podobě pýchy a nemorálnosti. Maminka se pak trápí nad poklesky svých dětí. Neuvědomuje si však, že žeň, kterou sklízí, pochází ze semena, které sama zasela.ZNP 206.2

Některé maminky nejednají se svými dětmi důsledně. Někdy jim povolují i to, co je k jejich škodě. Jindy jim zase odpírají i zcela nevinné radosti, které by je udělaly velmi šťastnými. V tom nejdou v Kristových stopách. Kristus měl děti rád, rozuměl jejich pocitům a cítil s nimi v jejich radostech i zkouškách.ZNP 206.3