Svědectví Simeona a Anny

Duchovní věci je třeba chápat duchovně. Boží Syn byl v chrámu zasvěcen dílu, jež přišel vykonat. Kněz se na něho díval stejně jako na každé jiné dítě. Nic zvláštního na něm neshledal, a přesto skutečnost, že Bůh dává světu svého Syna, nezůstala skryta. Našli se lidé, kteří přece jen Krista v dítěti poznali. “V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.” Lukáš 2,25.26.TV 31.1

Když Simeon vešel do chrámu, všiml si rodičů, kteří předkládali knězi svého prvorozeného syna. Bylo vidět, že jsou chudí, ale Simeon pod vedením Ducha svatého pochopil, že dítě, které zasvěcují Hospodinu, je útěchou Izraele, Vykupitelem, kterého toužil spatřit. Byl hluboce dojat. Kněz žasl. Simeon vypadal, jako by byl ve vytržení. Když Marie dostala dítě zpět, Simeon je vzal do rukou a předložil Bohu. Pocítil při tom takovou radost, jakou nikdy předtím nezažil. Pozvedl dítě k nebi a řekl: “Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy — světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.” Lukáš 2,29-32.TV 31.2

Simeon byl naplněn prorockým duchem a žehnal Josefovi a Marii, kteří stáli vedle něho a divili se jeho slovům. Marii řekl: “Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat — i tvou vlastní duší pronikne meč — aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.” Lukáš 2,34.35.TV 31.3

Přišla také prorokyně Anna a potvrdila Simeonovo svědectví o Kristu. Když Simeon mluvil, rozzářila její tvář Boží sláva a ona z celého srdce děkovala za to, že mohla spatřit Krista.TV 31.4

Tito pokorní věřící nezkoumali proroctví zbytečně. Vysoce postavení představitelé Izraele a kněží sice prorocké spisy také znali, ale nešli Boží cestou a neměli otevřené oči. Světlo života tedy nespatřili.TV 31.5

Tak je tomu dodnes. Události, které se zájmem sleduje celé nebe, Boží lid a jeho představitelé vůbec nezaznamenávají. Lidé uznávají Krista jako historickou osobnost, ale zapomínají na to, že Kristus žije. Ve svém slově nás vyzývá k obětem — obrací se na nás prostřednictvím chudých a trpících, kteří prosí o pomoc. Vyzývá nás ke správnému rozhodnutí, které je však spojeno s chudobou, namáhavou prací a opovržením. Lidé jej v dnešní době nepřijímají o nic ochotněji než před devatenácti sty lety.TV 31.6

Marie přemýšlela o hloubce a dosahu Simeonova proroctví. Dívala se na dítě ve své náruči a vybavovala si, co říkali pastýři z Betléma. Její srdce bylo plné vděčnosti, radosti a naděje. Simeonova slova jí připomněla Izajášovo proroctví: “I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy… Jeho bedra budou opásána spravedlností a jeho boky přepásá věrnost.” Izajáš 11,1-5. “Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo… Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: ‘Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.’” Izajáš 9,1-5.TV 31.7

Přesto Marie Kristovo poslání nepochopila. Simeon o něm prorokoval, že přinese světlo pohanům a slávu Izraeli. Andělé hlásali narození Spasitele jako radostnou zvěst pro všechny národy. Bůh chtěl omezenou představu Židů o poslání Mesiáše uvést na pravou míru. Chtěl, aby v něm lidé viděli nejen Vysvoboditele izraelského národa, ale především Vykupitele celého světa. Muselo však uplynout mnoho let, než sama Ježíšova matka pochopila jeho poslání.TV 32.1

Marie se těšila, že Mesiáš usedne na Davidův trůn a bude vládnout. Nechápala však, že cesta k němu je plná utrpení. Simeon naznačil, že Mesiášův život na zemi nebude snadný. Slovy “i tvou vlastní duší pronikne meč” chtěl Bůh ve své lásce připravit Marii na těžký úděl, který pro něho bude muset snášet.TV 32.2

Simeon řekl: “Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat.” Lukáš 2,34. Ten, kdo chce povstat, musí nejdříve padnout. I my musíme padnout na Skálu a rozbít se, teprve potom můžeme být v Kristu pozdvihnuti. Chceme-li poznat slávu duchovního království, musíme se zbavit sobectví a pýchy. Židé nepřijali slávu, která vyžadovala pokoru. Proto nepřijali ani svého Vykupitele. Byl znamením, kterému se vzpírali.TV 32.3

“Aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.” Lukáš 2,35 @@@@@@Světlo Spasitelova života odhaluje pravou tvář všech bytostí — od Stvořitele až po knížete tmy. Satan představuje Boha jako sobeckého tyrana, který chce všechno a nedává nic, který vyžaduje, aby mu všichni sloužili a oslavovali ho, a sám není ochoten pro ně něco udělat. Obětování Krista však ukazuje zcela jasně, jaký Otec skutečně je. Svědčí o tom, že Boží úmysly s lidmi jsou “myšlenkami o pokoji, nikoli o zlu”. Jeremjáš 29,11.TV 32.4

Boží nenávist k hříchu je silná jako smrt, ale Boží láska k hříšníkovi je silnější. Bůh se rozhodl, že nás vykoupí, a udělá vše proto, aby své dílo dokonal. Nezatajil nám nic z toho, co je pro naše spasení důležité, zahrnuje nás milostí a všemi možnými způsoby se nám snaží pomoci. Sesílá nám jeden dar za druhým. Pro lidi, které chce spasit, jsou otevřeny všechny poklady nebes. Veškeré bohatství vesmíru a všechny zdroje své nekonečné moci předal Kristu a řekl: “To vše je pro člověka. Využij to tak, abys ho přesvědčil, že nikdo na zemi ani v nebi ho nemiluje více než já. I on může v lásce ke mně nalézt své největší štěstí.”TV 32.5

Na kříži stály proti sobě láska a sobectví. Tam se odhalila jejich pravá podstata. Ježíš žil jen proto, aby lidem pomáhal a žehnal. Satan ho zabil, a tím dokázal, jak zhoubná je jeho nenávist vůči Bohu. Zcela jasně vyšlo najevo, že cílem jeho vzpoury bylo svrhnout Boha a zničit Krista, ve kterém se zjevila Boží láska.TV 32.6

Kristus svým životem a smrtí odhaluje i myšlení lidí. Ježíšův život byl od jeslí až po kříž výzvou k sebezapření a soucitu s trpícími. Přišel lidem zjevit nebeskou pravdu a všichni, kdo poslouchali hlas Ducha svatého, šli za ním. Ti, kdo milovali jen sami sebe, se stali součástí satanova království. Svým vztahem ke Kristu každý ukazuje, na čí straně stojí, a tím nad sebou vynáší rozsudek.TV 33.1

V den posledního soudu všichni zatracení pochopí, proč odmítli pravdu. Každý člověk zaslepený hříchem pozná před křížem jeho skutečný význam. Kříž a jeho tajemná Oběť hříšníky usvědčí. Všechny lživé výmluvy se rozplynou. Odpadlictví se ukáže v celé své ohavnosti. Lidé uvidí, pro co se vlastně rozhodli. Odvěký spor pravdy a bludu bude vyřešen. Vesmírný soud vyvrátí obvinění Boha ze zodpovědnosti za vznik a trvání zla. Jasně se ukáže, že Boží nařízení nemají na vzniku hříchu žádný podíl. Boží vláda je dokonalá a nikdy nezavdala příčinu k nepřátelství. Až bude odhaleno myšlení všech lidí, pak věrní i vzpurní společně prohlásí: “Spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu…, tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.” Zjevení 15,3.4.TV 33.2