Životní kázeň

Sebekázeň a kázeň se netýká pouze domova a školy, ale celého života. Měli bychom každému dítěti a mladému člověku srozumitelně vyložit, jak v této oblasti jednat moudře. Bůh nás všechny miluje a stará se o nás. Kdybychom se vždy řídili jeho zákonem, nikdy bychom nepoznali utrpení. Skutečnost je ovšem taková, že v důsledku existence hříchu na tomto světě zasahují každý život utrpení, problémy a těžkosti.Vy 173.4

Dětem a mladým lidem může velmi prospět, naučíme-li je, jak se v životě vyrovnat s nesnázemi a problémy.Vy 173.5

Projevme jim v jejich trápení soucit, ale neprobouzejme v nich sebelítost. Nepotřebují totiž ještě více oslabit, ale naopak povzbudit a posilnit. Mladí lidé potřebují brzy pochopit, že život na tomto světě není slavnostní přehlídka, ale boj. Všichni jsou povoláni k tomu, aby jako dobří vojáci snášeli těžkosti, které život přináší. Mají být silní a mají se osvědčit jako praví muži. Naučte je, že pravýVy 173.6

charakter se projeví v ochotě snášet těžkosti, postavit se na nesnadné místo nebo vykonat potřebnou práci, která často nepřináší uznání ani odměnu.Vy 174.1

V životě nejde o to, abychom se problémům vyhnuli, ale abychom se s nimi vypořádali. Toto pravidlo zahrnuje také kázeň a platí v každém věku. Pokud se taková příprava na život zanedbá v raném věku, později, když se k tomu přidají ještě nesprávné sklony, bude daleko bolestivější a nesnadnější. Bolestivá bývá kvůli vlastnostem, které jsou v člověku méně hodnotné, protože se staví proti přirozeným sklonům a tužbám. Tato bolest se však může rozplynout ve vyšší radosti.Vy 174.2

Učme děti a mladé lidi, že každé překonání chyby, viny nebo těžkosti se stává stupínkem na cestě výš. Právě touto zkušeností prošli všichni, kdo dobře prožili svůj život a dosáhli úspěchu.Vy 174.3

Boží slovo nás vyzývá, abychom nehleděli “k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.” 2. Korintským 4,18. Odmítneme-li sobecké touhy a sklony, získáme něco vzácného a trvalého. Není to pro nás oběť, ale věčný zisk.Vy 174.4

Chtít od života něco lepšího, to je základní zákonitost šťastného života. Kdykoli nás Kristus žádá, abychom se něčeho zřekli, nabízí nám zároveň něco lepšího. Mladí lidé často usilujíVy 174.5

o věci, cíle a zábavy, které sice nejsou samy o sobě špatné, nesledují však nejvyšší dobro. Odvracejí se od nejvznešenějšího životního cíle. Nedomyšlené zásahy či hrozby nemohou přimět mladé lidi, aby se vzdali toho, co je pro ně cenné. Ukažme jim raději, že existuje něco lepšího než předvádění se, ctižádost a samolibost. Ukažme jim pravou krásu, vyšší principy a vznešenější způsob života. Dejme jim příležitost poznat toho, který “je přežádoucí” Píseň písní 5,16. Až na něj upřou svůj pohled, změní se jejich smysl života. Jejich nadšení, hluboká oddanost a neúnavný zápal v něm najdou své pravé naplnění. Z povinnosti se stane radost a z oběti štěstí. Jejich nejvyšším životním cílem bude oslava Krista a největší radostí snaha podobat se mu a pracovat pro něj.Vy 174.6

“Vždyť nás má ve své moci láska Kristova.” 2. Korintským 5,14.Vy 174.7