16. kapitola — Pád domu Achabova

Zhoubný vliv, který již zpočátku měla Jezábel na Achaba, pokračoval i v pozdějších letech jeho života a jeho ovocem byly skutky tak hanebné a násilnické, že jim je v biblických dějinách sotva co rovno. “Nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před obličejem Hospodinovým, protože ho ponoukala Jezábel žena jeho.” 1. Královská 21,25.PK 133.1

Achab byl od přírody chtivý a chamtivý a Jezábel ho v nepravotech ještě podporovala a utvrzovala. Vykonával, co mu přikazovalo jeho rozmarné srdce, až se dal plně ovládnout duchem sobectví. Nesnesl, aby jeho přání nebyla vyplněna; měl za to, že věci, po nichž touží, by právem měly být jeho.PK 133.2

Tento význačný rys Achabovy povahy, který měl tak neblahý vliv na osud království za vlády jeho nástupců, ukazuje příhoda, která se stala v době, kdy byl Eliáš prorokem v Izraeli. Hned u králova paláce byla vinice, která patřila Nábotovi Jezreelskému. Achab si usmyslil, že tuto vinici musí mít; navrhl, že ji koupí nebo vymění za jiný pozemek. “Dej mi vinici svou,” pravil Nábotovi, “ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podle domu mého, a dám ti za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestliže se ti vidí, dám ti stříbra cenu její.” 1. Královská 21,2.PK 133.3

Nábot si své vinice velice považoval, neboť patřila jeho předkům, a odmítl se jí vzdát. “Nedejž mi toho Hospodin,” odpověděl Achabovi, “abych měl dáti dědictví otců mých tobě.” 1. Královská 21,3. Podle zákonodárství Levitů nemohl být žádný pozemek natrvalo převeden prodejem nebo výměnou; každé z dítek Izraele se mělo “přidržeti dědictví otců svých.” 4. Mojžíšova 36,7.PK 133.4

Nábotovo odmítnutí zapůsobilo na Achaba tak, že z toho ochořel. “Přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro reč, kterouž mluvil jemu Nábot…I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl.” 1. Královská 21,4.PK 133.5

Jezábel se brzy dozvěděla podrobnosti. Rozzlobila se, že se někdo odvážil odmítnout žádost krále, a ujistila Achaba, že nemusí být déle smuten. “Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské?” pravila. “Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského.” 1. Královská 21,7. Achab se nestaral o to, jakým způsobem dosáhne jeho žena žádaného cíle, a Jezábel se hned jala provádět svůj záměr. Napsala listy jménem krále, zapečetila je jeho pečetí a rozeslala je starším a předním mužům města, kde Nábot bydlil. V listech psala: “Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu. A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte je, ať umře.” 1. Královská 21,9.10.

Rozkaz byl vykonán. “Učinili muži města toho, starší a přední…jakž rozkázala jim Jezábel…v listu, kterýž jim byla poslala.” 1. Královská 21,11. Pak šla Jezábel ke králi, vyzvala ho, aby vstal a ujal se vinice. A Achab, nedbaje následků, slepě uposlechl její rady a šel, aby se zmocnil pozemku, po němž bažil.PK 134.1

Králi nebylo dovoleno, aby se nerušeně těšil z toho, co získal podvodem a krveprolitím. “I stala se řeč Hospodinova k Eliáši Tesbitskému, řkoucí: Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal. A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil?” 1. Královská 21,17-19. A Pán poučil pak Eliáše, že má nad Achabem vyřknout hrozný soud.PK 134.2

Prorok spěchal, aby vykonal božský příkaz. Provinilý panovník, když se setkal s přísným poslem Hospodinovým tváří v tvář na vinici, se velice polekal a svůj strach vyjádřil slovy: “Což jsi mne našel, nepříteli můj?” 1. Královská 21,20.PK 134.3

Bez zaváhání odpověděl posel Páně. “Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým. Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé.” 1. Královská 21,20.21. Žádná milost nebude udělena. Dům Achabův bude úplně vyhuben. Bude s ním naloženo “jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova,” prohlásil Pán skrze svého služebníka, “pro zdráždění, kterýmž jsi mě popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele.” 1. Královská 21,22.PK 134.4

A o Jezábel Pán pravil. “Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými. Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou.” 1. Královská 21,23.24.PK 135.1

Když král uslyšel toto strašné poselství, “roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se, léhal na pytli, a chodil krotce.”PK 135.2

“Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliáši Tesbitskému, řkoucí: Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho.” 1. Královská 21,27.28.PK 135.3

Neuplynula ani tři léta a král Achab zahynul rukou Syřanů. Ochoziáš, jeho nástupce, “činil zlé věci před obličejem Hospodinovým, a chodil po cestě otce svého a po cestě matky své, i po cestě Jeroboáma.” “Sloužil Bálovi a klaněl se jemu, čímž popudil k hněvu Hospodina Boha Izraelského” (1. Královská 22,52.53), jak to činil jeho otec Achab. Avšak po spáchaných hříších vzpurného krále následovaly vzápětí soudy. Neblahá válka s Moábem a pak nehoda, při níž byl ohrožen jeho život, byly důkezem Božího hněvu proti němu.PK 135.4

“Ochoziáš spadl skrze mříž paláce svého letního” (2. Královská 1,2), vážně se zranil, a v obavě, že by mohl zemřít, poslal několik svých služebníků, aby se zeptali Belzebuba, boha Akaron, zda se uzdraví nebo ne. Mělo se za to, že bůh Akaron podává prostřednictvím svých kněží zprávy o budoucích událostech. Celé zástupy lidí k němu chodily, aby se dotazovaly. Předpovědi a zprávy, jichž se jim dostalo, pocházely však od knížete tmy.PK 135.5

Ochoziášovi služebníci se na cestě potkali s mužem Božím, který jim přikázal, aby se vrátili ke králi s tímto poselstvím: “Zdali není Boha v Izraeli, že jdete dotazovati se Belzebuba, boha Akaron? Protože takto praví Hospodin: S ložce, na kterémžs se složil, nesejdeš, ale jistotně umřeš.” 2. Královská 1,3.4. Když vyřídil své poselství, prorok odešel.PK 135.6

Užaslí služebníci spěchali ke králi a opakovali mu slova muže Božího. Král se jich zeptal: “Jaký člověk to byl?” Odpověděli: “Byl to člověk chlupatý, a pasem koženým přepásán na bedrách svých.” “Eliáš Tesbitský jest” (2. Královská 1,8), zvolal Ochoziáš. Věděl, že byl-li onen cizinec, s nímž se jeho poslové setkali, opravdu Eliáš, pak vynesený soud se jistě stane. Zatoužil odvrátit hrozící soud, je-li to možné, a rozhodl se, že pro proroka pošle.PK 135.7

Dvakrát poslal Ochoziáš četu vojáků, aby prorokovi nahnala strachu a dvakrát je postihl soudem hněv Boží. Třetí četa vojáků se pokořila před Bohem; jejich velitel, když se přiblížil k poslovi Páně, “klekl na kolená svá před Eliášem, a prose ho pokorně, řekl jemu: Muži Boží, prosím, nechť jest drahá duše má i duše služebníků tvých padesáti těchto před očima tvýma.”PK 136.1

“Řekl pak anděl Hospodinův Eliášovi: Sestup s ním, neboj se nic tváři jeho. Tedy vstav, šel s ním ke králi. A mluvil jemu: Takto praví Hospodin: Proto že jsi poslal posly tázat se Belzebuba, boha Akaron (jako by nebylo Boha v Izraeli, abys se tázal slova jeho), protož s ložce, na kterémžs se složil, nesejdeš, ale jistotně umřeš.” 2. Královská 1,13.15.16.PK 136.2

Za vlády svého otce byl Ochoziáš svědkem podivných skutků Nejvyššího. Viděl strašné důkazy, které Bůh poskytl odpadlému Izraeli o tom, jak jedná s těmi, kdož nedbají požadavků jeho zákona. Ochoziáš si však počínal tak, jako kdyby nešlo o strašné skutečnosti, ale o pouhé bajky. Místo, aby se pokořil před Pánem, následoval Bála a nakonec se opovážil toho nejhoršího skutku bezbožnosti. Vzpurný a tvrdošíjný Ochoziáš zemřel “podle řeči Hospodinovy, kterouž mluvil Eliáš” 2. Královská 1,17.PK 136.3

Historie hříchu krále Ochoziáše a jeho potrestání posktuje výstrahu, které nikdo nemůže beztrestně nedbat. Ani dnes nesmějí lidé vzdávat hold pohanským bohům; přesto se tisíce lidí vpravdě sklánějí před satanovým olátřem tak, jako to činil král Izraele. Duch modlářství je dnes ve světě velice rozšířen, i když vlivem vědy a výchovy nabývá jemnějších a přitažlivějších forem, než měl za dnů, kdy Ochoziáš uctíval Boha Akaron. Každý den přináší další truchlivé důkazy o tom, že víry v pevné slovo prorocké ubývá a místo ní se myslí mnohých zmocňují pověry a satanská kouzla.PK 136.4

Tajemství modloslužebných obřadů nahrazují dnes tajné společnosti a tajná zasedání, divy spiritistických médií. Projevy těchto médií dychtivě přijímají tisíce lidí, kteří odmítají přijmout světlo vycházející ze slova Božího nebo přicházející skrze Ducha Božího. Ti, kdož věří ve spiritismus, mluví možná s posměchem o kouzelnících ze starých dob, ale arcipodvodník se vítězně směje, protože podlehli jeho klamu v jiné formě.PK 136.5

Je mnoho takových, jež jímá hrůza při pomyšlení, že by se měli radit se spiritistickými médii, avšak přitahují je příjemnější formy spiritismu. Jiní jsou sváděni na scestí mysticismem teosofie, náboženstvími Východu.PK 137.1

Apoštolové téměř všech forem spiritismu tvrdí, že mají moc uzdravovat. Přičítají tuto moc elektřině, magnetismu, tzv. “sympatetickým lékům” nebo skrytým silám lidské mysli. A nemálo je takových, i v tomto křesťanském věku, kteří jdou za těmito lékaři, místo aby důvěřovali moci živého Boha a schopnostem odborných lékařů. Matka, bdící u lůžka svého chorého dítěte, běduje: “Nemohu už více učinit. Což není lékaře, jenž má moc uzdravit mé dítě?” Dozví se o zázračné léčbě, kterou provádí nějaký jasnovidec nebo magnezitér, a svěří své dítě jeho péči, kladouc je tím vlastně do rukou satana, jakoby ten stál po jejím boku. V mnoha případech je pak budoucí život dítěte ovládán satanskou mocí, jíž se zdá nemožné zlomit.PK 137.2

Ochoziášova bezbožnost byla příčinou nelibosti Boží. Co všechno jen Bůh učnil, aby získal srdce lidu Izraele a vzbudil v něm důvěru v něho! Po věky poskytoval Bůh svému lidu důkazy bezpříkladné laskavosti a lásky. Od počátku zjevoval, že jeho “rozkoše jsou s syny lidskými” Přísloví 8,31. Poskytoval stálou pomoc těm, kdož ho upřímně hledali. Přesto se král Izraele odvrátil od Boha, aby hledal pomoc u největšího nepřítele svého lidu, čímž ukázal pohanům, že má větší důvěru v jejich modly než v Boha nebeského. Právě tak zneuctívají lidé Boha tím, když se odvracejí od Zdroje síly a moudrosti a žádají si pomoci nebo rady od mocností temna. Jestliže Ochoziášův čin vzbudil hněv Boží, jak se potom Bůh dívá na ty, kdož si počínají podobně, přesto že se jim dostalo většího světla?PK 137.3

Ti, kdož se věnují statanovu čarodějnictví, se možná vychloubají, že jim to přináší velký prospěch; dokazuje to však, že jejich počínání je moudré a správné? Co z toho, kdyby se tím prodloužil život? A co z toho, kdyby se tím zajistily časné zisky? Vyplatí se nakonec, že nebylo dbáno vůle Boží? Všechny takové zdánlivé zisky se nakonec projeví jako nenahraditelná ztráta. Nemůžeme beztrestně strhnout ani jedinou závoru, kterou Bůh postavil na ochranu svého lidu před mocí satanovou.PK 137.4

Protože Ochoziáš neměl syna, stal se jeho následovníkem jeho bratr Jehoram, který vládl nad deseti kmeny po dvanáct let. Jeho matka Jezábel ještě žila po celou dobu jeho panování a stále měla neblahý vliv na správu země. Mnoho lidí stále ještě zachovávalo modloslužebné zvyky. Jehoram sám “činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, až ne tak jako otec jeho a jako matka jeho, neboť odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho. Avšak v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.” 2. Královská 3,2.3.PK 138.1

Za Jehoramovy vlády nad Izraelem zemřel Jozafat a na trůn království Judského nastoupil Jozafatův syn také jménem Jehoram. Svým sňatkem s dcerou Achaba a Jezábel byl Jehoram Judský spjat s králem Izraele a za své vlády následoval Bála, “tak jako činil dům Achabův”. “Nadto nadělal výsosti po horách Judských, a uvedl v smisltví obyvatele Jeruzalémské, a donutil k tomu i Judské.” 2. Paralipomenon 21,6.11.PK 138.2

Králi Judy nebylo dovoleno, aby setrval ve svém strašném odpadnutí, aniž byl za to pokárán. Prorok Eliáš nebyl dosud vzat do nebe a nemohl mlčet k tomu, že království Juda kráčí po téže cestě, jež zavedla severní království na pokraj zkázy. Prorok poslal Jehoramovi Judskému písemné sdělení, v němž bezbožný král četl tato hrozná slova:PK 138.3

“Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Proto že jsi nechodil po cestách Jozafata otce svého, a po cestách Azy krále Judského, ale chodil jsi po cestě králů Izraelských, a uvedl jsi v smilství Judu i obyvatele Jeruzalémské, tak jako jest v smilství uvedl dům Achabův Izraele, nadto i bratří své, rodinu otce svého, lepší než jsi sám, zmordoval jsi: Aj, Hospodin uvede ránu velikou na lid tvůj a na syny tvé, na ženy tvé a na všecko jmění tvé, ty pak nemocen budeš těžce.” 2. Paralipomenon 21,12-15.PK 138.4

Pán splnil toto proroctví tak, že “vzbudil proti Jehoramovi ducha Filištínkých a Arabských, kteříž jsou při končinách Chussimských, a kteříž vytáhše proti zemi Judské, vtrhli do ní, a rozchvátili všecko jmění, kteréž se nalezlo v domě královském, ano i syny jeho a ženy jeho, takže mu nezůstalo žádného syna kromě Joachaza, nejmladšího z synů jeho.”PK 138.5

“Potom pak po všem ranil jej Hospodin na střevách jeho nemocí nezhojitelnou. A když se to den po dni rozmáhalo, a již čas vycházel přeběhnutí dvou let…umřel na hrozné bolesti.” A “kraloval pak Ochoziáš (Joachaz) syn jeho místo něho.” 2. Paralipomenon 21,16-19; 2. Královská 8,24.PK 139.1

V království Izrael stále vládl Jehoram, syn Achabův, když jeho synovec Ochoziáš nastoupil na trůn království Judského. Ochoziáš vládl pouze jeden rok; po celou tu dobu podléhal vlidu své matky Atalie, jež “nabádala jej k nepobožnosti”, a “chodil cestou domu Achabova, čině, což jest zlého před očima Hospodinovýma.” 2. Paralipomenon 22,3.4; 2. Královská 8,27. Jeho babička Jezábel byla ještě naživu a Ochoziáš opovážlivě uzavřel spojenectví se svým strýcem Jehoramem, králem Izraele.PK 139.2

Ochoziáše, krále judského, stihl zakrátko tragický konec. Příslušníky domu Achabova, kteří přežili, měl vpravdě “za rádce po smrti otce svého, k zahynutí svému” 2. Paralipomenon 22,4. Když byl jednou Ochoziáš na návštěvě u svého strýce v Jezreel, dostal prorok Elizeus příkaz z nebe, aby poslal jednoho ze synů proroků do Rámot Galád a pomazal tam Jéhu za krále Izraele. Toho času byla spojená vojska Judy a Izraele ve válečném tažení proti Syřanům v Rámot Galád. Jehoram byl v boji raněn a vrátil se do Jezreel, pověřiv Jéhu velením nad královskými vojsky.PK 139.3

Když pomazával Jéhu, posel Elizeův prohlásil: “Pomazuji tebe za krále nad lidem Hospodinovým, nad Izraelem.” A pak uložil Jéhuovi zvláštní úkol z nebe. “Zmorduješ dům Achaba pána svého, neboť,” pravil Pán skrze svého služebníka, “pomstím krve služebníků svých proroků a krve všech služebníků Hospodinových z ruky Jezábel. A tak zahyne všecken dům Achabův.” 2. Královská 9,6-8.PK 139.4

Když byl vojskem prohlášen za krále, spěchal Jéhu do Jezreel, kde začal konat své dílo odplaty nad těmi, kdož se sami rozhodli pokračovat v hříchu a jiné k hříchu svádět. Jehoram izraelský, Ochoziáš judský i Jezábel, matka králova, “i všickni, kteříž pozůstali z domu Achabova v Jezreel, i všickni nejpřednější jeho, i známí jeho, i kněží jeho” byli usmrceni. “Všecky proroky Bálovy, všecky služebníky jeho, a všecky kněží jeho,” kteří žili ve středisku Bálovy modloslužby v Samaří, popravil meč. Modlářské obrazy a sochy byly strženy a spáleny, chrám Bálův rozvalen. “Tak vyplenil Jéhu Bála z lidu Izraelského.” 2. Královská 10,11:19.28.PK 139.5

Zprávy o tomto masovém vyhlazení se donesly Atalii, dceři Jezábel, která stále zaujímala vedoucí postavení v království Judském. Když se dozvěděla, že její syn, král judský, je mrtev, “vstavši, pomordovala všecko símě královské domu Judského.” Při tomto hromadném krveprolití byli vyhlazeni všechni potomci Davidovi, možní následovníci trůnu, až na jediné dítě, jménem Joas, jež zachránila žena velekněze Joiady tím, že je ukryla v prostorách chrámu. Po šest let pak zůstalo dítě ukryto, zatímco “Atalia kralovala v té zemi” 2. Paralipomenon 22,10.12.PK 140.1

Po uplynutí této doby se “levitové a všecken Juda” spojili s veleknězem Joiadou, korunovali a pomazali malého Joasa a provolali ho za krále. “A plesajíce rukama, říkali: Živ buď král!” 2. Paralipomenon 22,10.12.PK 140.2

“Uslyševši Atalia hřmot sbíhajícího se lidu, a chválícího krále, vešla k lidu do domu Hospodinova.” “A když pohleděla, a aj, král stál na místě vyšším, podle obyčeje s knížaty, a trubači byli před králem, a všecken lid země byl vesel, i troubili v trouby.”PK 140.3

“Atalia roztrhla roucho své a vzkřikla: Spiknutí, spiknutí!” 2. Paralipomenon 23,12; 2. Královská 11,14. Joiada však přikázal velitelům vojska, aby jali Atalii a všechny její přívržence, vyvedli je z chrámu na popravní místo a tam je sťali.PK 140.4

Tak byl vyhlazen poslední člen domu Achabova. Hrozné zlo, které napáchalo Achabovo spojení s Jezábel, pokračovalo, dokud poslední z potomků Achabových nebyl zahuben. I v zemi Judské, kde byl uctíván pravý Bůh, se Atalii podařilo svést mnohé. Hned po popravě nekajícné královny “šel všecken lid země do domu Bálova, a zbořili jej, i oltáře jeho a obrazy jeho v kusy stroskotali; a Matana, kněze Bálova, zabili před oltáři” 2. Královská 11,18.PK 140.5

Tím začala náprava. Ti, kdož se zúčastnili provolání Joasa králem, se slavnostně smlouvou zavázali, “aby byli lid Hospodinův”. A pak, když byl neblahý vliv dcery Jezábel vymeten z království Judy, kněží Bálovi pobiti a jejich chrám zbořen, “veselil se všecken lid země, a město se upokojilo” 2. Paralipomenon 23,16.21.PK 141.1