Pravý půst

Janovi učedníci prožívali v té době velký zármutek. Bylo to předtím, než přišli k Ježíši s Janovým poselstvím. Celé dny truchlili pro svého milovaného učitele, který byl ve vězení. Ježíš navíc neprojevil žádnou snahu Jana vysvobodit, a dokonce se zdálo, že jeho učení znevažuje. Poslal-li Jana Bůh, proč se Ježíš a jeho učedníci chovají úplně jinak?TV 172.6

Janovi učedníci plně nechápali Kristovo dílo. Mysleli si, že obvinění farizeů mohou být opodstatněná. Sami zachovávali mnoho rabínských příkazů a doufali, že budou ospravedlněni ze skutků zákona. Židé se postili, aby měli nějakou zásluhu. Ti nejpřísnější z nich se postili i dva dny v týdnu. Farizeové a Janovi učedníci se právě postili, když přišli za Ježíšem a ptali se: “Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?” Matouš 9,14.TV 172.7

Ježíš jim odpověděl velmi ohleduplně. Nesnažil se jim vyvrátit mylnou představu o půstu, chtěl jim jen objasnit smysl svého poslání. Použil přitom stejného přirovnání, jakým kdysi Jan vydával svědectví o něm. Jan řekl: “Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.” Jan 3,29. Při Ježíšově odpovědi si Janovi učedníci vzpomněli na obrazná slova svého učitele. Ježíš jim řekl: “Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi?” Matouš 9,15.TV 172.8

Nebeský král byl mezi svým lidem. Bůh dal světu největší ze svých darů. Byla to radost pro chudé, protože Kristus z nich přišel učinit dědice svého království. Radost pro bohaté, neboť učil, jak získat věčné bohatství. Radost pro nevzdělané, protože Kristus jim dával moudrost pro spasení. Radost pro vzdělané, protože jim otevíral mnohem hlubší tajemství, než si kdy dokázali představit. Spasitelovo poslání odhalovalo lidem pravdy skryté od stvoření světa.TV 173.1

Jan Křtitel se radoval, že mohl vidět Spasitele. Učedníci, kteří měli možnost chodit a hovořit s Majestátem nebes, měli ještě větší důvod k radosti. Tehdy nebylo vhodné truchlit a postit se. Museli otevřít svá srdce a přijmout světlo jeho slávy, aby je potom mohli šířit mezi lidmi, kteří žili ve tmě a stínu smrti.TV 173.2

Kristova slova vyvolávala v lidech radostné představy, ale jen on sám věděl o temném stínu, který se za nimi skrýval. Řekl: “Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.” Matouš 9,15. Až uvidí svého Pána zrazeného a ukřižovaného, budou učedníci truchlit a postit se. Když se Ježíš loučil s učedníky v horní místnosti, řekl: “Zanedlouho mě nespatříte a zanedlouho mě opět uzříte. Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.” Jan 16,19.20.TV 173.3

Po Kristově zmrtvýchvstání se měl jejich smutek změnit v radost. Po nanebevstoupení už Spasitel neměl být na zemi osobně přítomen, ale prostřednictvím Utěšitele měl být s nimi i nadále. Učedníci tedy neměli marnit čas truchlením. To by se líbilo jen satanovi. Ten chtěl, aby si svět myslel, že byli podvedeni a oklamáni. Oni však měli vírou vzhlížet k nebeské svatyni, kde za ně slouží Ježíš. Měli otevřít srdce jeho Zástupci, Duchu svatému, a radovat se ve světle jeho přítomnosti. Přijdou však na ně i dny pokušení a soužení. Dostanou se do sporu s vládci tohoto světa a s představiteli království temnoty. Až s nimi Kristus osobně nebude a oni nerozpoznají přítomnost Utěšitele, potom bude vhodné se postit.TV 173.4

Farizeové byli pyšní na to, jak přísně dodržovali předpisy, ale jejich srdce byla plná nenávisti a nesvárů. Písmo říká: “Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení?” Izajáš 58,4.5.TV 173.5

Skutečný půst není žádnou formalitou. Písmo popisuje, že půst, který se Bohu líbí, znamená “rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít,” být “štědrý k hladovému a nasytit ztrápeného”. Izajáš 58,6.10. Tento text přesně ukazuje ducha a povahu Kristova díla. Celý jeho život byl obětí pro záchranu světa. Když se postil na poušti nebo když hodoval s publikány na hostině u Matouše, vždy dával svůj život jako výkupné za ztracené lidstvo. Pravá zbožnost se neprojevuje nečinným truchlením, pokořováním těla či množstvím obětí, ale obětavostí a ochotou sloužit Bohu a lidem.TV 173.6