50. kapitola — Ezdráš, kněz a písař

Asi sedmdesát let po návratu první skupiny vyhnanců, které přivedl Zorobábel a Jozue, dosedl na trůn Médo-Perské říše Artaxerxes Longimanus. Jméno tohoto krále je spojeno se svatými dějinami řadou podivných opatření. Za vlády tohoto panovníka žili a působili Ezdráš a Nehemiáš. Tento král vydal v roce 457 př. Kr. třetí a poslední nařízení o znovuvybudování Jeruzaléma. Za jeho vlády se vrátila skupina Židů pod Ezdrášovým vedením, Nehemiáš a jeho druzi dostavěli zdi Jeruzaléma, byly obnoveny služby v chrámě a také Ezdráš a Nehemiáš provedli velké náboženské reformy. Za svého dlouholetého panování projevil král často přízeň lidu Božímu a ve svých důvěrných a milovaných židovských přátelích, Ezdrášovi a Nehemiášovi, viděl muže ustanovené Bohem, vyvolené pro zvláštní dílo.PK 399.1

Zážitek, který měl Ezdráš v době, kdy žil mezi Židy pozůstalými v Babylóně, byl tak neobvyklý, že upoutal pozornost krále Artaxerxe, s nímž Ezdráš svobodně rozmlouval o moci Boha nebeského a o božském úmyslu usadit znovu Židy v Jeruzalémě.PK 399.2

Ezdráš byl potomkem synů Áronových a dostalo se mu kněžské výchovy; kromě toho se seznámil se spisy kouzelníků, hvězdářů a mudrců Médo-Perské říše. S tím, čeho dosáhl v duchovní oblasti, však nebyl spokojen. Toužil být v naprostém souladu s Bohem. Toužil po moudrosti, aby mohl konat vůli Boží. A tak “uložil v srdci svém, aby zpytoval zákon Hospodinův a plnil jej” Ezdráš 7,10. To ho přivedlo k tomu, aby se pilně věnoval studiu dějin lidu Božího, jak byly zaznamenány v knihách proroků a králů. Pátral v historických a básnických knihách Písma, aby poznal, proč Hospodin dopustil, aby byl Jeruzalém rozbořen a lid Boží odveden do zajetí do pohanské země.PK 399.3

Zvláštní pozornost věnoval Ezdráš tomu, co Izrael prožil od chvíle, kdy Abrahámovi bylo dáno zaslíbení. Zkoumal poučení, jež byla dána s hory Sinaj a za dlouhé období putování po poušti. Byl v srdci dojat, když poznával více a více o tom, jak Bůh jednal se svými dítkami, a když pochopil svatost zákona daného se Sinaje. Prodělal nové, dokonalé obrácení a rozhodl se, že prozkoumá záznamy ze svatých dějin, aby mohl jejich znalost použít k blahu a osvícení svého národa.PK 399.4

Ezdráš se snažil připravit se niterně pro dílo, o němž věděl, že ho čeká. Opravdově hledal Boha, aby mohl být moudrým učitelem Izraele. Když se naučil podřizovat svou mysl a vůli Božskému vedení, vnesl do svého života zásady pravého posvěcení, které měly v pozdějších letech přetvářející vliv nejen na mládež, která u něho hledala poučení, nýbrž na všechny, kteří s ním přišli do styku.PK 400.1

Bůh vyvolil Ezdráše, aby se stal nástrojem pro blaho Izraele, aby tím mohl vrátit kněžskému stavu čest a slávu, jež z valné části pozbyl v době zajetí. Z Ezdráše se stal muž neobyčejně vzdělaný, “člověk zběhlý v zákoně Mojžíšově” Ezdráš 7,6. Tyto schopnosti z něho učinily význačného muže v Médo-Perském království.PK 400.2

Ezdráš se stal mluvčím Božím. Učil všechny kolem sebe zásadám, jež vládnou nebesy. Pokud jsem žil, ať už to bylo u dvora krále Médo-Perské říše, nebo v Jeruzalémě, bylo pak jeho hlavním dílem povolání učitele. Když sděloval druhým pravdy, jež poznal, jeho horlivost k práci rostla. Stal se mužem zbožným a snaživým. Byl světu svědkem Hospodinovým o síle biblické pravdy, která zušlechťuje každodenní život.PK 400.3

Ezdrášovo úsilí probudit zájem o hloubání v Písmech bylo provázeno jeho přičinlivým celoživotním úsilím o zachování a rozmnožení Písem svatých. Shromáždil všechny opisy zákona, které jen mohl najít, a dal je přepsat a rozšířit. Ryzí slovo, takto rozmnožené a vložené do rukou mnoha lidí, šířilo vědomosti neocenitelné hodnoty.PK 400.4

Víra, že Bůh vykoná mocné dílo pro svůj lid, vedla Ezdráše k tomu, že řekl Artaxerxovi o své touze vrátit se do Jeruzeléma, aby tam oživil zájem o zkoumání slova Božího a aby pomohl svým bratřím při znovuvýstavbě Svatého města. Když Ezdráš prohlásil, že plně věří v Boha Izraele jako v toho, jenž může dobře ochránit svůj lid a bohatě se o něj postarat, učinilo to na krále hluboký dojem. Pochopil, že Izraelští se vracejí do Jeruzaléma, aby mohli sloužit Hospodinu. Králova důvěra v Ezdrášovu poctivost byla tak velká, že mu prokázal laskavost, vyhověl jeho žádosti a uštědřil mu bohaté dary pro chrámovou službu. Učinil ho zvláštním vyslancem Médo-Perského království a vybavil ho rozsáhlou pravomocí, aby uskutečnil záměry, jež choval v srdci.PK 400.5

Nařízení Artaxerxa Longimana o obnovení a výstavbě Jeruzaléma, třetí to nařízení vydané po skončení sedmdesátiletého vyhnanství, je pozoruhodné tím, jak se vyslovuje o Bohu nebeském, jak uznává Ezdrášovy znalosti a jak štědře se stará o dary pro ostatek lidu Božího. Artaxerxes mluví o Ezdrášovi jako o “knězi umělém v zákoně, zběhlém v těch věcech, kteréž přikázal Hospodin, a v ustanoveních jeho v Izraeli,” jako o “knězi umělém v zákoně Boha nebeského”. Král se svými rádci ochotně obětoval “Bohu Izraelskému, jehož příbytek jest v Jeruzalémě,” nadto zařídil, aby mnohé velké náklady byly hrazeny “z komory královské”. Ezdráš 7,11.12.15.20.PK 401.1

“Jsi od krále a sedmi rad jeho poslán” pravil Artaxerxes Ezdrášovi, “abys dohlédal k Judstvu a k Jeruzalému podlé zákona Boha svého, kterýž máš v ruce své.” Dále pak nařídil: “Což by koli bylo z rozkazu Boha nebeského, nechť rychle spraví k domu Boha nebeského. Nebo proč má býti prchlivost jeho proti království královu i synům jeho?” Ezdráš 7,14.23.PK 401.2

Když vydal Izraelským povolení k návratu, učinil Artaxerxes také opatření, aby byly obnoveny staré výsady příslušníků kněžského stavu. “Oznamujeme vám,” pravil, “aby na žádného z kněží a Levitů, zpěváků, vrátných, Netinejských a služebníků v domě Boha toho, platu, cla a úroku žádný úředník nevzkládal.” Zařídil také, aby byli ustanoveni správní úředníci, kteří by vládli lidu spravedlivě podle židovského zákoníku. “Ty Ezdráši, podlé moudrosti Boha svého, kterouž jsi obdařen,” přikázal, “nařídíš soudce a rádce, kteříž by soudili všecken lid, jenž jest za řekou, ze všech, kteříž povědomi jsou zákona Boha tvého. A kdo by neuměl, budete učiti. Kdož by pak koli neplnil zákona Boha tvého a zákona králova, ať se ihned soud vynese o něm, buď k smrti, buďto k vypovědění jeho, neb aby na statku pokutován byl, aneb vězením trestán.” Ezdráš 7,24-26.PK 401.3

Tak s “pomocí Boha svého” přesvědčil Ezdráš krále, aby se dobře postaral o návrat všeho lidu Izraele a kněží a Levitů v Médo-Perské říši, kteří se rozhodli “dobrovolně jíti…do Jeruzaléma” Ezdráš 7,9.13. Tím se rozptýleným dítkám Izraele dostalo znovu příležitosti vrátit se do země, s jejímž vlastnictvím byla spjata zaslíbení daná domu Izraelskému. Toto nařízení způsobilo velkou radost těm, kdož spolu s Ezdrášem zpytovali, jaké má Bůh úmysly se svým lidem. “Požehnaný Hospodin Bůh otců našich,” volal Ezdráš, “kterýž dal to v srdce královo, aby zvelebil dům Hospodinův, kterýž jest v Jeruzalémě, a naklonil ke mně milosrdenstvím krále i rad jeho, i všech mocných knížat královských.” Ezdráš 7,27.28.PK 402.1

V tom, že Artaxerxes vydal toto nařízení, projevila se prozřetelnost Boží. Někteří ji v tom poznali a rádi využili příležitosti k návratu za podmínek tak výhodných. Bylo určeno shromaždiště, a ve stanovenou dobu se na něm sešli ti, kteří se chtěli vydat na dlouhou cestu do Jeruzaléma. “Shromáždil jsem je pak u potoka, kterýž vpadá do Ahavy,” praví Ezdráš, “a leželi jsme tu tři dni.” Ezdráš 8,15.PK 402.2

Ezdráš očekával, že se do Jeruzaléma bude vracet velké množství lidí, avšak počet těch, kteří uposlechli výzvy, byl překvapivě malý. Mozí z těch, kdož nabyli domů a pozemků, nechtěli obětovat svůj majetek. Zvykli si na pohodlí a přepych, byli zcela spokojeni a raději zůstali. Jejich příklad strhl další, kteří by jinak sdíleli podíl těch, kdož se řídili vírou.PK 402.3

Když Ezdráš přehlížel shromážděný hlouček, byl překvapen, že v něm nenachází ani jediného ze synů Lévi. Kde zůstali příslušníci kmene, který byl oddělen pro svatou službu v chrámě? Na výzvu: “Kdo je na straně Páně?” měli být Levité první, kdo odpoví. V zajetí a také později, těšili se mnohým výsadám. Mohli naprosto svobodně sloužit duchovním potřebám svých bratří ve vyhnanství. Byly vystavěny synagógy, v nichž kněží sloužili Bohu a učili lid. Zachovávání soboty a vykonávání svatých obřadů spjatých s židovskou vírou bylo dovoleno.PK 402.4

V letech, jež následovala po skončení zajetí, se však poměry změnily a vůdcové Izraele přijali mnoho nových povinností. Chrám v Jeruzalémě byl znovu vystavěn a zasvěcen a k vykonávání služeb v chrámě bylo zapotřebí více kněží. Pociťoval se naléhavý nedostatek mužů Božích, kteří by působili jako učitelé lidu. Kromě toho hrozilo Židům, kteří zůstali v Babylóně, nebezpečí, že bude omezena jejich náboženská svoboda. Skrze proroka Zachariáše, jakož i tím, co sami nedávno prožili v obtížných dobách královny Ester a Mardochea, byli Židé v Médo-Perské říši upozorněni, že by se měli vrátit do své vlastní země. Nastala doba, kdy bylo pro ně nebezpečné žít uprostřed pohanských vlivů. Pro tyto změněné poměry měli kněží v Babylóně vidět ve vydaném nařízení zvlášní pokyn, aby se vrátili do Jeruzaléma.PK 402.5

Král a jeho knížata učinili více, než jen aby jim povolili návrat. Poskytli jim k tomu ještě hojnost prostředků. Kde však byli mužové, ochotní k návratu? Synové Léví selhali ve chvíli, kdy jejich rozhodnutí doprovodit své bratří by zapůsobilo na druhé, aby následovali jejich příkladu. Jejich zvláštní lhostejnost je smutným dokladem toho, jak se Izraelští v Babylóně stavěli k záměru, který měl Bůh se svým lidem.PK 403.1

Ještě jednou vyzval Ezdráš Levity, když jim poslal naléhavé pozvání, aby se připojili k hloučku navrátilců. Aby zdůraznil, jak je důležité jednat rychle, poslal se svou písemnou výzvou některé ze svých “přednějších” a “muže učené” Ezdráš 7,28; 8,16.PK 403.2

Ezdráš zůstal u navrátilců a pověření poslové zatím vyřizovali jeho prosbu, “aby přivedli služebníky domu Boha našeho” Ezdráš 8,17. Výzva měla účinek; někteří z těch, kteří dosud váhali, se nakonec rozhodli, že se vrátí. Celkem bylo přivedeno do tábora asi čtyřicet kněží a dvě stě dvacet Netimejských — mužů, na něž se Ezdráš mohl spolehnout jako na moudré služebníky, dobré učitele a pomocníky.PK 403.3

Nyní byli všichni připraveni vyrazit. Před nimi byla cesta, která potrvá několik měsíců. Mužové brali s sebou své ženy a děti a svůj majetek a kromě toho i drahocenné věci určené pro chrám a bohoslužby. Ezdráš si byl vědom toho, že cestou na ně budou číhat nepřátelé, připravení oloupit a zahubit jeho a jeho družinu; přesto nepožádal krále o ozbrojené síly na svou ochranu. “Styděl jsem se,” podává vysvětlení, “žádati od krále vojska a jízdných, aby nás bránili před nepřáteli na cestě; neboť jsme byli pravili králi, řkouce: Ruka Boha našeho jest nade všemi, kteříž ho hledají upřímně, ale moc a prchlivost jeho proti všechněm, kteříž ho opouštějí.” Ezdráš 8,22.PK 403.4

Ezdráš a jeho druhové v tom viděli příležitost k zvelebení jména Božího před pohany. Víra v moc živého Boha bude posílena, když Izraelští sami nyní projeví naprostou víru ve svého božského Vůdce. Proto se rozhodli, že se plně spolehnou na Boha. Nebudou žádat o vojenskou ochranu. Nebudou dávat pohanům záminku, aby mohli přičítat síle člověka slávu, jež patří jedině Bohu. Nesměli připustit, aby v myslích jejich pohanských přátel vyvstala jediná pochybnost o tom, že jako lid Boží spoléhají upřímně na Boha. Síly lze nabýt nikoli bohatstvím, nikoli mocí a vlivem modloslužebníků, nýbrž přízní Boží. Toliko zachováváním zákona Hospodinova a jeho poslušností mohou být ochráněni.PK 404.1

Tato znalost podmínek, za nichž se mohou nadále těšit požehnáním z ruky Boží, dodala větší slavnost bohoslužbě, kterou před jejich odchodem konal Ezdráš se svým hloučkem věrných duší. “Vyhlásil jsem tu půst u řeky Ahava,” praví Ezdráš o svém zážitku, “abychom se ponižovali před Bohem svým, a hledali od něho cesty přímé sobě a dítkám svým, i všemu jmění našemu.” “A když jsme se postili a hledali v tom Boha svého, tedy vyslyšel nás.” Ezdráš 8,21.23.PK 404.2

Mít požehnání Boží však neznamená, že není třeba dbát opatrnosti a být prozíravý. Jako zvláštní opatření k ochraně drahocenností Ezdráš “oddělil přednější kněží dvanácte” - muže, kteří osvědčili svou věrnost a oddanost — “a odvážil jim stříbro a zlato, a to nádobí, oběť domu Boha našeho, kterouž obětovali král i rádci jeho, i knížata jeho a všecken lid Izraelský, což se ho našlo.” Tito mužové byli slavnostně pověřeni, aby bedlivě střežili poklady, jež byly svěřeny jejich péči. “Vy jste posvěceni Hospodinu,” prohlásil Ezdráš, “i tyto nádoby posvěceny jsou, a to stříbro i zlato jsou oběť dobrovolná Hospodinu Bohu otců vašich. Pilní toho buďte a ostříhejte, až to i odvážíte před kněžími, přednějšími a Levity, i předními z čeledí otcovských z Izraele v Jeruzalémě, v pokojích domu Hospodinova.” Ezdráš 8,24.25.28.29.PK 404.3

Péče, jakou projevoval Ezdráš při přepravě a ochraně pokladu Hospodinova, nám poskytuje poučení, hodné zamyšlení. Jen ti, jejichž důvěryhodnost byla prověřena, byli vybráni a dostalo se jim poučení, jaká odpovědnost na nich spočívá. Tím, že stanovil věrné služebníky za správce statků Hospodinových, dokázal Ezdráš, že poznal, jak je nutný a důležitý pořádek a řád v díle Božím.PK 404.4

V těch několika dnech, které Izraelští strávili přípravami na břehu řeky, byla vykonána všechna opatření pro dlouhou cestu. “Hnuli jsme se,” píše Ezdráš, “od řeky Ahava dvanáctého dne měsíce prvního, abychom se brali do Jeruzaléma, a ruka Boha našeho byla s námi, a vytrhla nás z ruky nepřátel a úkladníků na cestě.” Ezdráš 8,31. Asi čtyři měsíce trvala celá cesta, protože množství, které provázelo Ezdráše, celkem několik tisíc lidí, mezi nimi ženy a děti, mohlo postupovat jen pomalu vpřed. Všichni však došli bezpečně. Jejich nepřátelé byli zadrženi, aby jim nemohli uškodit. Jejich cesta skončila se zdrarem a prvního dne pátého měsíce v sedmém roce panování Artaxerxova došli do Jeruzaléma.PK 405.1