“‚Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.’ …Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.” 2. Mojžíšova 3,5.6.ZNP 232.4

“Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo, a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl.ZNP 232.5

Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. Nad ním stojí Hospodin a praví:ZNP 232.6

‘Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu… Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.’ ZNP 232.7

Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: ‘Jistě je na tomto místě Hospodin a já jsem to nevěděl.’ Bál se a řekl: ‘Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.’ ” 1. Mojžíšova 28,10-17.ZNP 232.8

Ve svatyni na poušti a v chrámu, které byly pozemskými symboly místa Božího přebývání, bylo jedno oddělení zasvěceno Boží přítomnosti. Opony s vetkanými cherubíny se nesměla dotknout žádná lidská ruka kromě jediné. Nadzvednout ji a vniknout nezván do svatého tajemství svatyně svatých znamenalo smrt, neboť nad slitovnicí prodlévala sláva Svatého, sláva, na kterou se smrtelník nemůže dívat a přežít. Jeden den v roce, který byl ustanoven pro službu ve svatyni, vstoupil velekněz s chvěním do Boží přítomnosti, přičemž dým kadidla zakrýval slávu před jeho zrakem. V prostorách chrámu nebylo slyšet žádný zvuk. Kněží u oltářů nesloužili. Zástupy vyznavačů, skloněných v tiché bázni, se modlily o Boží milost.ZNP 232.9

“To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.” 1. Korintským 10,11.ZNP 233.1

“Hospodin je ve svém svatém chrámu.
Ztiš se před ním, celá země!” Abakuk 2,20.ZNP 233.2

“Hospodin kraluje! Národy trnou.
Trůní na cherubech! Země se zmítá.
Velký je Hospodin na Sijónu,
nad všechny národy vyvýšený.
Nechť vzdávají chválu
tvému jménu,
velkému a budícímu bázeň
— je svaté.” Žalm 99,1-3.ZNP 233.3

“Hospodin má trůn svůj
na nebesích.
Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny.” Žalm 11,4.ZNP 233.4

“Ze svých svatých výšin… Hospodin shlédl z nebe na zem.” Žalm 102,20.ZNP 233.5

“Ze svého pevného trůnu shlíží
na všechny, kdo obývají zemi.
On utvořil srdce každého z nich,
on též rozumí všem jejich skutkům.” Žalm 33,14.15.ZNP 233.6

“Boj se Hospodina, celá země,
všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni.” Žalm 33,8.ZNP 233.7

Člověk nemůže pátráním najít Boha. Nikdo nesmí opovážlivou rukou poodhrnout závoj, který skrývá Boží slávu. “Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!” Římanům 11,33. Důkazem jeho milosti je, že jeho moc je skryta, protože odhrnutí závoje, který zakrývá Boží přítomnost, znamená smrt. Žádná smrtelná mysl nemůže proniknout tajemstvím, v němž přebývá a působí Mocný. Můžeme z něho pochopit jen to, co on pokládá za vhodné nám odhalit. Rozum musí uznat, že je nad ním vyšší autorita. Srdce a rozum se musejí sklonit před velkým JÁ JSEM.ZNP 233.8

Varování před opovážlivostí

37. kapitola — Dobré a špatné vlivy ve výchově