64. kapitola — Žárlivost

Po porážce Goliáše si Saul ponechal Davida u sebe a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu. A “Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama” 1. Samuelova 18,1. Jónatan a David uzavřeli smlouvu, že při sobě budou držet jako bratři, a králův syn “svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem” 1. Samuelova 18,4. Přesto zůstal David skromný a získal si náklonnost jak lidu, tak i královského dvora. Bylo zřejmé, že mu Bůh žehná.NUD 318.1

Saul cítil, že království bude bezpečnější, spojí-li se s ním člověk, který dostává poučení od Hospodina. Davidova přítomnost může být Saulovi ochranou, když s ním bude vycházet do války.NUD 318.2

Boží prozřetelnost spojila Davida se Saulem. Davidovo postavení na dvoře mu dovolí seznámit se s královskými záležitostmi a umožní mu získat si důvěru národa. Útrapy, které ho postihnou v důsledku Saulova nepřátelství, ho povedou k tomu, aby cítil svou závislost na Bohu. A Jónatanův přátelský postoj byl rovněž opatřením Boží prozřetelnosti, aby byl uchován život budoucího vládce Izraele.NUD 318.3

Když se Saul a David vraceli z bitvy s Pelištejci, “vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami” 1. Samuelova 18,6. Jedna skupina zpívala: “Saul pobil své tisíce,” zatímco jiný sbor odpovídal: “Ale David své desetitisíce.” 1. Samuelova 18,7. Král se velice rozzlobil, protože David byl nad něho vyvýšen. Místo aby přemohl pocity žárlivosti, zvolal: “Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království.” 1. Samuelova 18,8.NUD 318.4

Saulova touha po oblibě měla rozhodující vliv na jeho činy a způsob myšlení. Jeho měřítkem pro to, co je správné a co špatné, byla popularita. Saulovou ctižádostí bylo být první v očích lidí. Do královy mysli vstoupilo pevné přesvědčení, že David si získá srdce lidu a bude vládnout místo něho.NUD 318.5

Saul otevřel své srdce duchu žárlivosti, která otrávila jeho nitro. Izraelský král se svou vůlí postavil proti vůli Nekonečného. Dovolil, aby jeho sklony ovládaly jeho úsudek, až se nakonec utápěl ve vášnivých návalech vzteku. Upadal do záchvatů zuřivosti, kdy byl schopen připravit o život kohokoliv, kdo se odvážil postavit se proti jeho vůli. Od tohoto šílenství přecházel do malomyslnosti a pocitů sebeopovržení a jeho nitro naplňovala sebelítost.NUD 318.6

Rád naslouchal Davidově hře na harfu a zdálo se, že v těch chvílích je zlý duch zahnán pryč. Avšak jednoho dne, když mladík ze svého nástroje vyluzoval krásnou hudbu, která doprovázela jeho hlas, když zpíval chvály Bohu, Saul znenadání mrštil po hudebníkovi svým kopím. Bůh Davida chránil a ten před hněvem šíleného krále utekl.NUD 319.1

Jak Saulova nenávist vůči Davidovi rostla, stále usilovněji hledal příležitost, aby ho připravil o život. Avšak žádný z jeho úkladů proti Hospodinovu pomazanému nebyl úspěšný. David spoléhal na Boha, který je dost silný, aby ho zachránil. “Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem.” Přísloví 9,10. A David se modlil, aby vedl dokonalý život před Bohem.NUD 319.2

Lidé brzy poznali, že David je schopným člověkem. Záležitosti, které mu byly svěřeny, vykonával moudře a obratně. Radami mladého muže bylo možno se spolehlivě řídit, kdežto Saulův úsudek byl často nehodnověrný.NUD 319.3