Osudové odmítnutí

Židovská princezna Drusilla dobře věděla, jak posvátný je zákon, který tak bezostyšně přestupovala, ale pod vlivem předsudků vůči Muži z Golgoty se zatvrdila také vůči slovu života. Félix však nikdy předtím pravdu neslyšel, a když se ho Boží Duch snažil přesvědčit, zmocnilo se ho silné vzrušení. Probudil se v něm hlas svědomí, který stále sílil, a Félix cítil, že Pavlova slova jsou pravdivá. Vzpomínal na svou hříšnou minulost. S děsivou zřetelností se mu vybavila tajemství jeho dřívějšího prostopášného života, plného krveprolití, a na ně navazující odporné činy pozdějších let. Pochopil, že je zvrhlý, krutý a chamtivý. Ještě nikdy si tak jasně neuvědomil pravdu, ještě nikdy ho nezachvátila taková hrůza. Když si pomyslel, že Bůh vidí všechna tajemství jeho zločinného života a že jednou bude souzen podle svých skutků, třásl se strachem.PNL 244.5

Tyto pocity viny ho však nevedly k pokání. Snažil se nepříjemných myšlenek zbavit. Svou rozmluvu s Pavlem znenadání ukončil slovy: “Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat.” Skutky 24,25.PNL 245.1

Je zajímavé, jak velký je rozdíl mezi chováním místodržitele Félixe a žalářníka ve Filipech. Boží služebníci byli tehdy v poutech přivedeni před žalářníka stejně jako nyní Pavel před Félixe. Vydali svědectví o tom, že je podpírá Boží moc; radovali se, přestože trpěli a byli tupeni; nebáli se, když neočekávaně nastalo zemětřesení; byli ochotni odpouštět stejně jako Kristus. To vše žalářníka přesvědčilo natolik, že s chvěním vyznal své hříchy a nalezl odpuštění. Félix se také třásl, ale svých hříchů nelitoval. Žalářník radostně otevřel své nitro i svůj domov Božímu Duchu; Félix poslal Božího posla pryč. První z nich se stal Božím dítětem a nebeským dědicem; druhý si zvolil úděl všech, kdo páchají nepravosti.PNL 245.2

Celé dva roky nikdo proti Pavlovi nijak nezakročil, přesto stále zůstával ve vězení. Félix ho několikrát navštívil a pozorně mu naslouchal. Pravým důvodem této zdánlivé náklonnosti však byla jeho ziskuchtivost. Naznačil apoštolovi, že kdyby zaplatil větší částku peněz, mohl by si zajistit propuštění. Pavel byl však příliš poctivý, než aby se snažil osvobodit úplatkem. Neprovinil se žádným zločinem, a proto by se nesnížil k tomu, aby získal svobodu spácháním nepravosti. Kromě toho byl sám příliš chudý, než aby mohl takové výkupné zaplatit, i kdyby to chtěl udělat. A už vůbec nechtěl ve svůj vlastní prospěch využít soucitu a štědrosti obrácených křesťanů. Také cítil, že je v Božích rukou, a nechtěl zasahovat do úmyslů, které s ním Bůh měl.PNL 245.3

Félix byl nakonec povolán do Říma kvůli hrubým pochybením, kterých se dopustil na Židech. Dříve než odešel z Cesareje, aby vyhověl tomuto předvolání, chtěl se “zavděčit Židům” (Skutky 24,27), a proto nařídil, aby Pavel zůstal ve vazbě. Ale jeho pokus znovu si získat důvěru Židů nebyl úspěšný. Upadl v nemilost a byl zbaven svého úřadu. Jeho nástupcem se stal Porcius Festus, který se usadil v Cesareji.PNL 245.4

Když Pavel diskutoval s Félixem o spravedlnosti, zdrženlivosti a budoucím soudu, dopadl na místodržitele paprsek nebeského světla. Bůh mu dal příležitost, aby poznal své hříchy a vzdal se jich. On však Božímu poslovi řekl: “Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat.” Tak promarnil poslední nabídku Boží milosti a Bůh ho už nikdy neoslovil.PNL 245.5