Spravedlnost a milosrdenství

Na počátku velkého sporu satan prohlásil, že Boží zákon není možné zachovávat, že spravedlnost a milosrdenství jsou neslučitelné a že přestoupení zákona nemůže být hříšníkovi odpuštěno. Trval na tom, že každý hřích musí být potrestán, a tvrdil, že pokud Bůh trest za hřích odpustí, nebude už Bohem pravdy a spravedlnosti.TV 489.5

Satan jásal, když lidé přestoupili Boží zákon a vzepřeli se Boží vůli. Byl to pro něho důkaz, že zákon není možné zachovávat a člověku nemůže být odpuštěno. Satan prohlašoval, že lidstvu musí být navždy odepřena Boží přízeň, protože i on sám byl po své vzpouře svržen z nebe. Tvrdil, že Bůh nemůže být k hříšníkovi zároveň spravedlivý i milosrdný.TV 489.6

Člověk však byl i jako hříšník v jiné situaci než satan. Lucifer zhřešil v nebi ve světle Boží slávy. Boží láska mu byla zjevena v takové míře jako žádné jiné stvořené bytosti. Satan znal Boží povahu, jeho dobrotu, a přesto se rozhodl jednat podle své vlastní sobecké a nezávislé vůle. Jeho volba byla konečná. Bůh již pro jeho záchranu nemohl nic udělat. Člověk však byl sveden, satan mu svou lstí zatemnil mysl. Člověk neznal velikost Boží lásky. Jeho jediná naděje spočívala v tom, že se s ní setká. Bude-li vzhlížet k Boží povaze, může se dostat zpátky k Bohu.TV 489.7

V Ježíši se lidem zjevila Boží milost. Milost však nevylučuje spravedlnost. Zákon zjevuje vlastnosti Boží povahy a ani to nejmenší v něm nemůže být změněno tak, jak by to člověku v jeho padlém stavu vyhovovalo. Bůh svůj zákon nezměnil, ale pro záchranu člověka se v Ježíši Kristu sám obětoval. “Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou.” 2. Korintským 5,19. Zákon vyžaduje spravedlnost — čistý život, dokonalou povahu. Toho člověk není schopen. Nemůže dostát požadavkům Božího svatého zákona. Kristus však přišel na svět jako člověk, žil svatým životem a zjevil světu dokonalou povahu. Nabízí ji jako dar všem, kdo o ni stojí. Nabízí svůj život za život lidí. Boží shovívavost odpouští lidem spáchané hříchy. Navíc Kristus propůjčuje lidem Boží vlastnosti. Proměňuje lidskou povahu k Božímu obrazu, vytváří velkolepé dílo duchovní síly a krásy. V životě člověka, který věří v Krista, se naplňuje spravedlnost zákona. Bůh může být “spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše”. Římanům 3,26.TV 490.1

Boží láska se projevila v Boží spravedlnosti stejně jako v Boží milosti. Spravedlnost je základem Božího trůnu a ovocem Boží lásky. Satan chtěl oddělit milost od pravdy a spravedlnosti. Chtěl dokázat, že spravedlnost Božího zákona je nepřítelem pokoje. Kristus však ukazuje, že v Božím plánu je spravedlnost neoddělitelně spjatá s milostí a pravdou a jedno bez druhého nemůže existovat. “Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.” Žalm 85,11.TV 490.2

Kristus svým životem a smrtí dokázal, že Boží spravedlnost neruší Boží milost, ale že hřích může být odpuštěn, zákon je spravedlivý a jeho požadavkům je možno plně vyhovět. Satanova obvinění byla vyvrácena. Bůh dal člověku neomylný důkaz své lásky.TV 490.3