13. kapitola — “Co tu děláš?”

Eliášovo útočiště na hoře Oréb, skryté před lidmi, bylo známo Bohu; a znavený a malomyslný prorok nebyl ponechán, aby sám bojoval s mocnostmi temna, jež na něho doléhaly. U vchodu do jeskyně, v níž našel prorok úkryt, potkal se Bůh s Eliášem skrze mocného anděla, jehož poslal, aby se ho zeptal na jeho potřeby a vysvětlil mu božský úmysl s Izraelem.PK 109.1

Dokud se Eliáš nenaučí plně spoléhat na Boha, nebude moci dokonat své dílo pro ty, kdož byli svedeni k uctívání Bála. Příkladné vítězství na hoře Karmel otevřelo cestu k dalším, ještě větším vítězstvím; od těchto podivuhodných příležitostí, jež se před ním otevíraly, byl však Eliáš zahnán výhružkami Jezábel. Muž Boží bude muset pochopit rozdíl mezi postavením, v jakém se nyní octl, a postavením, jež Bůh chtěl, aby zaujal.PK 109.2

Bůh položil svému zkoušenému služebníku otázku: “Co tu děláš, Eliáši?” 1. Královská 19,9. Poslal jsem tě k potoku Karit a potom k vdově ze Sarepty. Přikázal jsem ti vrátit se k Izraeli a postavit se před modlářské kněze na hoře Karmel, dal jsem ti sílu, abys vedl králův vůz k branám Jezreel. Kdo ti však přikázal, abys tak spěšně prchl na poušť? Co děláš tady?PK 109.3

V hořkosti duše Eliáš hořekoval: “Velice jsem horlil pro Hospodina Boha zástupů; nebo opustili smlouvu tvou synové Izraelští, oltáře tvé zbořili a proroky tvé zmordovali mečem. I zůstal jsem já sám, teď pak hledají života mého, aby mi jej odjali.” 1. Královská 19,10.PK 109.4

Anděl vyzval proroka, aby vyšel z jeskyně, a přikázal mu, aby vystoupil na horu před Pána a vyslechl jeho slova: “A aj, Hospodin šel tudy, a vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tím pak větrem země třesení, ale nebyl v tom třesení Hospodin. A za třesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a temný. Což když uslyšel Eliáš, zavinul tvář svou pláštěm svým, a vyšed, stál u dveří jeskyně.” 1. Královská 19,11-13.PK 109.5

Bohu se zlíbilo zjeviti se svému služebníku ne mocným projevem božské síly, nýbrž jako “hlas tichý a temný”. Bůh chtěl Eliášovi vštípit, že ne vždy je nejúspěšnějším dílem uskutečňujícím záměry Boží takové dílo, jež je provázeno největšími výjevy. Když Eliáš očekával zjevení Páně, přihnala se bouře, blesky šlehaly a objevil se stravující oheň; v tom všem však Bůh nebyl. Pak se ozval tichý a temný hlas a prorok zahalil svou tvář před přítomností Pána. Jeho neklid byl utišen, jeho duch zjihl a poddal se. Nyní věděl, že tichá víra a pevné opření o Boha mu dá vždy nalézt pomoc v čase nouze.PK 110.1

Není to vždycky nejvýmluvnější výklad pravdy Boží, který dokáže přesvědčit a obrátit duše. Ne výmluvností nebo rozumnými úvahami se získávají lidská srdce, nýbrž sladkým vlivem Ducha svatého, který působí tiše, přesto však jistě mění a rozvíjí povahu. Je to tichý a jemný hlas Ducha Božího, který má moc změnit srdce.PK 110.2

“Co tu děláš, Eliáši?” zeptal se hlas a prorok znovu odpověděl: “Náramně horlil jsem pro Hospodina Boha zástupů; nebo opustili smlouvu tvou synové Izraelští, oltáře tvé zbořili, a proroky tvé pomordovali mečem. I zůstal jsem já sám, teď pak hledají života mého, aby mi jej odjali.” 1. Královská 19,14.PK 110.3

Pán odpověděl Eliášovi, že přestupníci v Izraeli nezůstanou nepotrestáni. Budou zvlášť vyvoleni mnužové, kteří provedou božský úmysl a potrestají modlářské království. Bude to vážné a důležité dílo a každému bude dána možnost, aby se postavil na stranu pravého Boha. Eliáš se měl navrátit k Izraeli a s ostatními nést břímě spojené s prováděním nápravy.PK 110.4

“Jdi,” přikázal Pán Eliášovi, “navrať se cestou svou k Damašské poušti, kamž přijda, pomažeš Hazaele za krále nad Sýrií. Jéhu také syna Namsi pomažeš za krále nad Izraelem, a Elizea sana Safatova z Abelmehula pomažeš za proroka místo sebe. I stane se, že toho, kdož by ušel meče Hazaelova, zamorduje Jéhu, a toho, kdož by ušel meče Jéhu, zamorduje Elizeus.” 1. Královská 19,15-17.PK 110.5

Eliáš si myslil, že pozůstal sám v Izraeli jediným ctitelem pravého Boha. Však ten, jenž dovede číst v srdci každého člověka, zjevil prorokovi, že jsou mnozí další, kteří i po dlouhých letech odpadnutí mu zůstali věrni. “Zachoval jsem,” pravil Bůh “sedm tisíců v Izraeli, jichžto všech kolena neskláněla se Bálovi, a jichžto všech ústa nelíbala ho.” 1. Královská 19,18.PK 110.6

Z toho, co prožil Eliáš v oněch dobách sklíčenosti a zdánlivé porážky, je možno čerpat mnohá poučení, poučení neocenitelná pro služebníky Boží v dnešní době, jež se vyznačuje všeobecným odklonem od spravedlnosti. Odpadnutí, které dnes existuje, je podobné tomu, jež za dnů prorokových zachvátilo Izrael. Tím, že stavějí lidské nad Božské, že velebí vůdce lidu, klanějí se mamonu a kladou učení vědy nad pravdy zjevení, následují zástupy Bála. Pochybnosti a nevěra vykonávají svůj zhoubný vliv na mysl a srdce a mnozí pak nahrazují slovo Boží lidskými výmysly. Veřejně se hlásá, že žijeme v době, kdy lidský rozum by měl být nadřazen učení slova Božího. Zákon Boží, božské pravidlo spravedlnosti, se prohlačuje za neúčinný. Nepřítel vší pravdy působí klamnou mocí na muže a ženy, aby Boha nahrazovali lidskými zařízeními a aby zapomněli na to, co bylo ustanoveno k štěstí a spáse lidstva.PK 111.1

Toto odpadnutí, jakkoli se stalo rozšířeným, však není všobecné. Ne všichni na světě jsou hříšní a bez zákona, ne všichni stojí na straně nepřítele. Bůh má mnoho tisíc takových, kteří nesklonili svá kolena před Bálem, má mnoho takových, kteří touží lépe a plněji porozumět Kristu a zákonu a doufají v naději, že Ježíš přijde brzy, aby učinil konec vládě hříchu a smrti. A jsou také mnozí, kteří uctívají Bála nevědomky a o které duch Boží nepřestává usilovat.PK 111.2

Takoví potřebují osobní pomoc těch, kdož se naučili znát Boha a moc jeho slova. V takové době, v jaké dnes žijeme, mělo by každé dítko Boží účinně přispívat k pomoci druhým. Když ti, kdož chápou pravdu bible, budou vyhledávat muže a ženy toužící po světle, budou je provázet andělé Boží. A kde jsou přítomni andělé, nemusí se nikdo bát postupovat vpřed. Výsledkem věrného úsilí posvěcených pracovníků bude odvrácení mnohých od modlářství k uctívání živého Boha. Mnozí se přestanou klanět ustanovením, jež vymyslil člověk, a bez bázně zaujmou své místo na straně Boha a jeho zákona.PK 111.3

Na neochabující činnosti těch, kdož jsou věrní a oddaní, závisí mnoho, a proto se satan všemožně snaží převrátit úmysl Boží, prováděný poslušnými. Způsobuje, že mnozí zapomínají na své vysoké a svaté poslání a uspokojují se radostmi tohoto života. Svádí je, aby složili ruce v klín nebo se pro větší světské výhody vzdali míst, kde by mohli prospět dobru. Jiné zas přemlouvá, aby prchli před povinností, narazí-li na protivenství nebo pronásledování. Na všechny takové však nebe pohlíží s láskou a soucitem. Každému dítku Božímu, jehož hlas se nepříteli duší podařilo umlčet, je určena otázka: “Co tu děláš?” Přikázal jsem ti jít do celého světa a hlásat evangelium, aby lid byl připraven na den Páně. Proč jsi zde? Kdo tě sem poslal?PK 112.1

Radost, která očekávala Krista, radost, která mu pomáhala v utrpení a obětech, byla radost, že uvidí spasené hříšníky. To by mělo být radostí každého následovníka Kristova, vzpruhou jeho ctižádosti. Ti, kdož si třeba jen nedokonale uvědomují, co pro ně a jejich bližní znamená vykoupení, pochopí aspoň částečně velkou bídu lidstva. Jejich srdce zjihnou soucitem, když patří na mravní a duchovní pustotu tisíců, jež čeká strašný osud, s nímž se nedá srovnat žádné tělesné utrpení.PK 112.2

Otázka “Co tu děláš?” je určena nejen jednotlivcům, ale i rodinám. V mnoha sborech jsou rodiny, dobře zasvěcené do pravd slova Božího, jež by mohly rozšířit okruh svého vlivu, kdyby šly na místa, jež potřebují pomoci, kterou mohou poskytnout. Bůh volá křesťanské rodiny, aby šly na taková místa na zemi a tam moudře a vytrvale pracovaly pro ty, kdož žijí v duchovní tmě. Uposlechnutí této výzvy vyžaduje sebeobětování. Mnozí čekají, až budou odstraněny všechny překážky — a zatím duše zmírají bez naděje a bez Boha. Pro nabytí světských výhod, pro získání vědeckých poznatků jsou lidé ochotní odebrat se do zamořených krajů a snášet útrapy i nedostatek. Kde jsou ti, kdo jsou ochotni podstoupit tolik pro to, aby pověděli druhým o Spasiteli?PK 112.3

Když v těžkých zkouškách, tísněni nad míru, propadají lidé o velké duchovní síle malomyslnosti a ztrácejí odvahu, když někdy nenacházejí v životě nic žádoucího, není to nic zvlášního, ani nového. Nechť si všichni takoví vzpomenou, že jeden z největších proroků uprchl před hněvem rozzuřené ženy, aby si zachránil život, a že pak jako psanec, zemdlený a vyčerpaný, zklamáním zkrušený na duchu, si přál, aby směl zemřít. Avšak právě tehdy, kdy zmizela veškerá naděje a kdy se zdálo, že jeho životnímu dílu hrozí zmar, dostalo se mu jednoho z nejvzácnějších poučení, jichž se mu v životě dostalo. V hodině své největší slabosti se naučil znát, jak je nutné věřit Bohu i za nejhorších okolností.PK 112.4

Ti, kdož vyčerpají svou životní sílu v obětavé práci, jsou v pokušení propadnout malomyslnosti a malověrnosti, mohou načerpat odvahu z Eliášova zážitku. Péče Boží, jeho láska a jeho moc se zvlášť projevuje o ty služebníky Boží, jejichž horlivost je špatně chápána nebo oceňována, jejichž rady a napomenutí jsou přezírány a jejichž úsilí o dosažení nápravy je opláceno nenávistí a protivenstvím.PK 113.1

Právě ve chvíli největší slabosti napadá satan duše nejprudším pokušením. Tak také doufal, že zvítězí nad Synem Božím; vždyť takovým způsobem dosáhl mnoha vítězství nad člověkem. Když síla vůle ochabne a víra poklesne, tehdy ti, kdož dlouho a platně stáli za pravdou, podléhají pokušení. Mojžíš, unavený čtyřiceti lety putování a nevěry, přestal se na okamžik opírat o Nekonečnou moc. Selhal právě na hranicích Zaslíbené země. Právě tak Eliáš, který zachoval víru v Hospodina v letech sucha a hladomoru, který se neochvějně postavil před Achaba a po celý den zkoušky na hoře Karmel stál před celým národem izraelským jako jediný svědek pravého Boha, připustil, aby strach ze smrti zvítězil ve chvíli zemdlení nad jeho vírou v Boha.PK 113.2

A tak je tomu i dnes. Když na nás dotírají pochybnosti, když jsme zmateni okolnostmi nebo postiženi bídou nebo neštěstím, snaží se satan otřást naší vírou v Hospodina. Tehdy nám satan předvádí naše chyby a svádí nás, abychom přestali věřit v Boha a v lásku Boží. Doufá, že nás tím odradí, abychom se dále opírali oBoha.PK 113.3

Ti, kdož stojí v předních řadách velkého boje a jsou povzbuzováni Duchem svatým k vykonání zvláštního díla, často pocítí ochablost, když tlak pomine. Malomyslnost dokáže otřást i nejpevnější vírou a oslabit i nejsilnější vůli. Avšak Bůh to chápe, a nepřestává milovat své služebníky a mít s nimi soucit. Zná pohnutky a niterná hnutí. Trpělivě čekat a věřit, i když se všechno zdá chmurné — tomu se musí naučit vůdcové v díle Božím. Nebesa je neopustí ve chvíli protivenství. Nic není zdánlivě bezmocnější, ve skutečnosti však nepřemožitelnější, než duše, jež cítí svou nicotnost a pevně spoléhá na Boha.PK 113.4

Poučení ze zážitku Eliášova, které učí, jak věřit v Boha v hodině zkoušky, je určeno ne toliko pro muže, kteří zastávají místa vysoce odpovědná. Ten, jenž byl silou Eliášovou, je dosti silný, aby podepřel každé své bojující dítko, ať je sebeslabší. Bůh očekává od každého věrnost a každému dává sílu, jakou potřebuje. Vlastní síla člověka je nicotná, avšak v síle Boží může být člověk dosti silný, aby přemohl zlo a pomohl je přemoci i druhým. Satan nikdy nemůže zvítězit nad tím, kdo činí Boha svou záštitou. “Toliko v Hospodinu mám všelijakou spravedlnost a sílu.” Izajáš 45,24.PK 114.1

Křesťané, satan zná vaši slabost; proto pevně přilněte k Ježíši! Přebývajíce v lásce Boží, můžete obstát v každé zkoušce. Toliko spravedlnost Kristova vám může dát sílu k zastavení přívalu zla, jež zaplavuje svět. Vnášejte víru do svého jednání. Víra ulehčuje každé břímě, odstraňuje každou námahu. Prozřetelnost, jež je nyní tajemstvím, můžete rozřešit stálou vírou v Boha. Kráčejte ve víře dále. To posílí vaši víru a rozmnoží vaše schopnosti pro další působení. Záznamy svatých dějin nebyly zapsány jen proto, abychom si je mohli přečíst a divit se jim, nýbrž aby táž víra, kterou byli naplněni služebníci Boží ve starých dobách mohla působit i v nás. Pán chce působit neméně význačným způsobem i nyní všude, kde jsou věrná srdce, ochotná stát se vykonavateli moci Boží.PK 114.2

I nám platí slova, jež byla určena Petrovi: “Satan si vyžádal, aby vás směl tříbiti jako pšenici; ale já jsem se za tebe přimluvil, aby tvá víra nezklamala.” Lukáš 22,31.32. Kristus nikdy neopustí ty, za něž zemřel. My ho můžeme opustit a být přemoženi pokušením, avšak Kristus se nikdy nemůže odvrátit od toho, za nějž zaplatitl výkupné svým vlastním životem. Kdyby se mohlo posílit naše duchovní zření, víděli bychom duše, sražené útiskem a obtížené žalem, prohýbající se jako vůz pod plným nákladem a toužící v malomyslnosti po smrti. Viděli bychom anděly, jak rychle spěchají těmto zkoušeným na pomoc, jak zahánějí příval zla, který je zaplavil, a stavějí je na bezpečný základ. Boj, který zuří mezi těmito dvěma vojsky, je právě tak skutečný jako boj, který svádějí vojska tohoto světa, a na výsledku duchovního boje závisí věčný soud.PK 114.3

Ve vidění, které měl prorok Ezechiel, se objevila ruka pod křídly cherubína. To by mělo být služeníkům Božím poučením, že je to Božská moc, která přináší úspěch. Ti, jež Bůh používá za své posly, se nesmějí domnívat, že dílo Boží závisí na nich. Smrtelným bytostem není dáno, aby nesly toto břímě odpovědnosti. Ten, jenž nespí a jenž stále koná pro uskutečnění svých záměrů, dokoná své dílo. Zvrátí úmysly bezbožných a zmate rady těch, kdož zle obmýšlejí s jeho dílem. Ten, jenž je Králem a Pánem zástupů, sedí obklopen cherubíny a bdí stále nad svými dítkami uprostřed bojů a vření národů. Až budou zbořeny pevnosti králů, až šípy hněvu proniknou srdce nepřátel Božích, bude lid Boží bezpečen v rukou Božích.PK 115.1