Slib věrnosti

Jozue prohlásil: “Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.” Jozue 24,15. Na lid se přeneslo totéž svaté nadšení, které plnilo srdce vůdce. Jeho výzva vyžadovala jednoznačnou odpověď. “Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům!” zvolali shromáždění (Jozue 24,16).NUD 253.5

Dříve než může dojít k reformaci, která má trvalé následky, musí lidé cítit, že sami od sebe nejsou prostě schopni poslouchat Boha. Pokud spoléhají na svou vlastní spravedlnost, nemohou přijmout odpuštění. Nejsou s to naplnit požadavky Božího dokonalého zákona a jejich sliby, že budou sloužit Bohu, jsou prázdné. Pouze vírou v Krista mohou přijmout odpuštění hříchů a obdržet sílu k poslušnosti Božího zákona. Musí cele spoléhat na zásluhy zaslíbeného Spasitele.NUD 253.6

S hlubokou upřímností Izraelci ještě jednou vyjádřili svůj slib věrnosti: “Budeme sloužit Hospodinu, svému Bohu, a jeho budeme poslouchat.” Jozue 24,24. “I uzavřel Jozue onoho dne v Šekemu smlouvu s lidem a vydal mu nařízení a právní ustanovení. Tato slova zapsal Jozue do knihy Božího zákona. Pak vzal veliký kámen a postavil jej tam před posvátným stromem, který stál při Hospodinově svatyni. Potom Jozue lid rozpustil, každého k jeho dědičnému podílu.” Jozue 24,25.26.28.NUD 254.1

Jeho práce byla u konce. Jozue “se cele oddal Hospodinu” Jozue 14,8. Nejvzácnějším svědectvím o tom, jakým byl vůdcem, je záznam o generaci, která zažila jeho působení: “Izrael sloužil Hospodinu po celou dobu Jozuovu i po celou dobu starších, kteří Jozua přežili a znali celé Hospodinovo dílo, které pro Izraele vykonal.” Jozue 24,31.NUD 254.2