Herodias věděla, že přímou cestou Herodův souhlas s popravou Jana nikdy nezíská, a proto se rozhodla pro lest. V den králových narozenin se měla konat oslava za přítomnosti státních úředníků a dvořanů. Na takových hostinách bylo vždy hodně jídla a pití. Herodes tedy nebude ve střehu a bude snazší ho ovlivnit a získat na svou stranu.TV 138.7

Slavný den nadešel. Král hodoval a pil se svými dvořany a Herodias poslala svoji dceru do hodovní síně, aby pobavila hosty tancem. Dospívající Salome svou svůdnou krásou zcela uchvátila smysly stolovníků. Dvorní dámy se takových slavností obvykle neúčastnily a pro Heroda bylo velkou ctí, že dcera izraelských kněží a knížat tančí pro potěšení jeho hostů.TV 138.8

Král byl omámený vínem. Ovládla ho vášeň a zcela mu zatemnila rozum. Viděl jen hodovní síň, rozjařené hosty, bohatě prostřený stůl, jiskřivé víno, oslňující světla a mladou tanečnici. V této slabé chvíli podlehl a chtěl se předvést, chtěl udělat něco, co by jej v očích hostů vyvýšilo. Slíbil, že dá Herodiadině dceři vše, co si bude přát, i kdyby to měla být polovina království.TV 139.1

Salome spěchala za svou matkou a ptala se, oč má požádat. Okamžitě dostala odpověď — o hlavu Jana Křtitele. Salome nevěděla o pomstychtivosti své matky a zdráhala se něco takového vyslovit, ale Herodiadina odhodlanost nakonec zvítězila. Dívka se vrátila do hodovní síně se strašnou žádostí: “Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.” Marek 6,25.TV 139.2

Herodes byl vyděšen a ohromen. Bouřlivé veselí utichlo. Všude zavládlo zlověstné ticho. Při pomyšlení, že by měl připravit Jana o život, se král zhrozil. Dal však své slovo a nechtěl, aby si hosté mysleli, že je nespolehlivý a ukvapený. Vyslovil svůj slib na jejich počest, a kdyby byl jen jeden z nich vyjádřil nesouhlas s jeho splněním, rád by byl proroka ušetřil. Dal jim příležitost, aby se za vězně přimluvili. Mnozí přišli z velké dálky, aby si poslechli Janovo kázání. Znali ho jako Božího služebníka a věděli, že je spravedlivý. Dívčina žádost je sice vyděsila, ale byli příliš otupělí na to, aby zasáhli. Za záchranu života nebeského posla se nikdo z nich nepřimluvil. Hosté byli vysoce postavení lidé a měli velikou zodpovědnost. Přesto propadli hodování a pití natolik, že jejich smysly byly zcela zatemněny. V uších jim zněla smyslná hudba a hlava se jim točila z víru tance. Jejich svědomí však spalo. Svým mlčením vynesli rozsudek smrti nad Božím prorokem, aby ukojili pomstychtivost jedné zhýralé ženy.TV 139.3

Herodes marně čekal, že ho někdo zprostí vyřčeného slibu. Nakonec přece jen váhavě vyslovil rozkaz k popravě proroka. Krátce poté přinesli Janovu hlavu před krále a jeho hosty. Ústa, která svědomitě nabádala Heroda, aby se odvrátil od hříchu, byla navždy umlčena. Hlas, který vyzýval lid k pokání, se již nikdy neozve. Hýření jedné noci stálo život jednoho z největších proroků světa.TV 139.4

Nestřídmost těch, kdo by měli střežit spravedlnost, již často zavinila smrt nevinných lidí. Člověk, který přikládá k ústům omamný nápoj, na sebe bere zodpovědnost za všechno bezpráví, kterého se může pod vlivem jeho opojné moci dopustit. Otupení smyslů mu brání ve zdravém úsudku a v rozlišování dobra a zla. Umožňuje satanovi, aby jeho prostřednictvím trápil a ničil nevinné. “Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.” Přísloví 20,1. Tak dochází k tomu, že “právo je úplně potlačeno…, a kořistí stane se ten, kdo se varuje zlého”. Izajáš 59,14.15. Lidé, kteří mají moc rozhodovat o osudu svých bližních a přitom podléhají nestřídmosti, by měli být považováni za zločince. Všichni, kdo uvádějí v platnost zákony, by je měli také zachovávat. Měli by se umět ovládat a mít své tělesné, duševní i mravní síly zcela pod kontrolou, aby mohli plně rozvinout své rozumové schopnosti a měli vytříbený smysl pro spravedlnost.TV 139.5

Když Herodiadě přinesli hlavu Jana Křtitele, přijala ji s ďábelským uspokojením. Radovala se ze své pomsty a libovala si, že už nikdo nebude znepokojovat Herodovo svědomí. Tento hřích jí však žádné štěstí nepřinesl. Její jméno se stalo nechvalně známým a všichni jím opovrhovali. Heroda potom trápily výčitky svědomí víc než varovný hlas proroka. Vliv Janova poselství nebyl nikdy umlčen. Šíří se z generace na generaci stále dál a bude se šířit až do konce času.TV 140.1

Herodes musel na svůj hřích stále myslet. Ustavičně se snažil utišit výčitky špatného svědomí. Jeho důvěra v Jana neochabla. Když si vzpomněl na jeho život plný odříkání, na jeho naléhavé výzvy a rozumné rady a když si uvědomil, jak přišel o život, nikde nenacházel pokoj. Při výkonu státnických povinností a před lidmi, kteří mu vzdávali pocty, se tvářil důstojně a usmíval se, jeho nitro však svíral strach a obavy z prokletí.TV 140.2

Na Heroda silně zapůsobila Janova slova o tom, že před Bohem nelze nic skrýt. Věřil, že Bůh je všudypřítomný a že tedy byl i svědkem zábavy v hodovní síni a slyšel rozkaz k popravě Jana Křtitele, viděl jásot Herodiady i urážky, jimiž zahrnula hlavu muže, který ji napomínal. Prorokova slova, která Herodes dříve slýchal, nyní promlouvala k jeho svědomí srozumitelněji než kázání na poušti.TV 140.3

Když se Herodes doslechl o Kristových činech, byl velmi znepokojen. Domníval se, že Bůh vzkřísil Jana z mrtvých a vyslal jej s ještě větší mocí soudit hřích. Neustále se bál, že se Jan bude chtít za svou smrt pomstít a že na něho i na celý jeho dům dopadne soud. Sklízel ovoce svého hříšného života přesně podle Hospodinova slova: “Hospodin ti… dá chvějící se srdce, pohaslé oči a zoufalou duši. Tvůj život bude viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš chvět strachem a nebudeš jist svým životem. Ráno budeš říkat: ‘Kéž by byl večer!’ a večer budeš říkat: ‘Kéž by bylo ráno!’ pro strach svého srdce, kterým se budeš chvět, a pro podívanou, na kterou se budeš muset dívat.” 5. Mojžíšova 28,65-67. Pro hříšníka jsou žalobcem jeho vlastní myšlenky a není nic horšího než výčitky provinilého svědomí, které člověka trápí dnem i nocí a nedopřávají mu pokoje.TV 140.4

Ježíš se přiznal k Janu Křtiteli

Jeho úděl