Uschlý fíkovník

Ježíš strávil celou noc na modlitbách a ráno šel opět do chrámu. Cestou procházel kolem fíkového sadu. Měl hlad. “Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků.” Marek 11,13.TV 368.2

V té době fíky ve většině oblastí ještě nezrály a pro pahorky v okolí Jeruzaléma skutečně platilo, že “nebyl čas fíků”. Zdálo se však, že v sadě, ke kterému se Ježíš blížil, jeden strom předčasně uzrál. Byl už zelený a fíkovník plodí dříve, než nasadí listy. Strom bohatě obrostlý listím tedy sliboval i zralé plody. Byl to však jen klam. Ježíš prohlížel větve odzdola až k samému vrcholu, ale “nenalezl nic než listí”. Marek 11,13. Okázalá zeleň, nic víc.TV 368.3

Ježíš fíkovník proklel slovy: “Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!” Marek 11,14. Druhého dne ráno šel Spasitel s učedníky zase do města. Když procházeli kolem stromu, všimli si uschlých větví a spadaného listí. Petr řekl: “Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.” Marek 11,21.TV 368.4

Kristovo prokletí fíkovníku učedníky velmi překvapilo. Zdálo se jim, že se vymyká všem jeho zvykům a způsobům. Často jim říkal, že nepřišel svět odsoudit, ale spasit. V mysli jim zněla jeho slova: “Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.” Lukáš 9,56. Svými obdivuhodnými činy jen obnovoval, nikdy nic neničil. Učedníci jej znali jako Dárce života a Lékaře. Tento čin do jeho jednání vůbec nezapadal. “Proč to udělal?” ptali se.TV 368.5

Bůh “si oblíbil milosrdenství”. “Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel.” Micheáš 7,18; Ezechiel 33,11. Dílo ničení a odsouzení je “dílo jemu nevlastní”. Izajáš 28,21. Ve své milosti a lásce odhaluje Hospodin budoucnost a zjevuje lidem důsledky hříchu.TV 368.6

Prokletí fíkovníku bylo názorným podobenstvím. Neplodný strom, který se před Kristem pyšnil bohatým listím, představoval židovský národ. Spasitel chtěl svým učedníkům objasnit příčinu a neodvratnost zkázy Izraele. Přisoudil proto stromu lidské vlastnosti a přirovnal jej k vykladačům Boží pravdy. Židé vyznávali Boha, a tím se lišili od všech ostatních národů. Hospodin jim ve zvláštní míře projevoval svoji přízeň a oni si mysleli, že jsou spravedlivější než všichni ostatní. Zkazila je láska k světu a touha po bohatství. Chlubili se svým poznáním, a přitom neznali Boží požadavky. Byli pokrytečtí. Stejně jako neplodný fíkovník okázale vystavovali své na první pohled bohaté a nádherné větve, ale nebylo na nich “nic než listí”. Židovské náboženství se svým velkolepým chrámem, posvátnými oltáři, knězi v mitrách a působivými obřady oslňovalo, chyběla mu však pokora, láska a dobrota.TV 368.7

Žádný strom v sadě ještě neměl ovoce. Ostatní fíkovníky ale neměly ani listí. Nic neslibovaly a nikoho neklamaly. Představovaly pohany. Pravá zbožnost jim chyběla stejně jako Židům. Netvrdili však, že slouží Bohu. Nechvástali se předstíranou dobrotou. Neznali Boží skutky ani Boží cesty. Pro ně ještě nebyl čas fíků. Oni na den světla a naděje teprve čekali. Židé, kteří od Boha dostali více požehnání, byli plně zodpovědní za zneužití svěřených darů. Přednosti, kterými se chlubili, jejich vinu jen zvětšovaly.TV 369.1

Ježíš přišel k fíkovníku hladový a chtěl se nasytit. Podobně přišel i k Izraeli. Hladověl a doufal, že v něm najde ovoce spravedlnosti. Žehnal jim svými dary, aby mohli nést plody pro dobro světa. Dal jim všechny možnosti a přednosti a očekával, že jeho dílo milosti pochopí a budou s ním spolupracovat. Doufal, že se u nich setká s obětavostí, slitováním, horlivostí pro Hospodina, že budou upřímně toužit po záchraně svých bližních. Kdyby byli zachovávali Boží zákon, jednali by stejně nesobecky jako Kristus. Avšak pýcha a nadutost v nich udusily lásku k Bohu i lidem. Odmítali sloužit druhým, a tím na sebe přivolávali zkázu. Bůh jim svěřil poklady pravdy, ale oni je nerozdávali. Na příkladu neplodného stromu mohli vidět svůj hřích i trest, který bude následovat. Prokletý fíkovník vadl a usychal od kořenů. Byl názornou ukázkou toho, co se stane s židovským národem, až od něho Bůh odvrátí svoji milost. Vyvolený lid se nechtěl dělit se světem o požehnání, proto jej už nadále nebude dostávat. “Je to tvá zkáza, Izraeli.” Ozeáš 13,9.TV 369.2