Apoštol Ježíše Krista

Pavel si chtěl opět získat důvěru svých bratří v Galacii, a proto obratně dokazoval, že je Kristovým apoštolem. Prohlásil o sobě, že je “apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých” Galatským 1,1. Svůj úkol nedostal od lidí, ale od nejvyšší autority v nebi. Jeho postavení uznalo i všeobecné shromáždění v Jeruzalémě, jehož rozhodnutími se Pavel řídil v průběhu celého svého působení mezi pohany.PNL 221.3

Těm, kdo popírali jeho apoštolství, předložil Pavel důkaz, že není “v ničem pozadu za těmi veleapoštoly” 2. Korintským 11,5. Nechtěl tím vyvýšit sám sebe, ale oslavit Boží milost. Lidé, kteří se snažili znevážit Pavlovo povolání a dílo, bojovali proti Kristu, jehož milost a moc se projevovaly skrze něho. Odpor nepřátel donutil apoštola, aby rozhodně vystoupil na obranu svého postavení a autority.PNL 221.4

Pavel vyzýval ty, kteří kdysi ve svých životech zakusili Boží moc, aby se vrátili ke své první lásce k pravdě evangelia. Předkládal jim nezvratné důkazy a vysvětloval jim, jak velikou výsadou je, že se v Kristu mohou stat svobodnými muži a ženami. Všichni, kdo se plně podřídí Kristu, budou totiž díky jeho usmiřující milosti oblečeni do roucha jeho spravedlnosti. Zastával názor, že každý, kdo chce být spasen, musí prožít pravou, osobní zkušenost s Bohem.PNL 221.5

Apoštolovy naléhavé prosby nezůstaly bez odezvy. Duch svatý mocně působil a mnozí, kteří se dostali na scestí, se vrátili ke své dřívější víře v evangelium. Od té doby se pevně drželi svobody, kterou jim vydobyl Kristus. V jejich životech se projevilo ovoce Božího Ducha — “láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání” Galatským 5,22.23. Bylo oslaveno Boží jméno a v celém kraji se k věřícím přidávali mnozí další.PNL 222.1