Tragická zatvrzelost

Židé si téměř ani neuvědomovali tíhu odpovědnosti, kterou na sebe odmítáním Krista brali. Od chvíle, kdy byla prolita první nevinná krev, když Kain zabil spravedlivého Ábela, opakovala se tatáž historie a provinění narůstalo. Proroci v každé době pozvedali své hlasy proti hříchům králů, vládců i lidu. Vydávali v nebezpečí své životy, aby naplnili Boží vůli a oznámili lidem Boží poselství.TV 394.1

Míra hrozného trestu pro ty, kdo odmítali světlo a pravdu, se zvyšovala od jednoho pokolení k druhému. Kristovi nepřátelé jej nyní přivolávali na svoji hlavu. Hřích kněží a předních mužů byl větší než provinění předcházejících pokolení. Zavržením Krista na sebe vzali zodpovědnost za prolitou krev všech spravedlivých od Ábela až po Krista. Kalich jejich nepravosti začínal přetékat. Již brzy je měla stihnout odplata. Ježíš je varoval:TV 394.2

“Aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem. Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.” Matouš 23,35.36.TV 394.3

Zákoníci a farizeové, kteří slyšeli Ježíšova slova, si uvědomovali, že mluví pravdu. Věděli, jak byl prorok Zachariáš usmrcen. Když zvěstoval varovné Boží poselství, zmocnil se odpadlého krále ďábelský vztek a vydal rozkaz, aby byl prorok zabit. Jeho krev ulpěla na kamenné dlažbě chrámového nádvoří a nebylo možné ji smýt. Zůstala tam jako svědectví proti odpadlému Izraeli. Dokud chrám stál, měla tato skvrna spravedlivé krve volat k Bohu o pomstu. Při pomyšlení na tyto strašné hříchy se davu zmocnila hrůza.TV 394.4

Ježíš se zahleděl do budoucnosti a prohlásil, že zatvrzelost Židů a jejich nenávist k Božím služebníkům bude v následujících dobách stejná jako v minulosti:TV 394.5

“Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagogách a pronásledovat z místa na místo.” Matouš 23,34. Proroci a moudří muži naplnění vírou a Duchem svatým, jako Štěpán, Jakub a mnozí další, měli být odsouzeni a zabiti. Kristus, ozářený božským světlem, mluvil ke shromážděným jako soudce s rukou zdviženou k nebi. Z jeho úst vycházela většinou jen laskavá slova a prosby, tentokrát však z nich zaznívaly výtky a odsouzení. Posluchači byli otřeseni. Na jeho slova a pohled neměli nikdy zapomenout.TV 394.6

Kristus horlil proti pokrytectví a potupným hříchům, kterými lidé ničí sami sebe, podvádějí druhé a znevažují Boha. Ve zdánlivě přijatelných úvahách kněží a předních mužů rozpoznal působení satanských sil. Ostře a příkře odsoudil hřích, ale ani slovem se nedotkl odplaty. Jeho svatý hněv byl namířen proti knížeti temnoty, nebyla v něm však žádná podrážděnost. Křesťan, který žije v souladu s Boží vůlí a přijal za své jeho lásku a milosrdenství, také pocítí spravedlivé rozhořčení nad hříchem, ale nikdy se nenechá strhnout k tomu, aby zlořečil těm, kdo zlořečí jemu. I při setkání s lidmi, kteří pod vlivem nepřítele obhajují lež, zachová klid v Kristu a ovládne se.TV 394.7