Potřeba sebezapření

Velké nebezpečí pro člověka je v sebeklamu, že člověk může být soběstačný. Tím se odděluje od Boha, zdroje své síly. Nejsou-li naše přirozené sklony usměrňovány svatým Božím Duchem, mají v sobě zárodek smrti. Nepěstujeme-li živé spojení s Bohem, nemůžeme odolat neblahým účinkům poživačnosti, sebelásky a pokušení k hříchu.ZNP 244.9

Abychom mohli přijmout pomoc od Krista, musíme si uvědomit svou potřebu. Musíme mít správné poznání o sobě. Kristus může spasit jen toho, kdo si uvědomuje, že je hříšník. Jen když poznáme svou naprostou bezmocnost a zřekneme se veškeré sebedůvěry, budeme se moci opřít o Boží moc.ZNP 244.10

Svého já je nutno se vzdát nejen na začátku křesťanského života, ale i při každém dalším kroku směrem k nebi. Všechny naše dobré skutky závisejí na síle, která je mimo nás. Proto potřebujeme být ve stálém spojení s Bohem, opravdově vyznávat svůj hřích a pokořovat se před Bohem. Kolem nás číhá nebezpečí a bezpečni jsme jen tehdy, pociťujeme-li svou slabost a upínáme-li se svou vírou k svému mocnému Vykupiteli.ZNP 245.1