Nemůžeme si dovolit zlobit se pro každou skutečnou nebo domnělou křivdu, která na nás byla spáchána. Naše pýcha je nepřítel, kterého se musíme nejvíc obávat. Žádná neřest nemá zhoubnější vliv na povahu než lidská vášeň, kterou neovládá Duch svatý. Žádné jiné vítězství, které můžeme získat, není tak cenné jako vítězství nad sebou samým.ZNP 262.2

Nesmíme připustit, aby byly naše city snadno zranitelné. Nemáme žít proto, abychom střežili své city nebo svou pověst, ale abychom zachraňovali lidi. Zajímáme-li se o spasení lidí, přestáváme myslet na drobné neshody, které vznikají ve společenském styku s druhými. Ať si ostatní o nás myslí cokoli, ať nám cokoli dělají, nemá to narušovat naši jednotu s Kristem a společenství Ducha. “Jaká sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.” 1. Petrův 2,20.ZNP 262.3

Neoplácejte. Pokud tak můžete učinit, odstraňte všechny příčiny možného nepochopení. Předcházejte zlu. Dělejte vše, co je ve vašich silách, abyste usmířili druhé, aniž přitom obětujete zásady. “Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.” Matouš 5,23.24.ZNP 262.4

Řekne-li vám někdo unáhlená slova, neodpovídejte v témž duchu. Nezapomeňte, že “vlídná odpověď odvrací rozhořčení”. Přísloví 15,1. V mlčení je pozoruhodná síla. Slova pronesená v odpověď tomu, kdo se zlobí, vedou někdy jen k zostření situace. Hněv, který narazí na klid, jemnost a shovívavost, rychle opadne.ZNP 262.5

V palbě jedovatých, nespravedlivých slov soustřeďte mysl na Boží slovo. Mějte na mysli a v srdci Boží zaslíbení. Jedná-li se s vámi špatně, jste-li nespravedlivě obviňováni, neodpovídejte hněvivě, ale opakujte si vzácná zaslíbení:ZNP 263.1

“Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.” Římanům 12,21.ZNP 263.2

“Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.” Žalm 37,5.6.ZNP 263.3

“Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno.” Lukáš 12,2.ZNP 263.4

“Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho.” Žalm 66,12.ZNP 263.5

Očekáváme lásku a povzbuzení spíše od svých bližních, místo abychom vzhlíželi k Ježíši. Ve svém milosrdenství a věrnosti Bůh často dopustí, aby nás ti, v něž jsme vložili svou důvěru, zklamali, abychom tak mohli poznat, jak pošetilé je věřit v člověka a spoléhat na něho. Věřme plně, pokorně a nesobecky v Boha. Bůh zná trápení, která nás zasahují až do hlubin naší bytosti, i když je často neumíme ani vyjádřit. Zdá-li se všechno temné a nevysvětlitelné, vzpomeňme na Kristova slova: “Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.” Jan 13,7.ZNP 263.6

Zamyslete se nad příběhem Josefa a Daniela. Hospodin nezabránil úkladům lidí, kteří se jim snažili uškodit. Způsobil však, že všechny tyto úskoky se obrátily k dobru jeho služebníků, kteří si ve zkouškách a bojích zachovali svou víru a věrnost.ZNP 263.7

Pokud budeme na světě, budeme se setkávat s nepřátelskými vlivy. Budeme vystavováni situacím, které podrobí naši povahu zkoušce. Křesťanské ctnosti se budou rozvíjet tehdy, obstojíme-li v těchto zkouškách. Přebývá-li v nás Kristus, budeme trpěliví, laskaví, shovívaví a radostní, a to i uprostřed hněvu a podráždění. Den za dnem a rok za rokem budeme vítězit nad sebou a boj se změní v ušlechtilé hrdinství. To je úkol, který nám byl svěřen. Nemůžeme ho však splnit bez Ježíšovy pomoci, bez pevného rozhodnutí, neochvějného úmyslu, stálé bdělosti a nepřetržité modlitby. Každý musí bojovat svůj osobní boj. Ani Bůh nemůže zušlechtit naše povahy a učinit naše životy užitečnými, nestaneme-li se jeho spolupracovníky. Ti, kdo v boji ochabují, ztrácejí sílu a radost z vítězství.ZNP 263.8

Nemusíme si pamatovat všechny zkoušky, těžkosti, neúspěchy a bolesti. Všechny jsou zapsány v Božích knihách a nebe se o ně postará. Zaměstnáváme-li se stále nepříjemnými věcmi, mizí nám z paměti mnoho věcí, o kterých je příjemné přemýšlet. Zapomínáme na Boží milost a laskavost, která nás stále obklopuje, a na lásku, nad kterou žasnou andělé a která se projevila v tom, že Bůh dal svého Syna, aby za nás zemřel. Máte-li jako Kristovi pracovníci pocit, že máte větší starosti a že podstupujete těžší zkoušky, než jaké jsou údělem druhých, pamatujte, že je pro vás připraven pokoj, jaký nepoznají ti, kdo se vyhýbají břemenům. V Kristově službě je útěcha a radost. Ať svět vidí, že život s Kristem neznamená nezdar.ZNP 263.9

Nemáte-li radostnou a veselou náladu, nemluvte o svých pocitech. Nevrhejte stín na život druhých. Chladné náboženství bez slunce nikdy nepřitáhne lidi ke Kristu. Naopak, zapudí je od něho do sítí, které satan rozprostírá pro zbloudilé. Nemyslete na své nesnáze. Myslete na sílu, kterou můžete získat v Kristově jménu. Uchopte se ve své obrazotvornosti neviditelných věcí. Upněte své myšlenky k důkazům velké lásky, kterou k vám má Bůh. Víra může obstát ve zkoušce, odolat pokušení a překonat zklamání. Ježíš žije jako náš obhájce. Všechno, co nám zajišťuje jeho přímluva, je naše.ZNP 264.1

Nemyslíte si, že Kristus si cení lidí, kteří žijí cele pro něho? Nemyslíte si, že navštěvuje ty, kdo se jako milovaný Jan ve vyhnanství octli pro něho v těžkostech a tvrdých zkouškách? Bůh nestrpí, aby jediný z jeho věrných pracovníků zůstal sám, bojoval proti velké přesile a prohrál. Uchovává jako vzácný klenot každého, jehož život je skryt s Kristem v něm. O každém takovém člověku říká: “Učiním tě pečetním prstenem, neboť jsem tě vyvolil.” Ageus 2,23.ZNP 264.2

Pak mluvte o zaslíbeních. Mluvte o tom, že Ježíš je ochoten dát požehnání. Nezapomíná na nás ani na okamžik. Spočíváme-li navzdory nepříznivým okolnostem s důvěrou v jeho lásce a žijeme-li v úzkém společenství s ním, pocit jeho přítomnosti v nás vyvolá hlubokou, tichou radost. Kristus o sobě řekl: “Sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.” Jan 8,28.29.ZNP 264.3

Otcova přítomnost obklopila Krista, takže ho nepotkalo nic, kromě toho, co nekonečná láska dopustila pro dobro světa. V tom byl jeho zdroj útěchy a v tom je útěcha i pro nás. Kdo má v sobě Kristova Ducha, přebývá v Kristu. Ať na něj přichází cokoli, přichází to od Spasitele, který ho obklopuje svou přítomností. Nic se ho nemůže dotknout bez Hospodinova dovolení. Všechna naše utrpení a starosti, všechna pokušení a zkoušky, všechny naše smutky a žaly, všechna naše pronásledování a strádání, zkrátka to všechno dohromady působí pro naše dobro. Pomocí všech těchto zkušeností a okolností Bůh pracuje v náš prospěch.ZNP 264.4

Cítíme-li, jak je k nám Bůh shovívavý, nebudeme soudit a obviňovat druhé. Když žil Kristus na zemi a jeho přátelé ho už znali, jak by asi byli překvapeni, kdyby od něj uslyšeli jediné slovo obvinění, kritiky nebo netrpělivosti. Nikdy nezapomínejme, že ti, kdo ho milují, ho mají představovat svou povahou.ZNP 264.5

“Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.” Římanům 12,10. “Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.” 1. Petrův 3,9.ZNP 264.6

Úcta k lidem, kteří nesou odpovědnost

Zdvořilost