“Radostného dárce miluje Bůh”
Dokonce i ti nejchudší by měli přinášet Bohu své oběti. I oni budou mít podíl na Kristově milosti, jestliže zapřou sami sebe, aby pomohli těm, jejichž nouze je ještě větší než jejich vlastní. Dar chudého člověka, ovoce jeho sebezapření, stoupá k Bohu jako libá vůně kadidla. Každé sebeobětování utvrzuje dárce v jeho laskavosti a upevňuje jeho vztah k Ježíši, který byl bohatý, ale pro nás se stal chudým, abychom jeho chudobou zbohatli.PNL 196.3
Chudá vdova vhodila do pokladnice celý svůj majetek — dvě drobné mince. Její čin byl zaznamenán pro povzbuzení těch, kdo bojují s chudobou, ale i přesto touží svými dary přispět na Boží dílo. Kristus na tuto ženu, která dala “všechno, z čeho měla být živa” (Marek 12,44), upozornil své učedníky. Její oběti si cenil více než velkých darů těch, jejichž almužny nevyžadovaly žádné sebezapření. Dávali jen malou část ze svého přebytku. Aby však vdova mohla přinést své dvě mince, zřekla se i toho, co nutně potřebovala ke svému životu, a důvěřovala Bohu, že jí zítra dá všechno, bez čeho se neobejde. Spasitel o ní řekl: “Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.” Marek 12,43. Tím nás poučil, že hodnotu daru nelze posuzovat podle částky, ale podle finančních možností dárce a jeho pohnutek.PNL 196.4
Když apoštol Pavel sloužil věřícím, neúnavně se snažil probudit v nově obrácených křesťanech touhu dělat pro Boží dílo velké věci. Často je povzbuzoval ke štědrosti. Když hovořil se staršími sboru v Efezu o svém někdejším působení mezi nimi, řekl: “Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‘Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.’” Skutky 20,35. Korintským zase napsal: “Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‘radostného dárce miluje Bůh’.” 2. Korintským 9,6.7.PNL 196.5
Téměř všichni věřící v Makedonii byli chudí na pozemské statky, ale hluboce milovali Boha a jeho pravdu a s radostí přispívali na dílo evangelia. Když se ve sborech, které vznikly z bývalých pohanů, prováděly všeobecné sbírky určené pro potřeby chudých věřících Židů, štědrost obrácených makedonských křesťanů byla příkladem pro ostatní sbory. Ve svém dopise upozorňuje apoštol korintské věřící na to, “jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost… Dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost; s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci pro bratry v Judsku.” 2. Korintským 8,1-4.PNL 197.1
Makedonští věřící byli obětaví, protože se cele odevzdali Bohu. Pod vlivem Ducha svatého “dali sami sebe předně Pánu” (2. Korintským 8,5), a pak byli ochotni štědře přispívat ze svých prostředků na dílo evangelia. Nebylo třeba je k dávání nutit. Když si mohli odepřít některé nezbytné věci, aby pomohli druhým v nouzi, radovali se a považovali to spíše za svou přednost. Apoštol je odmítal, ale oni na něj naléhali, aby jejich dar přijal. Byli upřímní a poctiví a milovali své bratry, a proto rádi zapírali sami sebe a prokazovali druhým mnoho laskavosti.PNL 197.2
Když Pavel vyslal Tita do Korintu, aby posílil tamější věřící, přikázal mu, aby vedl tento sbor k milosrdenství a štědrosti. Ve svém dopise pak také sám věřící vyzval: “Jako jste ve všem bohatí, ve víře, v slovu, v poznání, v horlivosti i v lásce, kterou máte k nám, buďte bohatí i v tomto díle milosti.” “Odkud vyšla ochota k pomoci, tam ať se pomoc také uskuteční. Každý ať dá podle toho, co má; vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.” “Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo… Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.” 2. Korintským 8,7.11.12; 9,8-11.PNL 197.3
Nesobecká štědrost naplňovala ranou církev velikou radostí; věřící totiž věděli, že svým úsilím přispívají ke zvěstování evangelia lidem, kteří dosud žijí ve tmě. Jejich obětavost svědčila o tom, že Boží milost nepřijali nadarmo. Takovou štědrost mohli projevovat jedině díky posvěcení Duchem svatým. Pro věřící i nevěřící to byl zázrak Boží milosti.PNL 197.4
Duchovní bohatství úzce souvisí s křesťanskou štědrostí. Kristovi následovníci by se měli radovat, že mohou svými životy zjevovat laskavost svého Vykupitele, a měli by to považovat za svou výsadu. Když dávají Pánu, platí pro ně zaslíbení, že již teď si ukládají poklad v nebi. Člověk může zabezpečit svůj majetek jedině tím, že jej vloží do rukou, které nesou stopy po ukřižování. Chce-li si užít svého jmění, ať ho použije pro dobro chudých a trpících. Pokud chce své vlastnictví rozmnožit, měl by dbát na Boží nařízení: “Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.” Přísloví 3,9.10. Jestliže se někdo snaží využít svůj majetek jen pro své sobecké cíle, utrpí věčné ztráty. Ale v okamžiku, kdy dá svůj poklad k dispozici Bohu, vloží na něj Bůh svůj podpis a opatří ho pečetí nepomíjitelnosti.PNL 198.1
Bůh říká: “Blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavlažovanou.” Izajáš 32,20. Neustálé rozdávání Božích darů, ať už přispíváme na Boží dílo, nebo naplňujeme potřeby lidí, nevede k chudobě. “Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.” Přísloví 11,24. Rozsévač rozmnožuje své obilí tím, že je rozhazuje. Tak je to i s těmi, kdo věrně rozdělují Boží dary. Rozdáváním rozmnožují svá požehnání. Bůh nám dal zaslíbení: “Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína.” Lukáš 6,38.PNL 198.2