Zkoušky jako výchovný prostředek

Žít takovým životem a mít takový vliv na druhé, to stojí na každém kroku úsilí, obětavost a kázeň. Protože toto lidé nechápou, ztrácejí mnozí snadno odvahu ve svém křesťanském životě. Mnozí z těch, kdo upřímně věnují své životy Boží službě, jsou překvapeni a zklamáni, když zjistí, že jsou postaveni před překážky a že na ně přicházejí zkoušky a zmatky, se kterými se dříve nesetkali. Modlí se za to, aby měli povahu podobnou povaze Kristově a aby byli schopni konat Boží dílo. Dostávají se však do okolností, které v nich zdánlivě probouzejí všechnu jejich přirozenou špatnost. Jsou odhaleny nedostatky, o jejichž existenci neměli ponětí. Kladou si otázku, jakou si kdysi položili Izraelci: “Jestliže nás vede Bůh, proč na nás všechno to doléhá?”ZNP 253.5

Doléhá to na ně právě proto, že je vede Bůh. Zkoušky a překážky jsou metody, které Pán zvolil, aby je naučil kázni, a které stanovil jako podmínky úspěchu. Ten, který čte v lidských srdcích, zná jejich povahu lépe, než ji znají sami. Ví, že někteří mají sílu a schopnosti, které by mohly být použity k šíření Božího díla, kdyby byly správně usměrněny. Ve své prozřetelnosti je Bůh přivádí do různých postavení a okolností, aby mohli ve své povaze objevit nedostatky, o kterých zatím nevěděli. Dává jim příležitost, aby tyto nedostatky napravili a stali se tak vhodnými pro Boží službu. Často dopustí, aby je sežehly plameny utrpení, aby pak mohli být očištěni.ZNP 254.1

Skutečnost, že jsme podrobováni zkouškám, ukazuje, že Pán Ježíš v nás vidí něco vzácného, co chce rozvinout. Kdyby v nás neviděl nic, čím by mohl oslavit své jméno, neztrácel by čas, aby nás tříbil. Nehází do své pece bezcenné kameny. Zušlechťuje jen hodnotnou rudu. Kovář dává železo a ocel do ohně, aby poznal, o jaký druh kovu jde. Pán dopouští, aby se jeho vyvolení dostali do pece utrpení, aby se projevilo, jakou mají povahu a zda jsou způsobilí pro Boží dílo.ZNP 254.2

Hrnčíř bere hlínu a formuje ji podle své vůle. Hněte ji a zpracovává. Trhá ji na kusy a mačká dohromady. Navlhčuje ji a pak ji vysušuje. Nechá ji ležet nějakou dobu, aniž se jí dotkne. Je-li už dokonale vláčná, pracuje s ní dále a vytváří z ní nádobu. Dává jí tvar a na hrnčířském kole ji zdobí a leští. Suší ji na slunci a vypaluje v peci. Tak se stává nádobou vhodnou k použití. Velký Mistr tak chce formovat a uzpůsobovat nás. Čím je hlína v rukou hrnčíře, tím máme být my v jeho rukou. Nemáme se pokoušet dělat hrnčířovo dílo. Naším úkolem je nechat Mistra, aby nás formoval.ZNP 254.3

“Milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva.” 1. Petrův 4,12.13.ZNP 254.4

Za plného denního světla a slyší-li zvuk jiných hlasů, nezazpívá pták v kleci písničku, kterou se ho jeho pán snaží naučit. Naučí se z ní jeden úryvek, jeden trylek, nikdy však celou melodii. Jeho majitel však přikryje klec a dá ji tam, kde pták bude slyšet jen tu píseň, kterou má zazpívat. Ve tmě se pak pokouší znovu a znovu zazpívat onu písničku, až se ji naučí, až zazní dokonale. Pak se klec odkryje a pták už bude moci zazpívat písničku i za světla. Tak jedná Bůh se svými dětmi. Chce nás naučit písni života. Když se jí ve stínu utrpení naučíme, můžeme ji pak zpívat kdykoli.ZNP 254.5

Mnozí jsou nespokojeni s tím, co v životě dělají. Možná žijí v nevhodném prostředí. Možná se musí zabývat všední prací, přičemž si o sobě myslí, že mají schopnosti na postavení s vyšší odpovědností. Často se jim zdá, že jejich úsilí není správně hodnoceno nebo nepřináší plody a že jejich budoucnost je nejistá.ZNP 255.1

Uvědomme si, že práci, kterou musíme konat, i když jsme si ji sami nezvolili, musíme přijímat s přesvědčením, že ji pro nás vybral Bůh. Musíme plnit povinnost, která je před námi, ať je nám to milé nebo ne. “Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.” Kazatel 9,10.ZNP 255.2

Bude-li Pán chtít, abychom zanesli poselství do Ninive, nebude nás tam posílat tak rád, jako kdyby nás posílal do Joppe nebo Kafarnaum. Má důvody, že nás posílá tam, kam byly nasměrovány naše kroky. Právě na tom místě může být někdo, kdo potřebuje pomoc, kterou mu můžeme poskytnout. Ten, který poslal Filipa k habešskému dvořanovi, Petra k římskému setníkovi a izraelské děvčátko k syrskému kapitánu Naamánovi, posílá dnes muže, ženy i mladé lidi jako své představitele k těm, kteří potřebují Boží pomoc a vedení.ZNP 255.3