Kompromis

Všichni bratři, kteří stáli v čele sboru, měli nyní jedinečnou příležitost otevřeně vyznat, že skrze Pavla působil Bůh a že chybovali, když se nechali svést zprávami jeho nepřátel k žárlivosti a předsudkům. Nepokusili se však společnými silami zjednat ukřivděnému apoštolovi spravedlnost. Místo toho mu dali radu, z níž bylo zřejmé, že je stále ještě ovládá pocit, že si Pavel za přetrvávající zaujatost do značné míry může sám. Nepostavili se velkoryse na jeho obranu a nesnažili se nespokojeným bratřím dokázat, že jsou v neprávu. Chtěli dosáhnout kompromisu tím, že mu poradili, jak má podle jejich názoru jednat, aby odstranil všechny důvody k nedorozumění.PNL 232.2

Když si vyslechli jeho svědectví, řekli: “Pohleď, bratře, kolik tisíc židů uvěřilo v Krista, a všichni jsou nadšenými zastánci Zákona. O tobě se doslechli, že prý učíš všechny židy, žijící mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše: aby přestali obřezávat své syny a žít podle otcovských zvyků. Co teď? V každém případě se dovědí, žes přišel. Udělej tedy, co ti radíme: Jsou tu čtyři muži, kteří na sebe vzali slib. Připoj se k nim, podrob se s nimi očistnému obřadu a zaplať za ně, co je předepsáno; pak si budou moci dát ostříhat hlavu. Tak poznají všichni, že není ani trochu pravdy na tom, co se o tobě říká, a že naopak sám jsi věrný Zákonu a žiješ podle něho. Pokud jde o pohany, kteří přijali víru, těm jsme písemně oznámili své rozhodnutí, že nemají jíst pokrmy obětované modlám, ani krev, ani maso zvířat nezbavených krve, a že se mají vyvarovat smilstva.” Skutky 21,20-25.PNL 232.3

Bratři doufali, že pokud se Pavel zachová tak, jak mu navrhovali, podaří se mu jednoznačně vyvrátit nepravdivé zprávy, které se o něm šířily. Ujišťovali ho, že rozhodnutí předchozího shromáždění o obrácených pohanech a obřadním zákonu stále platí. Ale rada, kterou mu nyní dali, se s tímto rozhodnutím neslučovala. Jejich pokyn nepocházel z Božího Ducha; byl ovocem zbabělosti. Vedoucí představitelé jeruzalémského sboru věděli, že pokud křesťané nebudou dodržovat obřadní zákon, obrátí proti sobě nenávist židů a vystaví se pronásledování. Velerada dělala vše, co bylo v jejích silách, aby zastavila šíření evangelia. Zvolila muže, kteří měli sledovat apoštoly, a zejména Pavla, a všemožně bránit jejich působení. Kdyby byli křesťané souzeni před veleradou za porušování zákona, čekal by je okamžitý a přísný trest za odpadnutí od židovské víry.PNL 232.4

Mnozí z židů, kteří přijali evangelium, měli stále ve velké úctě obřadní zákon a byli až příliš ochotní činit i nemoudré ústupky. Doufali, že tím získají důvěru svých krajanů, odstraní jejich předsudky a probudí v nich víru, že Kristus je Vykupitel světa. Pavel pochopil, že dokud budou mnozí z vedoucích představitelů jeruzalémského sboru vůči němu zaujati, nepřestanou mařit jeho vliv. Cítil, že kdyby se mu je pomocí nějakého přijatelného ústupku podařilo získat pro pravdu, odstranil by velkou překážku, která brání úspěšnému šíření evangelia na jiných místech. Bůh mu však nedal právo, aby zašel tak daleko, jak požadovali.PNL 233.1

Když si uvědomíme, jak velmi Pavel toužil po jednotě se svými bratry, jak ohleduplně jednal se slabými ve víře, jak si vážil apoštolů, kteří byli s Kristem, a zejména Jakuba, bratra Ježíšova, a jak se snažil vyjít každému člověku pokud možno co nejvíce vstříc, aniž by se přitom vzdal svých zásad — vezmeme-li toto vše v úvahu, pak nás tolik nepřekvapí, že se nechal přesvědčit a odchýlil se od cesty, kterou tak pevně a odhodlaně až dosud kráčel. Svými snahami o usmíření však vytouženého cíle nedosáhl. Pouze urychlil rozhodnutí, takže předpověděné utrpení ho postihlo dřív a odloučilo ho od jeho bratrů. Církev tak přišla o jeden ze svých nejsilnějších pilířů a křesťané ve všech zemích byli naplněni zármutkem.PNL 233.2

Následujícího dne Pavel udělal, co mu poradili starší. Spolu s oněmi čtyřmi muži, kteří složili nazírský slib (4. Mojžíšova 6), jehož platnost již téměř vypršela, odešel do chrámu a “oznámil, kdy se skončí očistné dny a za každého z nich bude přinesena oběť” Skutky 21,26. Ještě měly být totiž přineseny drahé oběti za očištění.PNL 233.3