57. kapitola — Náprava

Slavnostně a veřejně se lid Judy zavázal, že bude poslušen zákona Božího. Když však vliv Ezdráše a Nehemiáše přestal na nějakou dobu působit, vyskytli se mnozí, kteří se odklonili od Hospodina. Nehemiáš se vrátil do Persie. Za jeho nepřítomnosti vplížilo se do Jeruzaléma zlo, které hrozilo, že zkazí celý národ. Modloslužebníci se usadili v celém městě a svou přítomností poskvrňovali i samy prostory chrámu. Mezi veleknězem Eliasibem a Tobiášem Ammonitským, rozhořčeným nepřítelem Izraele, vzniklo vzájemnými sňatky přátelství. Důsledkem tohoto neposvěceného spojenectví bylo, že Eliasib dovolil Tobiášovi, aby používal jednu místnost spojenou s chrámem, která do té doby byla používána jako skladiště, v němž se ukládaly desátky a dary lidu.PK 438.1

Protože se Ammonitští a Moábští dopustili krutosti a zrady na Izraeli, prohlásil Bůh skrze Mojžíše, že mají být navždy vyloučeni ze shromáždění lidu Božího (viz 5. Mojžíšova 23,3-6. Navzdory tomuto příkazu dal velekněz vyklidit dary a oběti uskladněné v místnosti domu Božího, aby uvolnil místnost pro tohoto představitele zavrženého plemene. Většího pohrdání se nemohlo Bohu dostat, než když byla projevena taková přízeň tomuto nepříteli Boha a pravdy Boží.PK 438.2

Když se vrátil z Persie, dozvěděl se Nehemiáš o tomto opovážlivém znesvěcení a okamžitě učinil opatření, aby byl vetřelec vypuzen. “Což mi se velmi nelíbilo,” praví; “protož vyházel jsem všecko nádobí domu Tobiášova ven z toho pokoje. A rozkázal jsem očistiti ty pokoje. I vnesl jsem tam zase nádoby domu Božího, dary a kadidlo.” Nehemjáš 13,8.9.PK 438.3

Byl nejen znesvěcován chrám, ale také dary byly zneužívány. To odrazovalo lidi, aby dávali štědré dary. Lidé ztráceli svou horlivost a zápal, nechtěli platit své desátky. Do pokladnice domu Hospodinova přicházely jen skrovné dary; mnozí zpěváci a další zaměstnaní při službě v chrámu opustili dílo Boží a odešli pracovat jinam, protože nedostávali dostatečnou podporu.PK 438.4

Nehemiáš prosadil, aby nešvar byl napraven. Svolal všechny, kteří opustili službu v domě Hospodinově a “postavil je na místě jejich.” To vrátilo lidem důvěru a všechen Juda přinesl “desátky obilí, moštu a oleje nového.” Muže, kteří “za věrné jmíni byli,” ustanovil za “úředníky nad sklady,” kteří “měli rozdělovati bratřím svým” Nehemjáš 13,11-13.PK 439.1

Dalším důsledkem směšování s modloslužebníky bylo zanedbávání soboty, znamení, jímž se Izraelští odlišovali od všech ostatních národů jako vynavači pravého Boha. Nehemiáš zjistil, že pohanští obchodníci a kupci z okolní krajiny, přicházející do Jeruzaléma, svedli mnohé z Izraelských k tomu, aby obchodovali v sobotu. Byli někteří, kteří se nedali přesvědčit, aby obětovali své zásady, avšak ostatní zásadu přestupovali a pomáhali pohanům překonávat úzkostlivost svědomitějších. Mnozí se odvážili přestupovat sobotu veřejně. “V těch dnech,” píše Nehemiáš, “viděl jsem v Judstvu, ani tlačí presem v sobotu, a přinášejí snopy, kteréž nakládali na osly, též víno, hrozny, fíky i všeliká břemena, a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma…Tyrští také, kteříž bydlili v něm, nosili ryby i všelijaké koupě, a prodávali v sobotu synům Juda.” Nehemjáš 13,15.16.PK 439.2

Tomuto stavu věcí by se bylo dalo zabránit, kdyby byli vládci použili své moci; ale uspokojení vlastních zájmů je vedlo k tomu, že vyhovovali bezbožníkům. Nehemiáš je nebojácně pokáral za to, že zanedbávají povinnost. “Jaká jest to nepravost, kterouž činíte, poškvrňujíce dne sobotního?” vytýkal jim přísně. “Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na Izraele, poškvrňujíce soboty.” Pak přikázal, až budou “v stínu brány Jeruzalémské před sobotou, rozkázal jsem zavříti brány, a rozkázal jsem, aby jich neotvírali až po sobotě. K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně, aby náklad nebyl vezen do města v sobotu.” Nehemjáš 13,17-19.PK 439.3

Nemíníce se vzdát svého obchodování, “zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodejných vně Jeruzaléma jednou i podruhé” v naději, že se jim naskytne příležitost k obchodování buď s obyvateli města, nebo s venkovany. Nehemiáš je upozornil, že budou potrestáni, budou-li v obchodech pokračovat. “Proč zůstáváte přes noc naproti zdi?” zeptal se jich. “Učiníte-li to více, vztáhnu ruku na vás. Od té chvíle nepřicházeli v sobotu.” Nehemjáš 13,20.21. Nařídil také Levitům, aby střežili brány, neboť věděl, že vzbuzují větší úctu než prostý lid a že se dá očekávat, že pro své těsné spojení se službou Boží budou horlivější ve vynucování poslušnosti zákona Božího.PK 439.4

A pak obrátil Nehemiáš svou pozornost k nebezpečí, jež znovu hrozilo Izraeli ze sňatků a ze spojení s modloslužebníky. “V těch dnech,” píše, “spatřil jsem také Židy, kteříž byli pojali ženy Azotské, Ammonitské a Moábské, an synové jejich mluvili od polu Azotsky, a neuměli mluviti Židovsky, ale podlé jazyku každého toho lidu.” Nehemjáš 13,23.24.PK 440.1

Tato nezákonná spojení způsobila v Izraeli velké nepořádky, neboť mezi těmi, kteří uzavřeli taková spojení, byli i muži zastávající vysoká postavení a také vládci, k nimž lid právem vzhlížel o radu a hledal v nich správný příklad. Nehemiáš předvídal, jaká zkáza by postihla národ, kdyby se tomuto zlu neučinila přítrž, a proto se vší rozhodností vystoupil proti těm, co páší zlořády. Poukázal na příklad Šalomouna a připomněl jim, že mezi všemi národy nebylo krále, jako byl on, jemuž Bůh dal tak velkou moudrost; modlářské ženy však odvrátil jeho srdce od Boha a jeho příklad pak zhoubně zapůsobil na Izrael. “A vám zdali povolíme,” ptal se Nehmiáš přísně, “abyste se dopouštěli všeho tohoto zlého velikého?” Nebudete “dávati dcery své synům jejich, aneb bráti dcery jejich synům svým neb sobě.” Nehemjáš 13,27.25.PK 440.2

Když před ně předestřel Boží příkazy a hrozby, i strašné soudy, které přišly na Izrael v minulosti právě za tento hřích, probudilo se v nich svědomí a začala náprava, která odvrátila hrozící hněv Boží a přivodila libost a požehnání Boží.PK 440.3

Někteří z těch, kteří zastávali svaté povolání, se přimlouvali za své pohanské ženy a prohlašovali, že se od nich nemohou odloučit. Nebyly však činěny rozdíly, nebyl brán ohled na hodnost ani postavení. Kdo z kněží nebo vládců odmítl přerušit své spojení s modloslužebníky, byl okamžitě vyloučen ze služby Hospodinovy. Vnuk velekněze, který se oženil s dcerou proslulého Sanballata, byl netoliko zbaven svého úřadu, ale také hned vypuzen z Izraele. “Buď pamětliv na to, Bože můj” prosil Nehemiáš, “proti těm, kteříž poskvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levitské.” Nehemjáš 13,29.PK 440.4

Kolik úzkosti duše stála tato nutná přísnost věrného služebníka Božího, ukáže jen soud. S protivnými živly byl veden ustavičný boj a jen postem, pokorou a modlitbou bylo dosahováno pokroku.PK 441.1

Mnozí z těch, kteří uzavřeli manželství s modloslužebníky, se rozhodli, že odejdou do vyhnanství, a spolu s těmi, kteří byli vypuzeni z Izraele, se připojili k Samaritánům. Někteří z těch, kteří dříve zaujímali vysoká místa v díle Božím, šli svou cestou a po nějakém čase spojili s nimi svůj osud. Aby posílili toto spojenectví, Samaritáni přislíbili, že přijmou židovskou víru a židovské zvyky. Tito odpadlíci, rozhodnuti předčit své bývalé bratří, postavili chrám na hoře Garizim jako výraz vzdoru proti domu Božímu v Jeruzalémě. Jejich náboženství bylo dále směsí židovství a pohanství a jejich tvrzení, že jsou lidem Božím, bylo zdrojem rozkolu, řevnivosti a nepřátelství mezi dvěma národy z pokolení do pokolení.PK 441.2

Má-li dnes postupovat dílo nápravy vpřed, je k tomu zapotřebí mužů, jako byl Ezdráš a Nehemiáš, kteří neomlouvají ani nepromíjejí hřích, ani se nebojí hájit čest Boží. Ti, na nichž spočívá břímě tohoto díla, nezůstanou klidní, když se děje křivda, ani nezakryjí zlo pláštěm falešné lásky. Budou pamatovat na to, že Bůh nečiní rozdílu mezi lidmi a že přísnost k nemnohým se může ukázat dobrem pro mnoho. Budou také pamatovat na to, že v tom, jenž kárá zlo, se projevuje duch Kristův.PK 441.3

Při svém působení se Ezdráš a Nehemiáš pokořovali před Bohem, vyznávali své hříchy a hříchy svého národa a prosili o odpuštění, jako by sami byli přestupníky. Pracovali trpělivě, modlili se a trpěli. To, co jim nejvíce ztěžovalo práci, nebylo otevřené nepřátelství pohanů, nýbrž tajný odpor těch, kteří se vydávali za přátele a propůjčovali svůj vliv službě zlu, čímž zdesateronásobovali břímě služebníků Božích. Tito zrádci poskytovali nepřátelům Hospodinovým látku, kterou pak tito používali v boji proti lidu Božímu. Jejich zlé vlastnosti a vzpurná vůle se stále stavěly proti jasným požadavkům Božím.PK 441.4

Úspěch, který provázel Nehemiášovo úsilí, ukazuje, čeho může dosáhnout modlitba, víra a moudré, rozhodné jednání. Nehemiáš nebyl knězem, nebyl prorokem, neusiloval o vysoké postavení a titul. Byl reformátorem, který vyšel v pravý čas. Jeho cílem bylo uvést lid v soulad s Bohem. Prodchnut tímto velkým záměrem vynaložil všechnu sílu své bytosti, aby jej uskutečnil. Jeho počínání se vyznačovalo vysokou, nezlomnou poctivostí. Když narazil na zlo a protivenství dobru, zaujal tak rozhodný postoj, že tím povzbudil lid, že začal pracovat s novou horlivostí a odvahou. Lidé nemohli nevidět jeho věrnost, jeho lásku k vlasti a jeho hlubokou lásku k Bohu, a přesvědčivše se, byli ochotni následovat ho tam, kam je vedl.PK 442.1

Píle a horlivost při plnění povinností Bohem určených je důležitou součástí pravého náboženství. Lidé by se měli chápat příležitostí jako nástrojů Božích, jimiž plní vůli Boží. Rychlé a rozhodné jednání v pravý okamžik přináší slavná vítězství, kdežto odkládání a zanedbávání končí nezdarem a zneuctěním Boha. Když vůdcové v díle pravdy neprojevují horlivost, když jsou neteční a nepracují cílevědomě a účelně, bude i církev lehkomyslná, netečná, povrchní; budou-li však plni svatého úsilí sloužit Bohu a jen jemu, bude i lid jednotný, plný naděje a horlivosti.PK 442.2

Slovo Boží líčí mnoho ostrých a vyhraněných protiv. Klade vedle sebe hřích a svatost, abychom posoudili a mohli se pak vystříhat jednoho a přijmout druhé. Na stránkách, na nichž se líčí nenávist, faleš a zrada Sanballata a Tobiáše, se také líčí ušlechtilost, oddanost a sebeobětavost Ezdráše a Nehemiáše. Je na nás, abychom si zvolili, podle kterého příkladu budeme žít. Strašné následky přestupování přikázání jsou líčeny jako protiklad požehnání, jež plynou z poslušnosti. My sami se musíme rozhodnout, chceme-li trpět následky hříchů nebo se těšit z požehnání.PK 442.3

Dílo obovy a nápravy, které vykonali pod vedením Zorobábela, Ezdráše a Nehemiáše vyhnanci vrátivší se do Izraele, je obrazem díla duchovní obnovy, jež má být vykonáno v posledních dnech dějin této země. Zbytek Izraele byl tehdy slabý národ vydaný na pospas řádění svých nepřátel; skrze něj však Bůh chtěl zachovat na zemi známost o sobě a o svém zákoně. Izraelští byli strážci pravé víry a udržovateli svatých proroctví. Mnoho různého prožili, když znovu stavěli chrám a zdi Jeruzaléma; odpor, který museli překonávat, byl silný. Těžké bylo břímě, které nesli vůdcové řídící toto dílo; avšak tito mužové postupovali vpřed v neochvějné víře, v pokoře ducha a v pevném spolehnutí na Boha, věříce, že Bůh způsobí, že jeho pravda zvítězí. Jako král Ezechiáš, tak i Nehemiáš “se přidržel Hospodina, aniž se uchýlil od něho, a ostříhal přikázání jeho…A byl Hospodin s ním.” 2. Královská 18,6.7.PK 442.4

Duchovní obnova, jejíž je dílo vykonané za dnů Nehemiášových symbolem, je vylíčena slovy Izaiášovými. “Vzdělají pustiny starodávné, pouště staré spraví, a obnoví města zpuštěná, pustá po mnohé národy.” “Vzdělají od tebe zplození pustiny starodávné; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení.” Izajáš 61,4; 58,12.PK 443.1

Prorok zde vykládá o lidu, který v čase všeobecného odpadnutí od víry a spravedlnosti usiluje o obnovu zásad, jež jsou základem království Božího. Jsou oprávci trhlin, které bly učiněny v zákoně Božím, jenž je zdí, kterou Bůh obehnal své vyvolené k jejich ochraně, a poslušnost jeho ustanovení spravedlnosti, pravdy a čistoty je jejich věčnou ochranou.PK 443.2

Slovy, jejichž smysl je jednoznačný, poukazuje prorok na zvláštní dílo tohoto zbytku lidí, kteří stavějí zeď. “Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova, tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila.” Izajáš 58,13.14.PK 443.3

V době konce bude obnoveno každé božské ustanovení. Trhlina v zákoně, kterou učinil člověk, když změnil sobotu, bude opravena. Zbytek lidu Božího, který vystupuje před světem jako vykonavatel nápravy, ukáže, že zákon Boží je základem vší trvalé nápravy a že sobota čtvrtého přikázání je památkou na stvoření a stálou připomínkou moci Boží. Jasně a zřetelně ukáží, že je nutno zachovávat poslušnost všech přikázání Desatera. Puzení láskou Kristovou spolupracují s Kristem na vzdělání pustin. Jsou “vzdělavateli zbořeniny, napravovateli stezek k bydlení”. (Viz Izajáš 58,12.)PK 443.4